Šachová královna

Příjemně minimalistický film zaměřený na postupné budování netradičního vztahu mezi dvěma postavami, univerzitním profesorem v důchodu a jeho pokojskou, kteří spolu jednou týdně hrají šachy. On je sečtělý samotář, který se společnosti od smrti své ženy straní a má nálepku podivína; ona pochází z nejnižší sociální třídy a postupně si uvědomuje, že chce od života víc. Caroline Bottaro měla obrovské štěstí, že hlavní role svěřila Sandrine Bonnaire a Kevinu Klinovi, jejichž civilní herectví je stoprocentně uvěřitelné a chemie ve společných scénách tak hmatatelná, že pouhými pohledy nad šachovnicí dokážou utáhnout celý film. Zvlášť jejich poslední partie, která se odehrává pouze skrz vyřčené tahy, je znamenitá. (18.11.2016)

Joueuse je hrozně zvláštní film..Ten příběh je podle mě velice silný, a pěkný. Situace, která se stala Helen, může potkat každého z nás po mnoha letech. Každodenní stereotyp, neklapající manželství, práce za pár "šupů",a žádná volná chvíle pro sebe sama.Helen nemá žádný koníček, který by tento stereotypní a prázdný život zaplnil..A najednou bác, najdete něco, co vás baví. Vše se otočí k lepšímu, máte pocit, že jste užiteční, že jste tu prázdnotu zaplnili. Šachová královna je sympatický příběh, kde najdete emoce, přátelství, beznaděj, strach a naprosté uvědomění si sebe sama. Někdy prostě nemůžete myslet pouze na druhé, někdy musíte myslet i na sebe..Ono totiž obětovat se pro druhé, může znamenat vaší osobní a životní prohru. (17.11.2013)

Film má dvě úžasné přednosti. Krásnou korsickou krajinu a nepolopatičnost. Všechny věci jsou jen jemně naznačeny a je na divákovi, aby si je přebral. Helene žije jednotvárný život v intelektuálně nestimulujícím prostředí a náhle jí do něj vstoupí šachy. Jsou pro ni vším. Potravou pro mozek, vášní, komunikací se světem, flirtem. Manžel nemůže, než přihlížet jak se mu žena vzdaluje nejen doslova-na trajektu směřujícím do Evropy, tak přeneseně-do světa intelektu, do jakéhosi jejího vnitřního exilu, kam on sám nemá přístup. (24.02.2014)

Škoda, že režisérka příjemně komorní a uzavřený příběh tlačí do roviny osudové romance všemi těmi nezvládnutými symboly a přehnaně rozevlátými extempore, které se do vyprávění cizorodě vnucují. Chápu, že je tu snaha o "žensky" procítěný styl, ale Bottero se do něj musí tlačit. To není dobré. Mohl to být opravdu intimní a herecky propracovaný koncert, takhle každou emotivní chvilku zkazí nějaký chtěný dovětek, který má z všedního udělat nevšední. Nic takového ale není na místě, bohužel. (21.11.2009)

Dáme jednu umolousanou hvězdu s odřenýma ušiskama, protože si paní režisérka kousla do tématiky, o které zjevně neví ani zblo. Pevně doufám, že snad líčená úroveň šachového turnaje (sice zjevně nějakého pouťáku, ale první cena měla být 1.500 éček, hmm) musí být i ve Francii přeci jen o trochu vyšší. No na konci naše sveřepá uklízečka ještě vyhrožovala, že pojede do Paříže, kde bude hrát asi s Maximem Vachierem-Lagravem, ale i toho určitě naprosto odrovná, protože je nabitá z předchozí četby Bílého Tesáka. Dobře, naše dobrá uklízečka četla jiný román Jacka Londona,  a sice Martina Edena, který není tak infantilní a dá se z něj například naučit, jak se dá zasebevraždit utopením, ale je otázkou, jak jí mohl pomoci. Protože film je primárně o tom, že i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále, když zatne svalíky, tak vzhůru české ficky nakoupit domů soupravu šachů, přečíst si pro inspiraci třeba Lovce mamutů od Štorcha a David Navara to může zabalit. Kdyby zahrála hlavní hrdinka aspoň jeden pořádný kozí gambit a kdyby v poslední partii naslepo její soupeř nešel srabácky do autu na podivné pole J4, dal bych možná hvězdy dvě. Kecám, nedal, na šachové filmy jsem pes. (09.09.2022)