Siegmund

Myslím si, že každý, kdo přidělil tomuto filmu méně než čtyři hvězdičky, ho nepochopil. Film má obrovskou hloubku a lze ho vidět i mnohokrát.

Dobře udělaný film s divácky náročným a pro mě jen těžko stravitelným obsahem. Znovu ho vidět nemusím, ale rozhodně se mi jeho děj z hlavy jen tak nevykouří.

Film je skutečně o ničem. To nic se tvůrci filmu pokusili spojit jakýmsi chatrným dějem. Snahu o použití moravského dialektu jako rodilý Moravák sice vítám, ale musím říct, že z úst nemoravských herců zněl nepřirozeně a násilně. Film nebyl vyloženě špatný, ale hned po prvním zhlédnutí se zařadil mezi ty, na které se už nikdy nepodívám.

Tak jsem si od filmu s tak vysokým hodnocením hodně sliboval. Hned první minuty filmu mi však napovídaly, že se mé očekávání nesplní. A k tomu ještě ten příšerný dabing dětských postav. Copak už české děti neumí mluvit normálně? Děj filmu se potácí od jedné párty k druhé, od jednoho stěhování k dalšímu a od jednoho zpackaného manželství k jinému. Po celou dobu sledování jsem si jen lebedil, že jsem nevyrůstal jako dítě v USA. Tak příšerně nudné dětství bych nikomu nepřál. Že by děti chodily třeba do hudební školy na zájmové kroužky nebo měly nějaké rozumné koníčky, to ne! V podstatě bych mohl opsat komentář uživatelky Capinka. O trochu lepší to bylo v poslední třetině filmu; proto ta jedna hvězdička. Je mi to divné, že se v hodnocení neshoduji ani s těmi, s kterými mi to celkem běžně vychází, ale nemůžu si pomoct. Při sledování jsem se nemohl ubránit srovnání s časosběrnými snímky Heleny Třeštíkové. Ty jsou na rozdíl od Chlapectví jedinečné.

Nádherně vystavěné drama podtržené vynikajícími hereckými výkony Jany Hlaváčové a Ladislava Freje. Zde by se měli učit dnešní herci, kteří účinkují v nekonečných seriálech!

Zcela uměle a účelově vytvořený nic neříkající film, který unavuje nesmírně dlouhými vycpávacími scénami. Je opravdu únavné neustále sledovat Polívkovo popíjení. Z lingvistického hlediska je film zajímavý tím, že je z velké části v nářečí.

Zda z Jiřího Mádla bude úspěšný režisér si netroufám tvrdit; to ukáže budoucnost. Jeho režijní prvotina je však svým způsobem zajímavá – to se jí opravdu nedá upřít. Film jsem sice ohodnotil plným počtem hvězdiček, ale nebylo to ani kvůli ději ani hereckým výkonům, i když ty dětské byly vynikající. Já jsem ohodnotil zejména nápad, aby děti natočily film o své rodině. Dnes má drtivá většina dětí k tomu dostupné technické prostředky. Jistě, že ne každé dítě natáčením filmu o své rodině odkryje utajovanou rodinnou záhadu, ale v každém případě může tato skvělá myšlenka dát vzniknout pro rodinu cennému dokumentu.

Pořad běží díky dr. Cajthamlové svižně. Nevadí mi, že mnohým připadá jako učitelka. Já si dokonce myslím, že v tomto případě to je i svým způsobem oprávněné. Vždyť nás chce poučit! Nelíbí se mi, že program slibuje, co všechno probere, a ve výsledku o dané věci padne jen několik vět.

Pořad „Kousek nebe“ se mi líbí. Pavel Kříž ho uvádí umně a citlivě. Chápu, že se tento pořad nemusí nadchnout každého, ale že by to byl zrovna „odpad!“?

Není mnoho filmů, které hodnotím jako „odpad!“, ale tady opravdu nemůžu jinak. Třikrát jsem sledování filmu přerušil a opětovně se k němu vrátil. Ani ne po polovině filmu jsem to však definitivně vzdal. Je mi to líto o to víc, že se tentokrát ve svém hodnocení ani přibližně neshoduji s uživateli, s kterými mívám obyčejně podobná hodnocení. Obraz černobíle natočeného filmu tak nějak zvláštně příliš kontrastní, tvrdý; většinou opravdu jen černý a bílý. Často postrádám odstíny šedi. Z toho to důvodu postrádám v záběrech detaily. Ozvučení je podle mého názoru také příšerné. Často akusticky nerozumím tomu, co se ve filmu hovoří nebo zpívá. Už nikdy nezkusím podívat se na tento film znovu.