Karel Pečený

Karla Pečeného si film magicky přitáhl a stal se už od mládí filmovým nadšencem. Ve 26 letech, 1. 8. 1927, zakládá filmovou společnost  ELEKTA-JOURNAL, která vyráběla první, a na dlouhou dobu také jediný, československý filmový týdeník s názvem ELEKTA-JOURNAL. Jako první začal vyrábět i týdeníky zvukové. Společnost vlastnil Karel Pečený, technickým ředitelem se stal Jindřich Brichta, produkčním Karel Horký a kameramany Karel Kopřiva a Václav Vích. Studio bylo na Vinohradech a pracovala v něm i později známá režisérka animovaného filmu Hermína Týrlová. Ve studiu vznikají propagační filmy, ale i dokumenty, jako např. Praha, město sta věží (1928), Praha v záři světel (1928) aj.

Dne 18. srpna 1928 byla v rámci pražského Elekta-Journalu otevřena nová filmová výrobna Anton-Film. Jejím programem byla výroba hraných, reklamních, průmyslových, vědeckých a přírodních filmů. Anton-Film spolupracoval s ElektaJournalem, zaměstnanci Elekta-Journalu pracovali pro Anton-Film a naopak. AntonFilm vyrobil pouze jeden hraný film, Tonka Šibenice (1930). V roce 1930 se přeměnil na Sonorfilm.

V produkci Elekta-Journalu bylo vyrobeno i několik celovečerních filmů: Džungle velkoměsta (1929), Horské volání SOS (1929), Paní Katynka z vaječného trhu (1927), Pohádka máje (1926), Svatý Václav (1929), Tchán Kondelík a ženich Vejvara (1929), Z českých mlýnů (1929). Elekta-Journal se snažil orientovat na náměty, u kterých se dal předpokládat komerční úspěch. Výjimku tvořil film Svatý Václav (1929), který společnost vyrobila na objednávku firmy Milenium film.

ELEKTA-JOURNAL provozoval Pečený 12 let a týdeníky pravidelně sestavoval ze svých vlastních materiálů a ze záběrů zahraničních zpravodajských společností. Jeho zahraniční kontakty byly založené převážně na výměnné bázi a udržoval je mimo jiné se společnostmi Metrotone v New Yorku, FAG v Paříži, PAT ve Varšavě a Selenophon ve Vídni.

Pro Pečeného to byly z hlediska finančního těžké roky, především pak období hospodářské deprese v letech 1930–1937. Podařilo se mu ale udržet nad vodou a současně vybudovat rozsáhlý a jedinečný filmový archiv. Právě ten tvořil jeho vklad do firmy Aktualita, která se specializovala na filmové žurnály a zajistila mu 15procentní podíl ve společnosti.

Elekta Journal stála u výroby těchto snímků: Otec Barnabáš, Šípková Růženka, Bimbovo smutné dobrodružství, Tommy a mořská panna, Džungle velkoměsta, Horské volání S. O. S., Svatý Václav, Tchán Kondelík a zeť Vejvara, Ve dvou se to lépe krade, Z českých mlýnů, Jak Kocour Felix obohatil Ostravsko, Plavčíkem na slané vodě, Kravky tučné a hubené, Co dělá Kocour Felix každé odpoledne, Den sportovce probíhá jako podle not, Kocour Felix hospodářem, Má-li manžel špatnou náladu, Ve dvou se to lépe táhne, Nehoda Kocoura Felixe, Nové dobrodružství kocoura Felixe, Poučení kocoura Felixe, Ferenc a kráva, Osud vdovy Novákové, Paní Katynka z vaječného trhu, Dva bratři, Otec Kondelík a ženich Vejvara I., Otec Kondelík a ženich Vejvara II., Pohádka máje.

26. 5. 1937 byl proveden výmaz firmy Karel Pečený, výroba filmů pod značkou Elekta-Journal z obchodního rejstříku. Firma se v podstatě proměnila na zvukový týdeník Aktualita, jeho vůdčí osobností se stal opět Karel Pečený. Pečený je uveden jako výrobce u dvou hraných filmů: propagačního snímku z r. 1927 Dva bratři o výhodnosti kampeliček v režii Svatopluka Innemanna s herci Theodorem Pištěkem a Eduardem Šléglem. A u snímku Svatý Václav z  r. 1929.

Pro veřejnost, potažmo filmovou veřejnost začíná být zajímavým v roce 1937. Dne 13. dubna 1937 byla v Praze pod záštitou ministerstva zahraničí založena společnost „Aktualita“, komanditní společnost Karel Pečený a spol. Nově vzniklá firma si kladla za cíl vyrábět týdeníky a krátké filmy, které by filmovým divákům doma i v zahraničí nabízely pozitivní obraz Československé republiky. Aktualita byla nicméně soukromou, nikoliv státem vlastněnou společností a Pečený vlastnil 15 procent akcií, byl filmový podnikatel a generální ředitel nové společnosti Aktuality, která vyráběla první, a na dlouhou dobu také jediný, československý filmový týdeník s názvem ELEKTA-JOURNAL. Jako první začal vyrábět i týdeníky zvukové.

Protože tlaky a útoky nacistického Německa rostly, mělo na společnosti právě velký zájem Ministerstvo zahraničí, aby vytvořilo protiváhu Goeblsovo propagandě. Aktualita spolupracoval na filmu Krise. Němci měli dojem, že se v Aktualitě soustřeďovalo protiněmecké smýšlení, a tento dojem byl do jisté míry oprávněný. Těsně před začátkem okupace a v jejích počátcích nabral Pečený dost lidí, kteří byli v meziválečném období vášnivými zastánci demokracie a Československé republiky, pročež se v očích nacistů a českých fašistů silně zkompromitovali. Někteří z nich, např. Berka, Zrubek a Matějka, byli redaktory v novinách, jiní, jako např. Jindřich Elbl, pracovali pro Benešovu vládu. S nástupem nového režimu všichni přišli o práci. Ať už je Pečený zaměstnal proto, že byli „dobrými vlastenci“ hodnými podpory, nebo čistě proto, že byli ve své profesi dobří, skutečností zůstává, že jim dal práci, poskytl jim příjem a útočiště v nejistých časech.

Mezi lety 1939 a 1945 se týdeník společnosti Aktualita téměř nerozpoznatelně proměnil z týdeníku, který byl nepřátelský vůči německým vetřelcům a kritizoval nový řád, v týdeník, který papouškoval propagandu Třetí říše a podobal se stále více žurnálům vyráběným samotnými Němci. Změny přišly postupně a byly důsledkem jak intervence ze strany Němců, tak poddajnosti Čechů. Pečený hned ze začátku přistoupil na to, že jeho týdeník bude obsahovat německou propagandu. Jak poznamenal: „Předem je zapotřebí si uvědomit, že žádný filmový týdeník na světě by nemohl vycházet ani 14 dní s otevřenou tendencí proti směru, vládnoucímu na území, kde je exploatován. Nepřipustila by to ani nejslabší výkonná moc, natož taková, jakou měli u nás Němci.“

V polovině srpna 1944 byla Aktualita přinucena natočit podle scénáře, který dodali Němci, propagační film Vůdce daroval Židům město. Měl přesvědčit zahraničí, že koncentrační tábor v Terezíně je humánně vedené sociální zařízení. Film měl zachycovat práci vězňů ve vzdušných dílnách, návštěvu fotbalového utkání, posezení v kavárnách a jiné kulturní aktivity. Dále pak bylo zachyceno využívání banky, pošty a lázní v ghettu. Za scenáristu byl vybrán bývalý německý divadelní a filmový herec Kurt Gerron, který se do Terezína dostal jedním z transportů z Weteborku. Film měl být uveden v dubnu 1945 při návštěvě komise Mezinárodního červeného kříže, ale pro svou viditelnou nepravdivost nebyl veřejně promítán.

Po válce byl majitel společnosti Aktualita Karel Pečený obviněn, že za okupace podporoval a propagoval nacistické a fašistické hnutí filmem, rozhlasem a tiskem. Zejména tím, že jako ředitel společnosti Aktualita pronesl dne 16. 6. 1942 oslavnou řeč na Heidricha a natáčel filmy ve prospěch nacistického režimu, především o Slovenském národním povstání. Pečený sice doznal, že skutečně měl projev ke svým zaměstnancům a dále, že napsal úvodník k časopisu Filmový kurýr. V září 1944 obdržel vyznamenání tzv. Svatováclavskou orlici za film o Terezínu. Svou vinu však popíral. Ve svých vzpomínkách, které napsal ve vazbě, uvádí, že chtěl především chránit své zaměstnance a podnik. Přes uvedené důvody byl Karel Pečený odsouzen k trestu těžkého žaláře v trvání 5 let, zostřeného jedním tvrdým lůžkem těchto důvodů:

Mezi lety 1939 a 1944 se Karel Pečený kombinací oportunismu, ctižádosti a ideologické identifikace propadl hluboko do politické kolaborace. Ať už měl jakékoliv další motivy k přijetí, zastavení, blokovaní nebo odmítnutí dané práce nebo projektu, jeho obchodní zájmy nikdy nebyly v pozadí, z výsledné analýzy plyne, že si vždycky zajistil nebo se pokusil zajistit si dobry výdělek a maximalizovat zisk. Pod Pečeného ochabujícím vedením Aktualita za pět let zdegenerovala z buržoazně--demokratické společnosti vyrábějící týdeníky s kořeny v Českem republikánství do poddajného a poslušného nástroje totalitní propagandy. V létě 1944 již nacistické orgány v protektorátu považovaly Aktualitu za „politicky spolehlivou“ společnost, které mohou byt bezpečně svěřeny tajné filmové projekty

Dále Karel Pečený pozbyl na deset let občanskou čest, trest na svobodě si měl odpykat ve zvláštním pracovním táboře a celý jeho majetek propadl státu. Zařízení, pokladní hotovost, vklady u peněžních ústavů a zásoby materiálu společnosti Aktualita převzal Čs. státní. film po 9. 5. 1945. V provozu se pokračovalo pod novým názvem Československá filmová kronika. Souběžně začala probíhat likvidace společnosti. Další osud Karla Pečeného není znám.

sator