Ilja Hurník

Ilja Hurník se narodil 25. listopadu 1922 v ostravské Porubě do učitelské rodiny. Ač Hurník studoval na reálném gymnáziu v Ostravě, maturitu složil roku 1941 v Praze (jeho rodina se z Ostravy vystěhovala roku 1938). Už od dětství hrál na klavír a od jedenácti let skládal hudební skladby.

Oboje studoval soukromě u Viléma Kurze a Vítězslava Nováka. Současně byl v hudbě podporován spisovatelkou Marií Stonou. Absolvoval 1948 mistrovskou školu na pražské Státní konzervatoři a v letech 1948 – 1952 též studoval HAMU u Ilony Štěpánové – Kurzové.

Později byl sólistou Státní filharmonie v Brně (1958 až 1978), byl profesorem skladby na pražské Státní konzervatoři (1973 – 1988) a byl externím profesorem na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (1975 – 1980).

Současně se věnoval skladatelské a klavírní koncertní činnosti (skladby pro dvou i čtyřruční klavír doma i v cizině). Stál u zrodu Lyry Pragensis (u níž byl i členem umělecké rady) a byl mj. členem Společnosti českých skladatelů, Evropského kulturního klubu, předsedou Umělecké rady Ministerstva školství (1990 až 1994) a starostou Umělecké besedy.

Jako hudební skladatel se inspiroval slezskou lidovou hudbou, neoklasicismem a hudebními apokryfy. Skládal například kantáty („Maryka", „Ezop", „Noe", „Šalamoun"), písně pro děti („Zasadím jablůňku"), vokální komorní a klavírní hudbu, balety („Ondráš"), opery („Dáma a lupiči", „Rybáři v síti", „Oldřich a Boženka"), divadelní i rozhlasovou scénickou hudbu.

Jako vskutku renesanční umělec se kromě hudby věnoval také spisovatelské činnosti. Z jeho pera vyšla operní libreta, písňové texty, rozhlasové hry a pořady („Apokryfy aneb Hudba neutěšitelka", „Moli", „Lov na pláč"), sbírky povídek a též prózy („Trubači z Jericha", „Muzikální Sherlock"), vzpomínky („Závěrečná zpráva", „Dětství ve Slezsku"), odborné muzikologické články, eseje, fejetony (cyklus „Notýsků").

Přispíval do různých periodik a podílel se i na cyklu gramofonových desek „Umění poslouchat hudbu" a „Příběhy jedné kapely". Sám vystupoval v různých rozhlasových i televizních pořadech (např. ILJA HURNÍK AD LIBITUM, LISTOVÁNÍ ŽIVOTEM..., z let 1968 – 1971 S ILJOU HURNÍKEM DO SVĚTA HUDBY).

Hurník komponoval hudbu pro krátké animované filmy PROČ SEDAJÍ PTÁCI NA TELEGRAFNÍ DRÁTY (1948), IVÁNKU NÁŠ (1949), DVA MRAZÍCI (1954), MĚSÍČNÍ POHÁDKA (1958) a i TYLÍNEK (1977). Podle své povídky „Symfonie s úderem kotlů" ze sbírky „Muzikální Sherlock" a povídek „Jarní píseň", „Toselliho serenáda" a „Fantóm opery" se sbírky „Kapitolské husy" sepsal se Štěpánem Skalským literární i technický scénář ke Skalského komedii TOUHA SHERLOCKA HOLMESE (1971).

Pro tento film Hurník napsal i hudbu a text i hudbu k písni „Slavíček zpívá". Kromě toho zastupoval Karla Högera při klavírních scénách v Hašlerově melodramatu ZA TICHÝCH NOCÍ (1940), nahrál klavírní party do Krškova snímku Z MÉHO ŽIVOTA (1955) a hrál roličku hosta na oslavě v Kleinově dramatu DOBŘÍ HOLUBI SE VRACEJÍ (1988).

Podle jeho povídek či scénářů vznikly i televizní snímky (např. FANTOM OPERY, VOLBA, KONKURS, HŘEBEN, DOTVOŘENÍ, VZÁCNÝ HOST, PAPOUŠEK nebo ZE ŽIVOTA HMYZU). K televizním filmům složil i hudbu (ZVUKY DOMOVA, PÍSEŇ Z JIŽNÍCH ČECH, SCHODIŠTĚ atd.).

Na počest nese jeho jméno pražská základní umělecká škola, opavská základní škola a dokonce asteroid 16 929. Jeho dílem se zaobírá monografie „Ilja Hurník" (1995) od Jaroslava Maliny a Nadace Universitas Masarykiana.

Jeho ženou byla klavíristka Jana Roubalová – Hurníková (*1939), hudbě se věnovali i syn Lukáš Hurník (*1967), švagr Petr Eben (1929 – 2007) synovci, bratři Kryštof (*1954), Marek (*1957) a David (*1965) Ebenové.

Získal Cenu za hudbu (1964) k filmu OSVOBOZENÁ PALETA v soutěži o nejlepší hudební dílo pro film v roce 1963, Cenu ČSSHV (1968), titul Zasloužilého umělce (1989), japonskou Grand Prix (1990 a 1992), čestný titul DrSc. h. c. na Ostravské univerzitě (1992), Cenu Senior Prix (1993), Čestné občanství města Krásná Lípa (1996) a Ostravy (1997), Světovou cenu Antonína Dovářka (2000), Cenu Classic Českého hudebního fondu (2002), Zlatou medaili AMU (2003), Komenského cenu Ministerstva školství (2007), Medaili „Za zásluhy" I. stupně (2007), Cenu Ministerstva kultury (2010) za přínos v oblasti hudby a Zlatou cenu OSA (2012).

Kromě toho byl čestným členem různých klubů, společností a nadací. Ilja Hurník, DrSc. h. c., zemřel 7. září 2013 v Praze ve věku nedožitých vysokých jednadevadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour