Marquis de Sade

Donatien Alphonse François, markýz de Sade, byl francouzský šlechtic, revoluční politik, filozof a spisovatel, který proslul literárním zobrazením libertinské sexuality i četnými obviněními ze sexuálních zločinů. Jeho díla zahrnují romány, povídky, divadelní hry, dialogy a politické traktáty. Některé z nich vyšly za jeho života pod jeho vlastním jménem, zatímco jiné, jejichž napsání Sade popíral, vyšly anonymně.

Přestože proti němu nebylo vzneseno žádné obvinění, byl vězněn nebo zavřen po dobu přibližně 32 let svého života, přičemž tento čas byl rozdělen mezi zařízení jako Château de Vincennes, Bastilu a blázinec v Charentonu, kde zemřel. Během těchto období věznění napsal mnoho svých děl. Během Francouzské revoluce byl zvolen delegátem Národního konventu.

Ve čtrnácti letech začal Sade navštěvovat elitní vojenskou akademii. 14. prosince 1755, ve věku 15 let, byl Sade po dvaceti měsících výcviku jmenován podporučíkem a stal se vojákem. 16. Po třinácti měsících jako podporučík byl jmenován do hodnosti korneta v brigádě de S. André karabinického pluku hraběte de Provence. 17. prosince 1755 se nakonec stal plukovníkem dragounského pluku a bojoval v sedmileté válce. Po návratu z války se v roce 1763 ucházel o bohatou magistrátní dceru, ale její otec jeho nápadnictví odmítl a místo toho sjednal sňatek se svou starší dcerou Renée-Pélagie de Montreuil; z tohoto manželství vzešli dva synové a dcera. V roce 1766 nechal na svém zámku Château de Lacoste v Provence postavit soukromé divadlo. 

Sadeho potomci dlouhá léta považovali jeho život a dílo za skandál, který je třeba potlačit. To se změnilo až v polovině 20. století, kdy hrabě Xavier de Sade získal zpět titul markýze, který se již dlouho nepoužíval a začal se zajímat o spisy svého předka.  Následně objevil na rodinném zámku v Condé-en-Brie sklad Sadových spisů a po desetiletí spolupracoval s vědci na jejich vydání. Ve spolupráci pokračoval jeho nejmladší syn, markýz Thibault de Sade. Rodina si také nárokovala ochrannou známku na toto jméno. Rodina prodala zámek de Condé v roce 1983. Kromě rukopisů, které si ponechala, jsou další uloženy na univerzitách a v knihovnách. Mnohé z nich se však ztratily v 18. a 19. století. Značná část byla zničena po Sadově smrti na popud jeho syna Donatiena-Clauda-Armanda.

Byl pohřben v Charentonu.  Jeho syn nechal spálit všechny jeho zbývající nepublikované rukopisy, včetně obrovského mnohosvazkového díla Les Journées de Florbelle.