Dolores del Rio

Filmová a divadelní herečka, která byla v období němého filmu považována za ženskou verzi slavného Rudolpho Valentina, neméně slavná mexická herečka, a první latinsko-americká filmová Star - kráska Dolores del Río, vlastním jménem María de los Dolores Asúnsolo y López Negrete, dokonalá reprezentantka ženské krásy přezdívaná také „Princezna Mexico" se narodila v rodině španělských přistěhovalců v Durango v Mexiku dne 3.8.1905. Otec Jesus Leonard Asúnsolo, byl bankovním ředitelem významné banky v Durangu, ovšem během revoluce v Mexiku přišla rodina téměř o veškeré úspory a majetek, a i to snad byl důvod, který Dolores přivedl před filmové kamery tehdy ještě němého filmu.

Ještě před tím však studovala na francouzské vysoké škole v Mexico City, a od dětského věku z ní vyrůstala talentovaná tanečnice. Její nejvíce oblíbenou umělkyní byla ruská primabalerina absoluta věhlasná Anna Pavlova. Dolores tančila na soaré bohatých Mexičanů, a právě zde se seznámila se svým prvním manželem, který byl sice o osmnáct let starší, ale velice ji miloval. Byl to Jaime Martinez del Rio, zástupce jedné z nejbohatších a nejdůležitějších rodin v Mexiku. V roce 1921, když měla jen 16 let se slavila téměř královská svatba. Manželé pak trávili čas - plné tři roky v Evropě a setkávali se s významnými osobnostmi jako byl Alfonso XIII – španělský král a Victoria Eugenia z Battenbergu. Manželé se pak vrátili do Mexico City, a na jednom z prominentních večírků se setkala s filmovým producentem Erwinem Carewem a ten jí nabídl práci v Hollywoodu. Dolores debutovala v roce 1925 ještě v němém filmu Joanna, v režii E. Carewa.

Na počátku její kariéry nebyly filmy ve kterých hrála přímo kasovními trháky, ale Dolores svou výjimečnou krásou zaujala. Jejím nejznámějším filmem z období Silent filmu byl What Price Glory. Patřila také mezi Wampas hvězdičky, se kterými se do budoucna počítalo ( stála v jedné řadě vedle Joan Crawford, Fay Wray, Janet Gaynor, a Mary Astor.)Hitem a posunem v popularitě se stal snímek Resurrection, který se stal velmi úspěšným.

Dolores je focena pro časopisy a noviny nejen ve „státech" ale i Mexiku. S její tváří se měli možnost seznámit i obdivovatele amerických filmů v Evropě. V roce 1928 nahrazuje herečku MGM Renée Adorée v roli ve filmu Trail of '98 v režii Clarence Browna. Její kariéra rostla spolu s dalšími snímky, jako byla Ramona a Evangeline z roku 1929. Přitom se Dolores pomalu rozpadalo manželství a protože Jamie na svou ženu až nezdravě žárlil, v jednom z pomatení smyslů spáchal demonstrativní sebevraždu.

S příchodem zvukových filmů ukončila del Río spolupráci s Carewem. Ten se, jí natruc, ujímá začínající herečky Lupe Vélez, a natáčí s ní. Nicméně Dolores získala záštitu spol. United Artists, a pro ni začala natáčet film The Bad One, kde získala roli Lity. V tom samém roce se vdala za uměleckého režiséra, producenta a návrháře spol. MGM Cedrica Gibbonse. Jejich high society a umělečtí přátelé byli zařazováni vedle největší osobnosti Hollywoodu, patřili k nim mimo jiné: Greta Garbo, Marlene Dietrich, Errol Flynn s Lili Damitou, Clark Gable a Carole Lombard, King - Král Vidor, David O. Selznick a mnoho dalších.

Zvukový film ji však téměř odsunul do exotických a bezvýznamných rolí. Hollywood totiž podceňoval její latinský přízvuk, a to si nenechala del Río líbit. Tajně navštěvovala hodiny herectví i rétoriky. Úspěch zaznamenala ve filmu spolu s Joelem McCreou v Bird of Paradise, který měl tak trochu skandální pozadí, protože oba herci v něm plavali nazí. Další film Letíme do Ria z roku 1933, nastartoval na druhé straně několikaletou úspěšnou spolupráci Ginger Rogersové a Freda Astaira. Zajímavou roli krásné Du Barry vytvořila ve snímku Madame Du Barry v roce 1934. Dolores natáčela i s Warner Bros, a objevila se i ve filmech s krimi tématikou jako byl Lancer Spy v roce 1937, nebo International Settlement 1938.

V roce 1941 se rozvedla s Gibbonsem, protože měla už více jak rok milostný vztah s hercem a režisérem Orsonem Wellesem, který byl do ní údajně šíleně zamilovaný. Byla jeho „talismanem" jak Orson tvrdil, když natáčel Občana Kanea, a spolupracovala s ním na filmu Cesta strachu - 1942. Probouzející se mexická kinematografie nabídla Dolores del Río novou pracovní a hereckou příležitost hrát ve svém rodném jazyce. Mezi její nejlepší přátelé v Mexiku se řadili kontroverzní malířka Frida Kahlo a Diego Riviera. Po rozchodu s Wellesem začala natáčet pod vedením režiséra Emilio Fernándeze, a stala se hlavní představitelkou ve snímku Flor Silvestre 1942 a Miracle in 37 Street. Ve své zemi se Dolores del Río stala nejslavnější filmovou hvězdou všech dob a toto prvenství trvá doposud. V roce 1943 skórovala mexická kinematografie v Cannes s týmem Fernandez-Figueroa-Río-Armendariz a stali se vítězi s jedním z nejúspěšnějších filmů Maria Candelaria. Mezi další pozoruhodná díla patří Las Abandonadas – 1944, Bugambilia 1945, nebo The Fugitive 1947.

Dolores šla ve své zemi z filmu do filmu a rok 1951 přináší další dramatickou roli Doňi Perfecty. Další herecké příležitosti přinesla Argentina, kde v roce 1947 natočila Vějíř lady Windermerové podle Oscara Wildea. V 50-60. letech byla pozvána hrát ve španělském filmu Seńora Ama 1954 v režii Julia Bracha - jejího bratrance, úžasně zfilmovaný příběh La Cucaracha v režii I. Rodrigueze nenechá nikoho na pochybách, že Río je velká herečka, film byl promítán i u nás v roce 1959, nebo La Dama del Alba z roku 1966. Dolores dostala také nabídku k filmování barevného westernového dramatu Zlomené kopí, spol. 20th Century Fox, kde měla hrát indiánskou manželku Spencera Tracyho. Vláda ji však nedala pracovní povolení, a obvinila jí jako sympatizantku s komunismem. Roli pak převzala Kathy Jurado.

Třetím manželem se v roce 1959 stal divadelní producent Lewis "Lou" Riley, se kterým se znala už deset let. Dolores se stala majitelkou prestižních cen Silver Ariel - mexické Akademie Award za nejlepší herečku a to celkem čtyřikrát. O rok později už hrála ve filmu Elvise Presleyho Flaming Star. Dolores del Rio působila na jevištích divadel a natáčela i v televizi střídavě mezi USA a Mexikem.V roce 1964 hrála ve Fordově Podzimu Cheynennů, vedle herců Richarda Widmarka, Carroll Baker, Jamese Stewarta, Gilberta Rolanda a Ricarda Montalbana. V roce 1967 si jí vybral producent Carlo Ponti do téměř pohádkového příběhu, kde hrála roli královny-matky, film se natáčel v Itálii, se Sophií Loren a Omarem Sharifem - C'era una volta (Více než zázrak). V Anglii se objevila v programech TV BBC s Benem Lyonem. Jejím posledním filmem byl snímek Sanchezovy děti - Children of Sanchez, s Anthony Quinnem a Katy Jurado, Dolores hrála roli babičky Paquito.

Téměř dvacet let spolupracovala jako porotkyně mezinárodních filmových festivalů, jako byly Cannes Film Festival, Berlín Film Festival, a San Sebastián Film Festival. V roce 1966 založila společnost pro ochranu uměleckých pokladů Mexika - Sociedad Protectora del Tésoro artistico de Mexico, a v roce 1972 stala při zrodu Festivalu Cervantino v Guanajuato v Mexiku.

Dolores del Río zemřela na onemocnění jater (selhání) dne 11. 4. 1983 v Newport Beach v Kalifornii ve věku 77 let. Její ostatky jsou pohřbeny v Panteonu de Dolores, hřbitově v Mexico City v Mexiku. Mimo téměř sedmdesáti filmů, ztělesnila v divadle více jak 30 rolí, hlavních i vedlejších.

Na závěr bych ráda napsala, že i přes pokročilý věk působila Dolores vždy jako elegantní, neustále krásná, příjemná a sofistikovaná žena. Má svou dokonale provedenou sochu na Hollywood Boulevard - La Brea v Los Angeles, její autorkou je významná sochařka Catherine Hardwicke.

Marta "clara.bow" Holubová