Raymond Cordy

Francouzský herec Raymond Cordy je dnes již pozapomenutým představitelem desítek vedlejších rolí v nenáročných komediích, zároveň se ale objevil v několika přelomových dílech francouzské kinematografie s přesahem do celkového vývoje světového filmu, tím pádem se dodnes s jeho jménem setkáváme ve filmových encyklopediích. Narodil se jako Victor Raymond Cordioux ve Vitry-sur-Seine nedaleko Paříže, pocházel z herecké rodiny. Jeho rodiče provozovali putovní divadlo Théâtre Cordioux, později Raymond založil vlastní divadlo spolu s bratrem Rolandem (opět pod názvem Théâtre Cordioux).

S filmovým oborem se Cordy poprvé setkal až po třicítce, brzy se ale stal vyhledávaným hercem a jenom ve třicátých letech natočil přes osmdesát titulů. Hned v počátku zvukové éry jej oslovili slavní tvůrci jako Maurice Tourneur nebo Raymond Bernard, především si zmínku zaslouží jeden z prvních zvukových filmů MILIÓN (Million, 1930) režiséra René Claira, kde Cordy hrál vedlejší roli taxikáře. Jednu z hlavních rolí pak hrál v dalším Clairově snímku AŤ ŽIJE SVOBODA (A nous la liberté, 1931), který opět ovlivnil vývoj francouzského filmu v počátcích zvukové éry. V menší roli se objevil ve francouzské vezi slavného filmu ZÁVĚŤ DOKTORA MABUSE (Le testament du Dr. Mabuse, 1933), který byl ve své původní německé podobě prvním filmařským dílem zakázaným nacistickým režimem. Vyšší umělecké ambice měl také dramatický příběh z počátku první světové války DŘEVĚNÉ KŘÍŽE (Les croix de bois, 1932) režiséra Raymonda Bernarda.

V této době točil Raymond Cordy již několik filmů ročně a přes účast na umělecky hodnotných počinech inklinoval k nenáročnému komediálnímu žánru, režiséři jej obsazovali do postav úsměvavých mladých mužů s optimistickou náturou. V kinech se diváci se sympatickým Raymondem Cordym setkávali několikrát za rok (například v roce 1935 to bylo šestnáct filmů!), početnější položku v jeho filmografii zaujímají veselohry z vojenského prostředí, například HOSTINEC U MALÉHO DRAGOUNA (L'auberge du Petit-gradon, 1934), ŠÍLENSTVÍ V KASÁRNÁCH (La caserne en folie, 1935) nebo BRIGÁDA VE SPODNIČKÁCH (Le brigade en jupons, 1936), některé filmy z té doby byly uvedeny i v Československu, což byl případ milostného melodramatu (opět z prostředí armády) MODRÁ BRIGÁDA (L'équipage, 1935) významného režiséra Anatole Litvaka.

Ačkoliv v Cordyho početné práci pro film převažují snímky průměrné, i v dalších letech pracoval pro významné režiséry a hrál v hodnotných a mezinárodně oceněných titulech jako PENZIÓN MIMOZA (Pension Mimosas, 1934) nebo nadčasové vizi POSLEDNÍ MILIARDÁŘ (Le dernier milliardaire, 1934), mihnul se také v dramatu DOBRÁ PARTA (La belle équipe, 1936). Tady ovšem odehrál jen menší role, zatímco několik hlavních rolí z dobové produkce nijak nevyniklo. Takový byl například komediálně laděný příběh hotelového umývače nádobí, který vyhraje vysokou částku v loterii, JEHO EXCELENCE ANTONIN (Son excellence Antonin, 1935). Z typologie Cordyho filmových postav mírně vybočují role faráře v komedii TUČNÉ TELE (Le veau gras, 1939) nebo soudního zřízence ve slavném justičním dramatu NEZNÁMÝ V DOMĚ (Les inconnus dans la maison, 1942).

Desítky vedlejších a epizodních, ale i několik hlavních filmových rolí v průběhu třicátých let pochopitelně Raymonda Cordyho prakticky vyřadily z divadelního světa, k práci na jevišti se vrátil až po válce, kdy nabídek od filmu ubylo. Z jeho poválečné práce pro film stojí za zmínku opět slavný film MLČETI ZLATO (Le silence est d'or, 1947), točil také v Itálii a jako sluha Passepoil se objevil v italské verzi románu HRBÁČ (Il figlio di Lagardere, 1952). Jednu ze svých posledních rolí si zahrál opět pod režijním vedením Reného Claira ve filmu VELKÉ MANÉVRY (Les grandes manoeuvres, 1955). Tady se odehrálo zajímavé setkání dvou osobností francouzského filmu – jeho dceru zde totiž hrála začínající Brigitte Bardot.

Raymond Cordy zemřel v Paříži 23. dubna 1956 ve věku 57 let. Jeho manželkou byla Madeleine Fromet (1900-1983), kdysi dětská hvězda němého filmu. K rodině Cordy patří také zpěvačka a herečka Annie Cordy (*1928).

Pavel "argenson" Vlach