Barbara Valentin

15. prosince 1940 přijal v Římě italský premiér a Duce Benito Mussolini, Reichssportführera Hanse von Tschammer und Osten u příležitosti otevření větve německo-italského kulturního institutu. Ve stejný den se více na severu, v rakouské Vídni, narodilo děvčátko Ursula Ledersteger, která se později proslavila jako německá herečka pod jménem Barbara Valentine. Otcem Barbary byl umělecký režisér Hans Ledersteger (1898-1971) a matkou herečka třicátých let Irmgard Alberti.

Pro své „sexy" role byla Barbara nazývána německou Jayne Mansfield (1933-1967). Poprvé se na plátně kin objevuje Barbara v roce 1959, jako tanečnice v hororu DIE NACKTE UND DER SATAN. Mezi nejúspěšnější „sexy" snímky, ve kterých prsatá blondýnka pobláznila mnoho mužů, můžeme řadit film EIN TOTER HING IM NETZ (CORPSE HANGS IN THE WEB), 1960 nebo filmy jako THE FESTIVAL GIRLS (1961) či CARMEN, BABY (1967).

Od roku 1970 opustila třicetiletá Barbara film erotiky a započala svou novou kariéru v charakterních rolích, pod křídly režiséra Rainera Wernera Fassbindera. Ten proslul jako nejznámější režisér nového německého filmu, částečně díky sebezničujícímu životnímu stylu. Sám umírá roku 1982 na předávkování a ve svých filmech opakovaně zobrazoval sobě vlastní téma homosexuality. Spolupráci Barbary a Rainera můžeme připomenout filmy jako  ANGST ESSEN SEELE AUF (STRACH JÍST DUŠE) 1974, FONTANE EFFI BRIEST (EFFI BRIESTOVÁ) 1974, FAUSTRECHT DER FREIHEIT (PĚSTNÍ PRÁVO SVOBODY) 1975 nebo LILI MARLEEN (1981).

V roce 1976 se Barbara provdala za německého spisovatele a režiséra Helmuta Dietla (*22.6.1944), se kterým se roku 1983 rozvedla. Barbara hrála například v jeho filmu DER DURCHDREHER (1979). Po rozvodu přišlo rychle další a ještě kratší manželství s americkým hercem Johnem Ashtonem (*22.2.1948), který byl mimochodem v roce 2008 nominován na Critics Choice Award, díky filmu Bena Afflecka GONE BABY GONE (2007). Jejich manželství trvalo od roku 1983 do roku 1986, ale v té době již hrál v životě Barbary roli také Freddie Mercury.

Herecký i soukromý život Barbary byl hektický a mimo nepovedená manželství, byly „krmivem" pro bulvární tisk její boje se závislostí na kokainu a samozřejmě svůdné fotky krásné blondýnky s excelentním poprsím.

Ve výčtu filmů Barbary si nemohu odpustit komedii KING, QUEEN, KNAVE (1972) v hlavní roli s Ginou Lollobrigidou. Zajímavá je účast Barbary v komedii, která si po opětovném sjednocení Německa bere na paškál „východní" Němce a jejich vstup do západního světa. Komedie GO TRABI GO (JEĎ TRABI JEĎ) z roku 1991 se dočkala o rok později i druhého dílu, ale již bez Barbary.

V roce 1980 se Barbara plně zapojila do boje proti AIDS. V době, kdy byl britský rockový zpěvák Freddie Mercury (Queen) již těžce nemocen a z Londýna se přestěhoval do Mnichova, začala po jeho boku žít Barbara. Tom jim vydrželo až do Freddieho jeho smrti 24. listopadu 1991. Homosexuální bar v Mnichově, dal také Freddieho a Barbaru dohromady. První setkání, kdy Freddie doprovázel Barbaru na dámské WC, zůstalo pro oba nezapomenutelné. Barbara prý seděla na záchodové míse a Freddie se krčil na podlaze se sklenkou vodky. Takto si povídali téměř až do rána, kdy je vyrušila uklízečka. Byl to velmi zvláštní vztah, kde i homosexuální zaměření Freddieho nebránilo tomu, aby se oba měli opravdu rádi a dokonce na sebe žárlili. Koupili si i společně byt, ale nemocný Freddie se koncem osmdesátých let z Mnichova opět odstěhoval. Když naposledy viděla Barbara Freddieho, byl to již jiný tenký a pohublý člověk a ona v slzách odjížděla domů. O několik týdnů později mu poslala klíč vyrobený z osmnácti karátového zlata. Byl to klíč od bytu, kde spolu kdysi bydleli. Klíč k minulosti již Freddie nikdy vrátit nestihl.

Po smrti Freddieho odešla Barbara z veřejného života a mohli jsme jí vídat již jen občas v televizních seriálech. S televizí měla Barbara velké zkušenosti v průběhu celé kariéry a do roku 1991 hrála ve více než dvaceti seriálech a inscenacích. Po roce 1991 jsou to již jen seriály DER KLEINE VAMPIR (1993), HALLO, ONCLE DOC! (AHOJ, STREJDO DOKTORE!) 1994 a několik televizních inscenací EIN MANN FÜR MEINE FRAU (1993) či DIE HUNDE SIND SCHULD (2001).

Barbara se ještě objevuje v dokumentech, které jsou věnovány dvěma mužům, kteří hráli v jejím životě velkou roli. Jedná se o dokumenty FÜR MICH GAB´S NUR NOCH FASSBINDER (2000) a FREDDIE MERCURY, NEVÝSLOVNÝ PŘÍBĚH (2000).

Neuběhl ani rok od těchto dokumentů a Barbara utrpěla na počátku roku 2001 krvácení do mozku. Po nějakou dobu byla v kómatu a později byl upoutána na invalidní vozík. Po následné léčbě a rehabilitaci se vrátila domů, ale na následky mrtvice nakonec zemřela. Stalo se tak v Mnichově, ve věku 61 let. Barbara je pohřbena na hřbitově Ostfriedhof v Mnichově. Smrt jí zastihla v magické datum 22.2.2002, což je nejen datum zajímavé číselně, ale 22.2. se narodil její druhý manžel John a první manžel Helmut, i když ne v únoru, alespoň datum 22 má ve svém narození také.

Petr "Hennes" Hennebichler