Antonio Margheriti

19. září 1930 se v Římě narodil budoucí slavný italský režisér a scénárista Antonio Margheriti, známý také jako Anthony M. Dawson.

Narodil se v bohaté rodině, bez ohledu na ekonomicky špatné období italské historie. Byl živé a kreativní dítě a od mladého věku prokazoval vysokou inteligenci. Luigi, jeho otec byl železniční inženýr, vážný a přísný člověk. Pierina, jeho matka, byla nádherná Italka. Antonio byl nejmaldší ze čtyř sourozenců (Lydia, Adriana, Alberto).

Na začátku druhé světové války se celá rodina přestěhovala do Verony, kde žili téměř deset let. Tam Antonio navštěvoval střední školu. Ke konci války Antonio koketoval s kariérou fotbalového hráče. Hrával za Veronu ve třetí divizi. Hrál ale jen jednu sezónu a po zranění kariéru ukončil. Na konci roku 1940 se celá rodina vrátila do Říma a Antonio se zapsal na strojní fakultu. Možná se pokoušel navázat na otce. Univerzitu ale navštěvoval jen jeden rok, protože se rozhodl pro sen, pracovat u filmu. To se nelíbilo nikomu v rodině, kde to považovali za nevhodnou práci, bez budoucnosti. V 50. letech tomu tak skutečně bylo, ale Antonio se svého rozhodnutí nikdy nevzdal.

Antonio začínal svou filmovou kariéru na počátku padesátých let, v různých pomocných filmařských úkolech, než se dostal k několika krátkým filmům. Psal scénáře, knihy a začínala jeho invaze do světa speciálních efektů, kde později získal titul "odborníka efektů". Dokonce spolupracoval s Mariem Bavou, který v té době pracoval jako kameraman, pro některé reklamní agentury.

V roce 1955, každý den po dobu několika měsíců, chodil Antonio před vchod společnosti Titanus (jeden z největších italských výrobních podniků vlastněných Goffredo Lombardem). Každé ráno Antonio pozdravil producenta Gilberta Carboneho a předstíral, že jde jen kolem. Takto to trvalo několik týdnů, až Carbone, který byl opravdu velmi legrační chlapík z Neapole, začal odpovídat zpět na pozdravy. Nejprve formálním způsobem, pak příznivěji. Nakonec se po několika měsících stali přáteli a zašli do kavárny, kde Carbone s pobavením poslouchal tisíce myšlenek mladého a nadšeného Antonia. Carbone mu nabídl možnost spolupracovat na scénáři filmu PRESENTIMENTO (1957), který produkoval pro společnost Titanus, pod vedením Armanda Fizzarottiho. Po tomto filmu, skončily nějaké scénáře Antonia na stole samotného Goffreda Lombarda, který se rozhodl k jejich výrobě. Toto bylo významným zlomem v kariéře Antonia a přišla známost s Turi Vasilem, která nejen přešla do čtyřicetiletého přátelství, ale také mu umožnila zazářit jako scenáristovi v několika příjemných komediích jako CLASSE DI FERRO (1957) nebo ROULETTE E ROULOTTE (1959).

V roce 1960 natočil Antonio film SPACE MEN, kde ukázal svůj cit a vášeň pro efekty sci-fi filmů. Tento film byl první ze série pěti děl, které se setkaly s poměrně slušným ohlasem. Film byl podepsán pseudonymem Anthony Daisies. Margheriti se poté etabloval jako jeden z filmařů s mimořádnými odbornými znalostmi, specializující se na dobrodružství a hororové filmy. Pod většinou svých snímků dal pseudonym Anthony Dawson a pod stejným jménem se objevil také jako herec. Hned první zmiňovaný film SPACE MEN, byl příčinou pseudonymu. Výroba filmu byla provedena v rekordním čase (méně než 20 dnů) a s velmi malým rozpočtem (30.000 USD), ale výsledek byl úžasný. Titanus prodal film po celém světě a ze zřejmých obchodních důvodů, byl Margheriti nucen používat americký pseudonym. Antonio si poté vybral téměř doslovný překlad svého jména.

Mezi jeho nejslavnější hororové snímky se zcela jistě řadí filmy DANZA MACABRA (1963, předloha Edgar Allan Poe), NELLA STRETTA MORSA DEL RANGO (1971, remake DANZA MACABRA). Fantasy snímky řazené na vrchol I DIAFANOIDI VENGONO DA MARTE (1965), IL PIANETA ERRANTE (1965) či I CRIMINALI DELLA GALASSIA (1966).

Antonio chtěl být vždy zcela nezávislý při natáčení svých filmů a chtěl bezvýhradně rozhodnout o všem. Někdy odmítl několik dobrých filmů, protože výrobci nebo autoři byli příliš "vlastní" a chtěli rozhodnout s ním. Antonio natáčel filmy všech žánrů, přesto zůstaly sci-fi a fantasy filmy, jeho nejoblíbenějšími.

Antonio byl diskrétní a plachý člověk a nikdy nedopustil, aby se jeho osobní život, stal životem veřejným. Měl jakési „tajemno osobního života", a to natolik, že někteří novináři ho kdysi nazvali: "Nový neviditelný muž", nebo jak jednou definoval sám sebe v rozhovoru: „Tajemný brouk“. Antonio byl otcem dvou dětí. Se svou ženou Mirandou Bonardi, měli svatbu v roce 1953 a jejich děti jsou Edoardo Margheriti (*15.2.1959), který se ve světě filmu pohybuje od osmdesátých let minulého století a starší dcera Antonella Margheriti (*1954), ta pracuje přibližně od stejné doby jako skriptka.

Antonio Margheriti zemřel 4. listopadu 2002 na infarkt, ve Viterbu, blízko Říma. Antonio za sebou zanechal nesmazatelnou stopu v italské kinematografii a byl jediný italský režisér, který pracoval přímo pro americké výrobní společnosti, jako MGM, United Artists, 20. Century Fox, či Columbia Pictures.

Petr "Hennes" Hennebichler