Vladimír Valenta

Vladimír Valenta se narodil 28. května 1923 v Praze. Ještě za studií a za války v Horních Měcholupech bydlel a hrál i u ochotníků a v Praze byl spolupracovníkem dramatického studia Čin. Odmaturoval roku 1942 a rovnou odešel k filmu. Za okupace pracoval 1942 – 1945 jako asistent režie a asistent produkce v radlických filmových ateliérech Foja a poté ve výrobně Lucernafilm, kde spolupracoval též s režisérem Františkem Čápem (TANEČNICE atd.).

Jako zaměstnanec Lucernafilmu přešel do znárodněného filmu. V této době se snažil stát se filmovým režisérem, což se mu nikdy nepovedlo. Jako režijní spolupracovník se podílel na Weissově dramatu ULOUPENÁ HRANICE (1947), tehdy byl na vojenské prezenční službě.

O rok později využili Valentův původní námět scenáristé Jiří Fried a J. A. Novotný pro psychologický film režiséra Jiřího Krejčíka SVĚDOMÍ (1948). Ovšem po tomto filmu se musel na řadu let odmlčet. Za svojí protikomunistickou a politickou činnost byl Vladimír Valenta odsouzen na dvanáct let těžkého žaláře. Trest si v letech 1949 – 1956 odpykal v Jáchymově a Leopoldově.

Po obnoveném řízení a zproštění viny byl roku 1956 propuštěn. Na svobodě se živil chvíli jako závozník ČSAD na nákladovém nádraží, ale od 1958 spolupracoval s filmem a do Filmového studia Barrandov se opět vrátil až v polovině 60. let jako člen lektorského oddělení (1965 – 1968). Současně se v listopadu 1965 stal zakládajícím členem FITESU.

Spolupracoval na námětech a scénářích u filmů Vojtěcha Jasného TOUHA (1958), Františka Vláčila HOLUBICE (1960), Miroslava Hubáčka ČERNÁ SOBOTA (1960) a u filmu OBŽALOVANÝ (1964) Kadára a Klose. Za scénář k OBŽALOVANÉMU získal s Kadárem a Klosem Trilobita (1964) za rok 1963. Ovšem některé jeho scénáře a texty se realizace nikdy nedočkaly. Ještě tvořil scénář ke slovenskému dramatu ŠERIF ZA MREŽAMI (1965) Dimitrije Plichty.

Už jako lektora FSB ho tři režiséři využili ne scenáristicky, ale jako osobitého a svérázného představitele čtyř filmových rolí. Ta první byla rovnou ta nevýraznější: přednosta stanice ve filmu Jiřího Menzela podle Bohumila Hrabala OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (1966).

Dále si zahrál epizodky fízla v dalším Menzelově snímku ZLOČIN V ŠANTÁNU (1968), tureckého rytíře v povídce OTRÁVENÁ TRAVIČKA Miloše Makovce z povídkového snímku PRAŽSKÉ NOCI (1968) a svojí největší a zároveň zcela poslední úlohu v českém filmu, hospodáře v podobenství Evalda Schorma FARÁŘŮV KONEC (1968).

Během okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 byl Vladimír Valenta na krátké návštěvě Londýna. Před návratem do Čech upřednostnil se svojí rodinou emigraci. Odjeli do Kanady a natrvalo se zabydleli v Edmontonu. Půl roku pracoval jako umývač aut, ale nakonec se mu podařilo zapojit se naplno do tamějšího kulturního života.

Postupně vydával a redigoval politický a kulturní časopis „Telegram“ (1. prosinec 1969 – 31. prosinec 1975), byl dramaturgem a producentem montrealského Kanadského národního filmového úřadu (1974 až 1980), navázal spolupráci s manželi Škvoreckými a s jejich nakladatelstvím ’68 Publishers, psal pro exilový magazín „Reportér“ a angažoval se v kanadské Československé společnosti věd a umění. Roku 1988 odešel do penze.

Po roce 1989 několikrát zavítal i do rodných Čech. Se svojí druhou manželkou Evou měl dceru, také Evu. Svojí spletitou životní cestu zanechal v koprodukčním dokumentu OSTŘE SLEDOVANÁ SVOBODA (1994) Toma Radforda a především ve vyčerpávajícím rozhovoru s Janem Lukešem z července 1997, který byl roku 2004 vydán na sedm pokračování v „Divadelních novinách“.

I v zahraničí se věnoval převážně herecké práci pro film (např. THE AMATEUR, THE UNBEARABLE LIGHTNESS OF BEING, THE LAST WINTER) a televizi (př. DIE EINFÄLLE DER HEILIGEN KLARA / NÁPADY SVATÉ KLÁRY, DRAW!, MANIA či seriály CASTLE ZAREMBA, NORTH OF 60 aj.). Ojediněle psal scénáře (ET DU FILS / VE JMÉNU SYNA, I WASN’T SCARED).

A pro již zmíněný filmový úřad produkoval (FOR GENTLEMEN SCARED, SO LONG TO RUN) a dělal dramaturga (BRAVERY IN THE FIELD, THE WAR IS OVER). Podílel se i pedagogické práci. Herec, scenárista, dramaturg, producent, pedagog, novinář a lektor Vladimír Valenta zemřel 13. května 2001 v kanadském Edmontonu, krátce před sedmdesátými osmými narozeninami. Pohřben je doma, na pražských Olšanských hřbitovech.

Jaroslav "krib" Lopour