Alexandra Myšková (ve filmu a na divadle známá jako Saša) pochází z Prahy, kde také vystudovala na Státní konzervatoři (1941). V průběhu okupace hrála v Divadle pro 99 v Praze, po válce pak krátce účinkovala ve Studiu Národního divadla (1945-1946), poté působila v Realistickém divadle (1946-1950) a nakonec se stala členkou hereckého souboru Městských divadel pražských (1950-1970). Z jejích rolí na divadle stojí za zmínku hry Komedie plná omylů, Gazdina roba, Ivanov, Vajíčko, Fyzikové nebo Slečna Maličevská. Myšková zaujímala v 50. letech kritické politické stanovisko, což se projevilo mimo jiné jejím potrestáním za chování v době měnové reformy (1953). To se také projevilo na jejích možnostech uplatnění.
Svou první zkušenost s filmem učinila Myšková drobnou rolí vězenkyně ve válečném dramatu DALEKÁ CESTA (1949). Na následujících deset let se Myšková ve filmu odmlčela, což do značné míry souviselo s jejím otevřeně kritickým názorem na tehdejší režim. Znovu se objevila až v menších rolích například ve filmu ROMEO, JULIE A TMA (1959), v psychologickém dramatu ZKOUŠKA POKRAČUJE (1959) hrála herečku Evu Malátovou. Následně ztvárnila menší role v dalších filmech, například v roce 1961 hrála ve čtyřech titulech. Poslední filmovou rolí Alexandry Myškové byla postava řeholnice v kriminálce DŮM ZTRACENÝCH DUŠÍ (1967). O rok později pak hrála ještě sekretářku v televizním filmu SPRAVEDLNOST PRO SELVINA (1968).
Od roku 1961 se Myšková realizovala také pedagogickým působením na DAMU. Svůj postoj ke komunistickému režimu dala nakonec najevo v roce 1970, kdy emigrovala do Norska. Také zde vyučovala herectví, později byla v Oslu také divadelní režisérkou. Myšková byla třikrát vdaná, jedním z jejích manželů byl kostýmní a jevištní výtvarník Zdeněk Seydl (1916-1978).
Pavel "argenson" Vlach
