Jana Počtová

Jana Počtová studovala Katedru divadelních, filmových a mediálních studií na UPOL. Poté přešla na na Katedru dokumentární tvorby na FAMU. Během studií absolvovala zahraniční stáž v Paříži na Université Paris 8.

Dlouhodobě pracovala na několika filmových festivalech, např. na MFF Karlovy Vary, Jeden svět či AFO Olomouc. Spolupracovala s nadací „Člověk v tísni“ na projektu o dcerách politických vězňů „Dcery 50. let“, anebo na projektu Česko-německého fondu budoucnosti „Živá paměť“ pro německou vládu, kde sbírala výpovědi lidí nuceně nasazených za 2. sv. války a lidí, kteří přežili koncentrační tábory. S Českou televizí spolupracovala na cyklech: Příběhy slavných, Cestománie, Na cestě, Generace 0, Vesnicopis (autor námětu), Celnice, Magazín Q nebo Kultura.cz. Dalé také např. na hranných seriálech jako Vyprávěj, Mazalové či První republika.

Z její autorské tvorby je možné jmenovat např. film Eshq (2004), dokumentární portrét 4 afgánských žen, tematicky se dotýkající lásky, partnerských vztahů a kulturních odlišností. Dále divadelně‐filmový projekt Vostodvacet (2005), kde je 8 osob uzavřených na několik dnů v malém prostoru a snaží si vytvořit vlastní tvůrčí prostor; sběrný dlouhometrážní dokument o multikulturním stánku Prahy Palác Akropolis - Akráč (2008) nebo Oči tygra (2011), příběh malé boxerské tělocvičny, ve které se náš přední rómský boxér Stanislav Tišer snaží pomocí boxu stáhnout děti ulice od drog ke sportu.

Prvního většího ohlasu došel její celovečerní dokumentární film Generace Singles (2011), kde reflektovala svobodné a nezávislé lidi, kteří nemají potřebu se realizovat v páru. V roce 2011 se stal tento film 2. nejúspěšnějším dokumentem roku, obdržel Cenu spolku kinařů, cenu na festivalu Finále Plzeň, uveden byl v soutěži na MFDF Jihlava a účastnil se také řady zahraničních festivalů. Počtová dále pokračovala celovečerním dokumentárním filmem Sněhová pole Ivana Hartla (2012), který reflektuje dva odlišné životy Ivana Hartla; celovečerním portrétem tragicky zesnulého předního českého dokumentaristy Pavla Kouteckého s názvem Fragmenty PK (2013) a filmem Yo-Yo means Yes Yes (2014), dokumentárním filmem o české YO-YO scéně. Pro Českou televizi autorsky i režijně připravila 13dílný cyklus Filantrop, který představil tehdejší české filantropy. Dlouhodobě se věnuje i cyklu Na cestě, pro který natáčela díly po celém světě (USA, Peru, Bangladéš, Taiwan, Černobyl, Tanzánie atd.)

Další ohlas přinesl i celovečerní dokumentární film Nerodič, který reflektuje rodičovství a partnerství dneška. Film se promítal na řadě domácích i zahraničních festivalů a získal hlavní cenu na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jeden svět za nejlepší český dokument. V roce 2020 natočila i distribučně velmi úspěšný dokument K2 vlastní cestou, který získal řadu ocenění (zvláštní uznání na festivalu v polském Lagowě, hlavní cenu na mezinárodním festivalu outdorových filmů, festival SportFilm atd.).

Zdroj: Miroslava Janičatová