Narozena přímo doprostřed kinematografie: střihačce Nicole a kameramanovi Williamu Lubtchanským, dvěma tvůrcům-pilířům Francouzské nové vlny. Sama se etablovala nejprve jako asistentka kamery a režie. Když ze zdravotních důvodů nemohl její otec pracovat na posledním snímku režiséra Jacquesa Rivetta 36 pohledů na Pic St. Loup, Irina jeho práci převzala. Když otec výsledek viděl, vyslovil se s nadšením, že takové dílo by bez váhání podepsal (zdálo se dokonce chvíli, že po své dceři chce, aby k tomu svolila). V oboru hlavní kamera v ní prvně důvěru vložili Rabah Ameur-Zaïmeche a Dyana Gaye, mladí talentovaní tvůrci zcela odlišných přístupů, kteří také díky její práci rychle získali značné renomé. Vedla kameru výlučného dokumentu o filmu, který se nikdy nestal, Peklo Henriho-Georgese Clouzota. Ke spolupráci ji následně přizval Romain Goupil, režisér a revolucionář roku 1968 a v roce 2014 natočila televizní film s ansámblem Comédie française podle stejnojmenné Ostrovského hry, Les. Režii vedl Arnaud Desplechin, vůdčí osobnost evropské kinematografie nultých a desátých let. Spolu následně natočili snímky Tři vzpomínky, Ismaëlovy přízraky a Slitování. Všechny byly zařazeny na přední místa programu MFF v Cannes. Tři z jejích filmů se účastnily soutěží Ostrava Kamera Oko (36 pohledů na Pic St. Loup, Tři vzpomínky, Ismaëlovy přízraky), její a Desplechinovy Tři vzpomínky festival v roce 2015 vyhrály.
Schopnost adaptovat se na rozdílné autorské styly, schopnost pracovat na vysoké úrovni, ať už jsou k dispozici skromné prostředky, nebo naopak bohaté, pečlivě připravené a do důsledků promýšlené technické zázemí, vzájemná věrnost autorům, s nimiž spolupracuje, a nepochybná kinematografická intuice. To jsou příčiny toho, že dnes patří mezi nejvýznamnější evropské kameramanky.
Ostrava Kamera Oko
