Lise Delamare

Francouzská herečka a ve filmu především představitelka historických postav, Lise Delamare, se narodila ve městě Colombes, které je dnes jedním z pařížských předměstí. Její otec Georges Delamare (1881-1975) byl jedním z průkopníků francouzského rozhlasového vysílání. Již jako dítě obdivovala Lise Delamare divadlo, následně pak vystudovala herectví na pařížské konzervatoři. Ještě jako studentka zazářila v Mussetově hře Rozmar a získala první cenu udělovanou adeptům herectví. V této době také dostala první příležitost před kamerou a nevelkou roli odehrála v nenáročné situační komedii GEORGES A GEORGETTE (Georges et Georgette, 1933).

Hned po dokončení studií byla Lise Delamare angažována do nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française (1934), kde po řadu let zářila především ve francouzské i světové klasice (Moliére, Shakespeare), účinkovala ale i v moderně (z francouzských autorů například Jean Cocteau). Krátce po příchodu do divadla hrála znovu také ve filmu a v umělecky hodnotném titulu PENZIÓN MIMÓZA (Pension Mimosas, 1934) ztvárnila postavu amorální a chamtivé Nelly. Lise Delamare se velmi rychle zařadila mezi přední osobnosti francouzského divadla, zároveň disponovala fotogenickou tváří, přesto se nestala skutečnou filmovou hvězdou. Za svou dlouhou hereckou kariéru hrála jen zhruba ve třiceti filmech, což je počet nesrovnatelný s řadou jiných hereček její generace. Částečně to bylo dáno faktem jejího patetického hereckého projevu, který však souzněl především s historickými postavami, respektive úlohami žen z vyšší společnosti, pro které byla filmovými režiséry oslovována.

Velkou roli dostala v L'Herbierově filmu ZRADA (Forfaiture, 1937), který byl remakem staršího amerického titulu. Její první výraznou postavou v historickém velkofilmu byla role královny Marie Antoinetty v titulu MARSEILLAISA (La Marseillaise, 1937). Znovu se ale před kameru vrátila až v době okupace účastí v kvalitních filmech, v nichž ztvárnila například císařovnu Josefínu (PODIVUHODNÉ OSUDY DESIRÉE CLARY – Le destin fabuleux de Desirée Clary, 1942), příležitost dostala i ve dvoudílném velkofilmu na motivy románu Alexandra Dumase HRABĚ MONTE CHRISTO (Le comte de Monte Cristo, 1943). Velké role, v nichž sekundovala ještě slavnějším herečkám té doby, pak hrála i v dalších kostýmních snímcích, jednu z mála hlavních rolí hrála ve filmu BÍLÝ VALČÍK (La valse blanche, 1942).

Se zvýšenou participací ve filmu souvisí i dočasný odchod Lise Delamare z Comédie Française v roce 1942. V letech 1942-1943 pak hrála v sedmi filmech, což byla nejaktivnější léta její filmové kariéry. V roce 1944 se pak do Comédie Française vrátila a pokračovala v jevištní dráze, po válce s dalšími herci uspořádala turné po jižní Americe. Tehdy se také provdala a jejím manželem se v roce 1946 stal herec Tony Taffin; jejich svazek trval sedm let, ale nakonec skončil rozvodem (1953). I po druhé světové válce hrála Lise Delamare velké role v historických filmech, za zmínku stojí OTEC GORIOT (Le pére Goriot, 1945), kde hrála postavu paní de Beauséant, spolu s manželem se pak objevila v prvním francouzském oscarovém filmu PAN VINCENT (Monsieur Vincent, 1947), její herectví však našlo uplatnění i ve výrazných dramatech ze současnosti.

Lise Delamare dobře znají i čeští diváci, především díky rolím v dodnes slavných filmech přelomu 50. a 60. letech. Výraznou vedlejší roli Julie Duvergerové ztvárnila v legendárním snímku VELKÉ MANÉVRY (Les grandes manoeuvres, 1955), jako královnu Marii Medicejskou ji pak můžeme zaznamenat po boku Jeana Maraise ve filmu KAPITÁN (Le capitain, 1960). V roce 1966 Lise Delamare definitivně opustila scénu Comédie Française (později byla čestnou členkou tohoto divadla) a nadále se angažovala především jako pedagožka. Vyučovala herectví na pařížské konzervatoři a mezi její nejslavnější žáky patří Nicole Garcia nebo Daniel Auteuil. V šedesátých letech navázala Lise Delamare také spolupráci s televizí, před filmovou kameru se postavila po delší době ve filmu BUĎ ZDRÁV, UMĚLČE! (Salut l'artiste, 1973). Po další dlouhé přestávce pak dostala velkou příležitost v originálně pojatém thrilleru BAXTER (1989), což byla zároveň její poslední filmová role.

Lise Delamare zemřela v Suresnes 25. července 2006 ve věku 93 let. Mezi výrazné osobnosti francouzského filmu patří dlouhodobě také její starší sestra Rosine Delamare (*1911), která jako návrhářka vytvořila stovky kostýmů k řadě filmů, především historických, za všechny se sluší připomenout pětidílnou ságu o krásné Angelice.

Pavel "argenson" Vlach