Sergej Paradžanov se narodil jako Sarkis Parajanian 9. ledna 1924 ve Tbilisi, hlavním městě Gruzie, do rodiny starožitníka a herečky. Rodina si nevedla špatně - na pomezí dvou kontinentů, Evropy a Asie, byl otec vyhledávaným obchodníkem, u matky hledala nejedna osobnost tehdejšího uměleckého světa inspiraci. I to bylo důvodem, proč Paradžanov po roce studia na vysoké škole dopravní přestoupil na konzervatoř. Začal se věnovat choreografii a opernímu zpěvu, ale osudovým momentem se mu stala až cesta do Moskvy, kam byl po válce vyslán - rozhodl se pro filmovou režii.
„Domnívám se, že režisérem je třeba se narodit. Začíná to už dětskými rozmary vzít si mezi vrstevníky slovo a režírovat. Vést někoho, vytvářet s ním kompozice, unavovat ho svými nápady. Lekat v noci matku a babičku, převlékat se, dělat ze sebe Spartaka nebo hrdinu Andersenových příběhů. To vše pochází z dětství a to je, zdá se mi, režie. Nenaučíš se jí ani na tak znamenité škole jako je VGIK. Je třeba, aby vznikala už v útrobách matky, proto také ona musí být umělkyní, aby ti ji mohla předat. V mém případě oba rodiče měli velmi blízko k umění“
Po studiích na VGIKu začal pracovat jako asistent režie v ukarajinském studiu A. P. DOVŽENKA v Kyjevě. Zde poté vznikají také jeho první celovečerní filmy. Roku 1964 natáčí své první mistrovské dílo a patrně svůj nejslavnější film - STÍNY ZAPOMENUTÝCH PŘEDKŮ. Snímek se dočkal velkého ohlasu a v roce 1975 vyhrál hlavní cenu na argentinském festivalu Mar del Plata. Ve svém dalším filmu BARVA GRANÁTOVÉHO JABLKA vytváří stylizovaný životopis arménského básníka 18. století Sajat-Novy.
Paradžanova nadprůměrná imaginativnost ale nepřichází vhod sovětským úřádům a postupně je mu znemožněna aktivní činnost. Roku 1974 je po vykonstruovaném obvinění uvězněn... Po propuštění vytvořil ještě další pozoruhodná díla, z nichž největšího ohlasu dosáhl snímek LEGENDA O SURAMSKÉ PEVNOSTI. Sergej Paradžanov zemřel 21. července 1990 v Jerevanu v Arménii.
Charlizee
