Jaromíra Kolárová

Jaromíra Kolárová se narodila se 24. srpna 1919 v Praze pod dívčím jménem Setničková. Vyrůstala v dělnické rodině na periférii v Budenči, což ovlivnilo její pohled na život i pozdější tvorbu. Po maturitě na reformním gymnáziu odjela do Paříže, kde chtěla studovat. Z toho ale sešlo, vrátila se a začala se studiem češtiny a francouzštiny na Filzofické faktultě Karlovy university. Studium však nedokončila kvůli zavření vysokých škol v roce 1939. Za války se provdala, v roce 1950 se s rodinou přestěhovala do Ostravy kde působila v kulturní rubrice krajského deníku KSČ Nová svoboda.

Napsala scénáře k filmům Holky z porcelánu (1974, režie Juraj Herz),  Léto s kovbojem (1976, režie Ivo Novák) a Zastihla mě noc (1985, režie Juraj Herz). Podle jejích próz vznikly filmy Dívka s mušlí (1980, režie Jiří Svoboda) a Jen o rodinných záležitostech (1990,  režie Jiří Svoboda). Pro Československou televizi vytvořila hry Dobrodružství v tajze (1962,  režie Zdeněk Havlíček), Pavoučice (1963, režie Jiří Jaroš), Veronika, prostě Nika (1981, režie Libuše Koutná), Růžový ostrov (1983, režie Marcel Dekanovský) a Jsou určité hranice (1988, režie Otakar Kosek).

Televizní podoby se dočkaly její prózy Tenký led (1985, režie Jana Semschová, též vlastní dramatizace), Naděje má hluboké dno (1988,  režie Jaromil Jireš), Chtěla bych ten strom (1989,  režie Evžen Sokolovský) a Co Hedvika neřekla (1995,  režie + scénář Jiří Svoboda). V deníku A-Zet publikovala pod pseudonymy Jaromíra Šípková a Mirka Trnková,  jinak příležitostně užívala šifry Kj.

Zemřela v Praze 21. ledna 2006.

troufalka