Fumecu no anata e

Vzhledem k faktu, že autorkou předlohy je Jošitoki Óima, která za mě osobně napsala jeden z nejlepších animovaných filmů poslední pětiletky, nebo minimálně bylo Koe no katači příběhem, který mě emocionálně v posledních letech asi nejvíc zasáhl, jsem měl od tohoto seriálu hodně velká očekávání a myslím, že se je podařilo i docela splnit... Opět je tu zajímavý námět, i když tentokrát ne až tak ze života, ale spíš o životě, v kterém se chytře snoubí nejrůznější motivy, jako je evoluce, dospívání, předurčení, předsudky, samota a mnoho dalšího. Je to hodně o vztazích, emocích, dramatech, občas se objeví nějaká ta akce. Seriál má také obrovskou výhodu v tom, že je hlavní hrdina v podstatě nepopsanou tabulí a divák si tak opravdu užívá vývoj a rozvoj jeho charakteru. K tomu spousta sympatických postav, velmi dobrá animace a nádherná hudba skládají zážitek opravdu veskrze skvostný. Užíval jsem si většinu dílů a opravdu si oblíbil March, Paronu, Pioran, Gugua, ale i hlavního hrdinu Fušiho a především tajemného muže v černém, který mě příběhem provázel. Povedený koncept, zajímavý námět, trocha tajemna - prostě tohle se mi hodně trefilo do noty a užíval jsem si většinu dílů. Na druhou stranu si ale říkám, jestli jsem od toho nečekal ještě víc. Anime mě dokázalo dojmout i emocionálně oslovit, ale ani jednou to nebyl tak silný zážitek že bych si byl jistý, že si na něj vzpomenu i za 5 let. Občas mi přišlo, že se moc tlačí na pilu, někdy mi to zase přišlo docela předvídatelné, většinou co se týká těch velkých a smutných zvratů, takže pak asi nepůsobily tak silně, jak by měly. Můj dojem je někde mezi slabšími 5* a velmi silnými 4*, ale dobře - 8,5/10 (05.09.2022)

Druhá sezóna To Your Etrnity byla opět fajn, ale jako celek jsem si jí užil o něco méně než sezónu první. Může za to asi první polovina, která byla sice dostatečně zajímavá, přinesla velmi solidní témata, třeba o tom, že na světě je tedy Fuši se svými schopnostmi a společnost na tuhle skutečnost musí zákonitě nějak reagovat, a i když bylo sledování toho všeho, co se děje, podnětné a poměrně mě zaujala i ta „Bennettova církev“ a jak se ke všemu stavěla, nebo skupina samozvaných „Fušiho ochránců“, přesto mě ale celá tahle pasáž absolutně emocionálně míjela a necítil jsem žádné velké napětí. Mohl za to i fakt, že jedna z nových Fušiho schopností byla na můj vkus až příliš silná a já díky ní najednou tak nějak neměl o většinu postav strach a vůbec mi tam chybělo nějaké opravdu silné drama, jakého jsem si vrchovatě užíval v sezóně první. Také jsem si docela dlouho hledal cestu k novým postavám, především k Bončienovi a jeho společníkům z království Uralis. Byly tu prostě chvíle, kdy mi seriál přišel skoro až průměrný. Naštěstí druhá polovina a bitva o Renril mi vše náležitě vynahradila. Nové postavy, které se tu objevily, mě oslovily mnohem víc, hlavně trojice Hairo, Kai a Messar, kterým se dostalo náležitého prokreslení a já je tak mohl dobře pochopit a najít si něco, proč je mít rád. Stejně tak jsem si v té době už definitivně našel cestu k Bončienovi, pochopil většinu jeho motivací a proč je vlastně super, a i Eko mi přišla jako takový sympatický doplněk této linky. Tahle druhá polovina měla napětí, byla plná silných scén, intenzivních bitev, emotivních okamžiků, kdy se například vrátila některá z postav, kterou bych tu opravdu nečekal a celé to mělo i spoustu zajímavých myšlenek a dávalo mi to smysl. Každopádně když si to dám celé dohromady, tak první polovina jsou silné tři, druhá půlka slabších pět, což jsou v průměru čisté 4*. Možná bych mohl nějakou tu desetinu ještě přičíst autorům k dobru za výborné rozhodnutí ponechat i v druhé sérii stejný opening, dobře zvolené endingy a vůbec celkově slušný hudební podkres a pořád velmi solidní animaci, ale to z mé výsledné známky stejně víc jak 8/10 neudělá. Navíc jsem opravdu hodně zvědavý, co se bude rozebírat v další (již oznámené) sezóně, protože se zakončením druhé řady jakožto zakončením celého seriálu bych byl víc než spokojený a i si myslím, že se v rámci témat „významu lidskosti a lidské společnosti“ probralo snad už všechno, ale třeba se mýlím a budu mile překvapen… (12.03.2023)