Žena za pultom

Velice milý, poklidný, dvanáctidílný seriál s nádhernou hudbou o jedné fortelné prodavačce, která "začíná od znova". Humor i drama, nezbytná dávka naivity, jež je ovšem oproti současné seriálové naivitě zcela vstřebatelná, velmi lidské příběhy, skvělé se vyvíjející osobní život Anny Holubové a vynikající herectví. A těch pár hesel? "Máme prodejny o kterých se nám ani nesnilo a my do nich zavádíme živnostenské zlozvyky!". To jen aby to Dietlovi prošlo. (06.11.2011)

A kdo si všímá života prodavaček (a zedníků, uklízeček, učitelů, číšníků atd.) dnes? Upřímně, seriál je tendenční pitomost, ale ti herci, ti herci...kde jsou dnes? Navíc, i scénář o práci prodavačky v sedmdesátých letech 20. století, za hluboké totality mi připadá hlubší, než současné "skvosty", kterým nechci dát odpad jen proto, že mi připadají tak hloupé, že se na ně ze zásady nedívám (tím oceňuji práci hodnotitelů, kteří u nich trpí, jen aby je mohli spravedlivě ohodnotit). O kvalitě herců není třeba už vůbec pochybovat - podívejte se na obsazení tohoto seriálu (i když, jak moc byli nuceni zde hrát?) a nějakého seriálu z přelomu století... (05.12.2010)

Je to celkem dobrý seriál z dávných dob. Kromě osudů jednotlivých postav, o kterých je vždycky nový díl, mě asi nejvíce zajímal právě ten konkrétní obchod. Ukecané prodavačky, které zajímalo všechno, jen ne prodej zboží - to by souhlasilo. Ale zásobení lahůdek lahůdkami, hlavně jižním ovocem, to je lživá propaganda. Pokud byly pomeranče, byly taky fronty, což tady chybí. Přesto se na seriál dívat dá, hlavně z nostalgie. (02.09.2013)

Já teda nevím, co proti tomu všichni máte, ale prostě taková byla doba. A že by tam z toho ten komanč byl tolik cítit? Asi né víc, než z jiných filmů té doby. Podle mě je to seriál, ve kterém se vyskytuje to nejlepší z českých herců, kteří zde podávají velice kvalitní výkony. Hlavně Menšík a Maciuchová. To je prostě bomba. Já jsem velmi spokojen. Navíc i když jsem se narodil v roce 88 tak si některé ty výrobky, které tam vidím v regálech pamatuji. A jsem rád, že si na ty věci vzpomenu. I díky tomuto seriálu. (03.12.2010)

Není úplně spravedlivé zatracovat Ženu za pultem jenom kvůli Jiřině Švorcové, protože od jiných prací Jaroslava Dietla se zas tak moc neliší. Musím přiznat, že emočně na mě tenhle seriál nepůsobí tolik jako Nemocnice, zas takovej průser to ale není. Zajímavé je to, že třeba Vladimíru Menšíkovi nikdo nevyčítá roli soudruha vedoucího. Což je o tom, že Menšík zemřel v roce 88 a je málem trestné jej kritizovat. Na druhou stranu nutno dodat, že Menšík to hodně zachraňuje, což pro mě o Jiřině Švorcové neplatí. V každém díle se sere do života někomu dalšímu, tu s lepším, jindy s horším výsledkem (jako sestra Stephanie), často s naprosto přiblblými zápletkami (typu kdy Simona Stašová sežere kus salámu). Do toho jako červená nit celým seriálem za Annou Holubovou neustále pochodují ctitelé, bývalý a současný (Langmiler, Haničinec), oba s naprosto asexuálníma prošedivělejma pejzama. A vztahy k nim vedou k neustále protivným náladám Jany Bouškové, jejíž pubescentní vzdor je nezřídka na lískanec. Dana Medřická překvapivě málo výrazná. Hana Maciuchová dokonale zastupující typ socialisticky přidrzlé prodavačky (tedy neplatí často kritizovaný moment, že v Ženě za pultem se vyskytují jenom ty úžasně ochotné). Podtrženo sečteno, trochu té socialistické reality si inteligentní člověk odmyslí, zbývá ovšem jenom průměrný seriál, který ovšem není nijak škodlivý. (01.02.2012)