Muž s kinoaparátom

Tak vám teda nevim co si o tom myslet, Jediná věc která se mi na tom líbila byla stopáž, ba ne, to kecam. Bylo to totiž dlouhý a já se několikrát musel koukat, kolik mi ještě chybí do konce. Na druhou stranu, určitě tam bylo pár zajímavých hrátek s kamerou. Nicméně neumím je ocenit ani v současnosti, natož pak ve starém filmu. Chválit hudbu, která to jakž takž držela pohromadě je taky zcestný, když byla přidána až 70 let po natočení. A i když to možná přineslo revoluční techniky, tak mě to pouze utvrdilo v tom, že dokumenty mě prostě neberou. To jsem si na sebe zase s tou výzvou upletl bič. (22.11.2012)

Revoluční snímek, o kterém se v podstatě nedá pro jeho těžký experimentální charakter říci, zda je "špatný", "výborný" nebo "ucházející". Obrazové leporelo bez scénáře a příběhu nenudí, což je velká výhra, a co víc, nemálo filmových nadšenců po zhlédnutí právě tohoto díla dostane neukojitelnou chuť chopit se fotoaparátu a vyrazit do společenské džungle hledat ten pravý, výstižný a nádherný záběr... Čekal jsem popravdě výraznější zářez do praxe sovětské montážní školy, které dál vévodí soudruh Ejzenštejn, ale i Muž s kinoaparátem je bezesporu pozoruhodným příspěvkem oné neopakovatelné filmové éry.... (09.12.2015)

Zde je v několika komentářích zmíněno asi vše co činí tento film legendárním (střih, montáž atp.). O revolučnosti samozřejmě není pochyb, film totiž působí i po 90 letech velice svěže a čerstvě, což je zásluhou právě střihu. Co se mi ale obzvlášť líbílo je estetika a kompozice jednotlivých záběrů, jíž považuji za stejně geniální jako ostatní filmařské metody tohoto filmu. I když asi je to právě střih, který záběrům umožní vyniknout, což jen potvrzuje jeho význam. Rozhodně se jedná o velmi působivé a ryze umělecké dílo, které si zasluhuje být nedílnou součástí filmových dějin. Viděl jsem verzi s hudebním doprovodem Cinematic Orchestra a musím říci, že si film bez této složky ani neumím představit, protože tato hudba skvěle podtrhuje to jak je film nestárnoucí a nadčasový, i přesto, že se jedná o významný zásah do původního filmového záměru. (30.05.2011)

Tady se prostě nedá normálně říct dobrý/špatný, líbí/nelíbí (nebojte,  zbytek komentu se nese ve stejně odborném duchu jako tato věta.) Je to nejenom mimořádně starý němý film, ale i mimořádný experiment bez použití příběhu, herců a kostýmu, který jenom zachycuje obyčejný život, banální situace a lidské hemžení (já vím, všichni to víte.) Takže má ale  i svou dobovou dokumentární hodnotu a je zajímavé, že se v takovém encyklopedidním díle objevují pouzí obyčejní lidé. Je fascinující, že vlastně asi ani pořádne nevěděli, čeho se stávají součástí. Taky je zajímavé se zamyslet, jaká to je vlastně památka na hned několik obyčejných lidských životů během jednoho dne.:o A při pohledu na ty zběsilé střihové montáže z roku 1929 může člověka až napadnout, že dnešní tvůrci moderních videoklipů vlastně už nedělají nic tak objevného.:o Trochu jsem se bál jestli mám vůbec šanci jako obyčejný jouda v tom objevit něco přelomového. Ale  některých triků jako obrazovka v zrcadle, upravené rychlosti při sportování nebo vzlétnutý plakátek si všimne snad každý. Někdy  mě až donutily zdvihnout obočí. Některé další jsem zapomněl už teď, ale taky jsem mohl být pozornější.:o   Pro filmové školy, teoretiky a kameramany naprosto z pochopitelných důvodů ceněný a obdivovaný materiál. Pro mě jen hlavně exkurs. Ale bylo zajímavé to vidět na velkém plátně stejně tak jako trochu vyčerpávající.  Asi mě  nejvíce strhl závěr, kdy tam těch vychytávek bylo najednou snad nejvíce a začalo se hodně propojovat plátno i dění v hledišti, objevila se dokonce i animace (!) se stojanem a kamerou apod. . Až mě najednou trochu  zarazilo, že už je konec. I když místy jsem se předtím přistihl, že na něj už trochu čekám.  Docela by mě zajímalo, jestli se k Muži ještě někdy vrátím a objevím v něm teprve naplno  i pro sebe tu genialitu jako někteří ostatní komentující. Ale jedno vím jistě, zítra to nebude. A není to jenom kvůli zítřku. (23.02.2023)

Viděl jsem s hudbou Cinematic orchestra. Všimněte si, že autor neustále tematizuje, že všechen děj pozoruje oko kamery, které občas zahlédneme (Vertovův koncept "kamera jako oko hmoty") . Mimochodem vlastní jméno jednoho ze zakladatelů dokumentárních filmů Dzigy Vertova bylo Kaufman. Dziga vyjadřuje zvuk střihu (dzig dzig...) a slovo Vertov je z ruského slova natáčení kličkou kamery. (23.11.2017)