Zabiják

"Provedení je vše" je slogan filmu "Zabiják" a tvoří výstižný meta-komentář, který spojuje podstatu filmu s životním dílem jeho režiséra. David Fincher je zde ve svém filmařském řemesle stejně pečlivý jako jeho hlavní hrdina ve svém profesním povolání. "Zabiják" by se mohl stát novou příručkou "jak natočit dokonale vypadající film", poněvadž vizuální stránka je opravdu úchvatná. Skoro celou dobu jsem měl doslova husí kůži, protože jsem byl už od začátku zcela pohlcen mrazivou atmosférou a uchvácen krásou, která se přede mnou odehrávala. Možná nejmeditativnější Fincherovo dílo. Fincher podává své temné a drsné tendence známým způsobem, ale tentokrát o něco osobněji a introspektivněji. S přesností skalpelu pečlivě buduje strhující charakterovou studii, která se zabývá návykovostí osobní msty i duševní příčetností a emocionální kontrolou, jež jsou nutné k tomu, aby člověk v této branži zůstal úspěšný a živý. Fassbender hraje dobře, líbil se mi důraz na detail, jeho příprava i výborné monology, které se skládaly z různých statistik a filosofování. Akce sice není moc, ale zato je natočena s velkou razancí a třeba takový fight v bytě měl prostě koule, byl příjemně drsný, hodně hmatatelný a zajímavě natočený, to byl za mě highlight filmu. Jediné, co bych vytknul je, že ke konci napětí postupně klesalo a samotný závěr byl úplně bez šťávy, ale hvězdičku za to neuberu… Silná káva bez cukru, pro trpělivé diváky. /90% + FILM ROKU/ (22.11.2023)

Aké postavenie nakoniec dosiahne The Killer vo filmografii Finchera ukáže až čas, čiže asi aj mnoho hodnotení bude po nejakej dobe množstvo divákov spätne prehodnocovať. Ide o pomerne priamočiaru jazdu, napriek tomu precízne nakrútenú a podľa môjho vkusu aj zábavnú v tom zmysle, že mi rýchlo utiekla. To je ale subjektívny argument v štýle "rýchlo mi utiekli aj Hranice ovládania", takže pozor na odporúčania v recenziách alebo komentároch verejnosti tu či inde. Vážne by ma zaujímalo, či sa David skutočne inšpiroval u Jima. Jeho vrah je síce precízne chladný, ako sa dozvedáme z voiceroveru, avšak jeho činy sú podmienené čisto emocionálnym podnetom. Ak vás film zaujme, tak nad týmto paradoxom môžete popremýšľať. (11.11.2023)

Napadá mě několik paralel s Klubem rváčů. Oba filmy stojí na protagonistově voiceoveru, který bychom mohli označit za nespolehlivý, ale v každém případě z trochu jiných důvodů. Zatímco Jack / Tyler Durden je nespolehlivým vypravěčem, s nímž sdílíme schizofrenně poblouzněné vidění reality, stoické promluvy nájemného vraha v Zabijákovi jsou nespolehlivé v tom smyslu, že přes zdání husťáckých (sebe)motivačních keců představují zvrácený postoj ke světu, s nímž se nakonec ocitá v rozporu i sám asasín. Je to taková krajně nihilistická variace Ghost Doga, v níž se východní praktiky jako meditace a jóga staly především dalším nástrojem k zefektivňování vlastní práce. Když si pak zabiják podesáté zopakuje mantru "Neimprovizuj" a vy přitom vidíte, že od začátku nedělá nic jiného, než že improvizuje, musíte se tomu smát. (Ano, Zabiják je černá komedie, která by se měla jmenovat Gone Wrong). Vypravěčsky přitom skvěle fungují jak první tři kapitoly, v nichž jsme převážně pozadu za protagonistou (a částečně stejně jako on netušíme přesně, proti čemu stojí), tak kapitoly čtyři až šest (plus epilog), kde už má akce spíš charakter postupně odškrtávaných fajfek, nicméně jakýkoli dojem mechaničnosti dokáže šikovně přesměrovat do ubíjejícího aktu pomsty jako takového. Druhá paralela s Klubem rváčů je více tematická. Oba jsou to filmy (černé komedie) o životě v pozdním kapitalismu. Jenže zatímco v Klubu rváčů ještě Jack / Tyler sní o autentickém vzdoru proti systému, v Zabijákovi už je jakékoli domnělé outsiderství protagonisty plně začleněné do neoliberálních struktur. Jestliže Tyler Durden se bouří proti konzumu a pokouší se obnovit smysl pro autentickou zkušenost (a autentickou maskulinitu), anonymní zabiják s nekonečným množstvím identit a mega tučným bankovním kontem (které si ale nemá čas užít) ze svojí askeze udělal integrální součást sebe jako pozdně kapitalistického subjektu. Všeprostupující distance (odcizení) už není nežádoucím prvkem, který bychom měli překonat, ale naopak žádoucí součástí takřka všech profesních i jiných vztahů. Scéna v restauraci je antitezí steakové scény z Matrixu, kde ještě existovala domněnka, že člověk se zaprodá systému kvůli povrchním smyslovým počitkům; tady už ani tohle nefunguje. Není to nic extra nového, o týchž věcech už kdysi točil Antonioni, a pokud mi Zabiják nějaký film připomněl, tak (vedle Melvilleových gangsterek) Povolání: Reportér. Fincherův smysl pro jízlivost mi ne vždycky sedne, ale tady je natolik jemně a hladce zašitý do přesně šlapající žánrovky, že mě to bavilo velmi. (11.11.2023)

Asi trochu jiné, než jsem čekal, ale pořád v pohodě. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že Fincherovi spolupráce s Netflixem prostě nesvědčí. Film nás zavede do života nájemného vraha, kterému se po nepovedené akci obrátí život vzhůru nohama. I přes jeho chladný a profesionální přístup udělá chybu a odnesou to jeho nejbližší. Pak už jen následuje cesta za chladnou pomstou, na které nenechá nikoho na živu. Tempo je celkem pomalé a místy se tam toho moc neděje. Má to ale svoji atmosféru a jednu povedenou fyzickou akční scénu. Jinak je to spíš konverzační, nebo slyšíme voice over. Z Fassbenderovy strany jde určitě o slušný výkon. "Neimprovizuj." (14.11.2023)

Precizní, sympaticky minimalistický a bez emocí. Fassbender "na německýho turistu" sem vyloženě skvěle sedí. Chápu výtky že moc obyčejný, nenápaditý a strohý, nepřijde žádný mindfuck moment nebo zvrat, ani velkolepý akční vyvrcholení. Ale to je jedno, když zvolený přístup tak dobře funguje a vše jde spolu ruku v ruce. Za mě stylový a nepřetržitě poutavý teleport do kůže nájemného vraha. (15.11.2023)