Prázdniny v Ríme

Až budete někdy na dovolené v Římě, podívejte se pozorně na dno Fontány di Trevi. Najdete tam na kousíčky roztrhaný denní rozvrh okouzlující princezny a taky 5000 dolarů jednoho šarmantního obchodníka s hnojivy. Oba zdánlivě inkognito prožili nezapomenutelný den ve věčném městě a ani jim nevadilo, že jim Ústa pravdy ohlodala ruce až po ramena.. Jemná ROMAntika starých časů, které se již nikdy nevrátí. No jen si představte redaktora Blesku, jak se projíždí celý den na skútru s Madonnou po Praze a nechá si to pro sebe.. Důkazem toho, že Wylerovu režijní lehkost není snadné napodobit budiž závěrečná tiskovka, která jasně na body poráží tu z Notting Hillu, čerpajícím nepokrytě inspiraci právě v Roman Holiday. (06.01.2010)

Svěží, vtipné, opravdové, podpořené vynikající hudbou. Současní tvůrci romantických matlanin by si měli tento film povinně pouštět na seminářích a z úcty k filmovým fandům neprodukovat nic, co by Prázdninám v Římě nesahalo alespoň po pás. I takový film by totiž v dnešní době vynikal, jelikož Prádzniny jsou skvostem. Love story za tři Oscary, bravo! (25.03.2009)

Tak takhle to vypadá když americká studia vsadí na velkého režiséra, ten se inspiruje italským neorealismem a kompletně jej obrátí naruby, protože ke své práci dostane největší herecká esa. Scénář je bezpochyby zajímavý, postavy až nečekaně životné, ovšem co toto dílo řadí do síně nesmrtelných, je naprosto precizně zvládnutá režie, která vynikne zejména při venkovních scénách. Tu nemá na svědomí nikdo jiný než William Wyler a musím říct, že tomuto géniovi přicházím na chuť čím dál tím více. (07.03.2005)

Bez debat ten nejkouzelnější turistický průvodce s tím nejvroucnějším, nejmilejším a nejjiskrnějším turistickým tandemem, jaký kdy křižoval ulice Věčného města. Jestliže bych do této chvíle (čistě hypoteticky) pochyboval o Wylerově velikosti, po zkušenostech s Prázdninami, které si ten trošku omletý statut absolutní klasiky zaslouží všemi deseti, bych se z takového dočasného pomýlení rozumu musel otřepat rychlostí blesku. Věřte mi, je to nádherný film - a navrch s výborným a ostatně i rozumným zakončením. (22.03.2009)

U filmu Snídaně u Tiffanyho někteří napsali, že to je v podstatě to samé, co Prázdniny v Římě. Potom, co jsem viděl Prázdniny, tak můžu říct, že jediná věc, ve které je to stejné, je hlavní postava - překrásná a okouzlující Audrey. A tím ta "podobnost" končí. Protože zatímco Prázdniny jsou v duchu decentního humoru, ve Snídani je spíše takový ten bláznivý humor. A za sebe můžu říct, že právě Snídaně se mi líbila o něco víc. Nevím, proč tomuto tak je. Ale pokud bych měl volit mezi těmito filmy, tak do TOP patří spíše Tiffany. Ale tím nechci nijak shazovat tento film, kdepak! Jen jsem na to chtěl upozornit. Jinak co se týče tohoto filmu, tak jsem se nestačil divit. Itálie v černobílých barvách fakt má své kouzlo, Gregory Pack je sympaťák a Audrey, to už jsem psal výše, je prostě okouzlující a talentovaná. Jedinou výhradou, která se nezměnila od Tiffanyho je ta, která patří ČT. Tyhle filmy bych spíše uvítal v originálním znění s titulky. Dabing byl sice tentokrát vydařenější, ale přece jen, ČT 2 = jiný prostor. Tak ukažte, že jste opravdu jiní a dejte k tomu titulky. (26.03.2009)