Ztracený na Sibiři
Zatěrjannyj v Sibiri
Lost In Siberia
Obsahy(1)
Realisticky stvárnený príbeh o hrôzach stalinských gulagov je nielen verným zachytením čiernej etapy európskych dejín, ale aj humanistickou výpoveďou o dôstojnosti človeka v nedôstojných podmienkach. Film stavia na silnom a jednoduchom vyrozprávanom príbehu bez experimentovania s výrazovými prostriedkami, na mnohovrstevne koncipovaných charakteroch postáv a na neustále v ovzduší visiacej a skľučujúcej atmosfére diktatúry. História anglického archeológa omylom uneseného sovietskou Čekou z Iránu a z dôvodu falošného obvinenia zo špionáže odsúdeného do stalinských lágrov. Európska téma, ktorá mapuje dejiny celého kontinentu, nielen Ruska, ale aj celého bývalého východného bloku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (62)
Film je sice ze zajímavého prostředí Sibirského gulagu, ale přišel mi hrozně neosobní a emocionálně prázdný. Asi hodně kvůli záměrně syrovémmu zpracování, ale tento cíl autoři určitě neměli. Přestože je Anthony Andrews v roli neprávem zajmutého archeologa sympatický, celý film mi byl jeho osud docela ukradený. Velké plus je znázornění, že hromada vězňů (respective naprostá většina) opravdu nebyli zrovna velcí dobráci a nejedná se o klasické schéma dozorci vs vězni, spíše všichni proti všem. Přesto to na víc než lepší tři nebude. ()
Ty sovětská válečné filmy mají hodně co do sebe. Ztracený na Sibiři není výjimkou. Nadává na odiv velký rozpočet (a že je ucházející) a ani velkolepé exte/interiery, ale základem jsou lidé a jejich příběhy a psychologie. Plusem je i neškatulkování na dobré a zlé z různých stran válečné barikády, ale lidský individualismus. 70%. ()
Úděsný snímek o bolševické zrůdnosti. Nejhroznější je zjištění, že u téměř všech zůčastněných už zdaleka nejde o nějakou ideologii, víru, ale že v nich, opravdu v nich, unitř a skrz naskrz, převládly sadismus, cynismus, ztráty zábran znásilňovat, vraždit... U vězněných i věznitelů bylo normou zařadit se do vzteklé smečky, mnohdy ne kvůli snaze o přežití, ale pro skutečné vnitřní uspokojení. ()
Pominu-li příšerný dabing, který připomínal Troškovy letní taškařice 3. kategorie a ne film na vážné téma, celkový dojem je dosti žalostný. Kromě pár osamocených scén film nevzbuzuje ani strach ani znechucení nad Stalinovou tyranií nebo nad gulagy samotnými. Natož pak sympatie k hlavnímu hrdinovi. Chvílemi jsem netušila, jestli nekoukám na parodii. Zatím jediný dobrý film o ruských gulazích, který jsem viděla, bylo německé Bílé peklo režiséra Martinse. A samozřejmě Doktor Živago režiséra Davida Leana. Ačkoli ten není tak docela o gulagu. ()
Několik milionů lidí prošlo gulagem a přes milion a možná i víc jich tam zahynulo. Strašný smutek, zoufalství, hrůza, beznaděj, ztráta lidskosti a mohla bych pokračovat, ale ani to zdaleka nevystihuje to, co se tam skutečně muselo odehrávat. Jeden z mnoha velmi bolestných příběhů té téměř už dávné historie zde oživla v dramatu o anglickém archeologovi, který se do jednoho takového gulagu omylem dostal. Velmi silné, drsné a emotivní drama, na které se hned tak nezapomíná, ono to totiž ani nejde. ()
Galéria (19)
Reklama