Jezábel

Nikdy som nebol fanúšikom neobvyklej krásy veľkých očí Betičky a Žoán, takže nechápem, čo na Julii tí chlapi v New Orleans videli. No a ako dobový divák by som bol čisto z povrchného hľadiska fanúšikom úplne iných dám, napríklad v konkurenčnom filme sa promenadujúcej klasickej krásky Vivien Leigh. Niežeby Bette nehrala ako o život a Wyler nebol najlepším hollywoodskym remeselníkom možno všetkých čias. Všetko je na svojom mieste, nie je čo dodať. Presne takto má vyzerať inteligentný film zlatej doby Hollywoodu, ktorých v pomere obrovského množstva vtedy v ateliéroch natočených filmov až zas tak veľa nebolo. Skôr naopak. Buďme radi, že vieme, ktoré sú to. Je zaujímavé, že kritika sa časom viac prikláňa k Jezebel, ako ku Gone with the wind. Aj keď hlavne dráma a romantika, svoje miesto tu má aj realizmus. (29.06.2013)

V prvních minutách má člověk pocit, že se dívá na nějakou variantu lehké romantické komedie s emancipovanou dívenkou, která bude provokovat zdejší zkostnatělou smetánku a nakonec spočine v náručí svého zpočátku zděšeného nápadníka a budou žít šťastně až do smrti. Wyler ale rychle původní lehkost překlápí v hořkost a  původní sympatie k rozjívené Julii se brzy mění v odpor k rozmazlené holčičce, která působí nejen společenské skandály, ale stává se i příčinou velké tragédie.  Davisová je v jedné ze svých nejlepších rolí, však za ni taky dostala Oscara, asi největší devízou celého vyprávění.  Společně s poslední dvacetiminutovkou, kdy do všeho hodí vidle válka a žlutá zimnice. Ze závěrečné katarze a zejména posledního pohledu na káru opravdu mrazí. (11.10.2023)

Souhlasím, že barva by tomu jenom prospěla. Možná by to dodalo tu chybějící jiskru. Ne že by jich Bette Davis rozdmýchala málo, ale přeci jen mi něco málo k nadšení chybělo. Jinak je film stále aktuální, jen ten "hon na čarodějnice" probíhá trochu jinak, když to přirovnám ke covidmánii. Ale vážně jen trochu, je až vtipné jak se skoro nic nezměnilo. I ty mršky jsou pořád stejné. Kdo by jí mohl lépe zahrát než Betty. (06.12.2022)

Jsou klasiky, které nezestárly dobře a Jezábel k nim patří. Má sice na režijní stoličce Williama Wylera, který z ní chvílemi dělá až nezměřitelný velkofilm, má Bette Davis, která potvrzuje status legendy, když jen pozvednutým obočím přehrává i takového velikána, jakým byl Henry Fonda. Jenže má také nepříjemně povrchní pozlátko, zvrat založený na barvě šatů, který nejen vzhledem k černobílé paletě materiálu, ale i kvůli archaičnosti nezafunguje - a v první řadě má hlavní hrdinku, která se má kát ve chvílích, kdy se sošní muži okolo ní chovají daleko hůř než ona. Tenhle aspekt působí při sledování až fyzicky nepříjemně a protože paralely devatenáctého a dvacátého století už dnes nevyzní požadovaným způsobem, zůstávám u střídmějšího hodnocení. (29.10.2023)

Vlastne jediný problém toho filmu je, že existuje Juh proti severu. Toto je niečo veľmi podobné, iba namiesto vojny tu zúri pandémia. Bette Davis je ako rozmaznaná mrcha skvelá a všetci ostatní jej zdatne sekundujú. Začína to ako celkom sranda, no postupne to temnie až k mimoriadne silnému záveru. Väčšinou ide o komornú záležitosť, no tých niekoľko minút epických záberov na chorobou zmietaný New Orleans sú úžasné. Pokojne to mohlo mať o hodinku viac, pretože toto je presne jeden z tých filmov, pri ktorom som nechcel aby skončil. 10/10 (07.11.2020)