Les - vidím tě všude

Fliegaufův o 18 let starší debut jsem neviděl, takže netuším, jak silně na něj navazuje. Každopádně nechápu, jak s filmem může souviset jeho název. Tohle je velmi levný artový film v takřka krystalické podobě. Scény pro dva (maximálně tři) herce většinou natočených v interiérech běžných bytů. Vyhrocené dialogy, které kupodivu nešustí papírem, i když si myslím, že málokdo podobné rozhovory, které o obou postavách prozradí vše důležité, vede. (24.09.2021)

Šest miniatur – situačních hovorů o bolesti a smrti a emocionálně vyhrocených názorových výměn dvou až tří postav, které všechny shodně probíhají ve stísněném prostoru pokojů, do kterých se nedostává denní světlo, protože všechno se děje pod rouškou noci. Temnota se tak skryje v temnotě. Promyšlená struktura vyprávění, extra účinná vizuální stylizace. Film jako koncept. Skvělý koncept! (07.03.2021)

Fliegauf mě opět odrovnal. Jeho třetí nadsmyslový rozměr zvuku a vizuálního prostoru s dotekem maďarské filmové školy alá Tarr vykresluje depresivní příběhy lidí ve kterém se každý divák najde. Osobitost, charakteristika, hyptóza, Budapešťský nádech, který cítím přes plátno odkrývá dnešní dobu. Je krutá, v noci odehrávající se, jako špatné myšlenky, které přichází když vychází hvězdy. Naopak když vychází slunce - vychází i nová naděje... Tenhle malý film s velkým rozsahem životních událostí, temného zvuku v podkresu mě opět zavedl tam, kde bije moje filmové srdce. (28.01.2022)

Když jsme následně diskutovali o filmu Benedeka Fliegaufa Rengeteg (spleť, houština) podařilo se mi čistě freudovské přeřeknutí: chtěl jsem říct, že film byl natočen loni a řekl jsem včera. A včera je to samé jako dnes. Zřejmě jsem tím chtěl říct, že je tento film ve všech ohledech aktuální. Jeho systémové prvky (nejen verbální, ale i obrazové až ikonografické) jsou skloubeny do výpovědí, které skutečně postihují naše nejasné postavení v tomto světě. Veškeré výpovědi (opět nejen verbální) jsou vzápětí zpochybněny, pokusy o vyjasnění situace (mezi mužem a ženou, matkou a dítětem atd.) se tříští samy o sebe. Nic není jak má být, a jak má co být se už neví... Aby se Fliegauf (nomen omen) vyhnul "zdivadelnění" používá detailní záběry dlouhým sklem. Tím nám znemožňuje volbu dívat se na něco jiného (jako v divadle) a izoluje nás tak od prostředí, které zřejmě považuje ze rušivé. (05.03.2022)

Tento film je treba vice prozit nez analyzovat. Sedm pribehu je spojeno emocemi. Sestup do dusi postav je emocionalne zneklidnujici. Lidske vztahy a zavazky , trauma a zase trauma , konflikt za konfliktem. Vyborne , trochu ironicke dialogy. Nemusi byt lehke to sledovat, ale druhy den vstanete a premyslite o tom. (14.09.2022)