Dětská hodinka

Na svou dobu odvážný film, jehož téma by se mohlo směle prezentovat i v současnosti a s větší odezvou, než jaká mohla být v době vzniku filmu. Každopádně i tento snímek je pozoruhodnou ukázkou, že W. Wyler neměl sebemenší problém s jakýmkoliv žánrem. Přestože daný obsah režíruje vědomě opatrně, neubírá to na velikosti a významu myšlenky filmu. Jedno křivé obvinění z úst toho nejodpornějšího dětského parchanta, jakého jsem kdy viděl na plátně s nevídanými následky. Ten zlomyslnej výraz v xichtu Karen Balkin mi nápadně připomínal Irmu Grese, coby dozorkyni z Osvětimi. Ale zpět. Hepburn s MacLaine jsou nezapomenutelní a nejen díky nim je veškeré dění o stupeň autentičtější. Bravurní záležitost s několika silnými momenty. (22.02.2021)

Ono být lesbička dneska není nejjednoduší, natož v šedesádých letech. I Wyler je trošičku bál, jak to příjme veřejnost, proto si můžete všimniut, jak opatrně do toho šel a že ve scénáři není nikde na plnou hubu nějaký coming out a nebo slovo gay, homosexuál nebo něco podobného. __ Audrey může hrát cokoliv a stejune bude ta nejvíce nejkouzelnější ženská na světě. (26.06.2009)

Napínavé černobílé drama o křivém obvinění dvou učitelek na maloměstě z lesbické lásky. Režie - slavný William Wyler (Prázdniny v Římě, Velká země, Ben Hur, Funny Girl) a režíroval to opravdu dobře. Temnému příběhu snadno uvěříte, tím spíše, že se dnes a denně v různých podobách a míře děje všude kolem nás. Vždyť kdo nezažil pomluvy, či potajmu sdělovaný názor na něčí domnělou homosexualitu? Vedle tradičně výborné Audrey Hepburnové zde září i malá Karen Balkin v roli odporné hysterické lhářky Marie. Trailer: http://www.sms.cz/film/detska_hodinka/ukazka (17.05.2009)

Tematicky chvalbohu neaktuálne. Filmársky stále skvelé. Vedel som, že sa mi ten film bude páčiť ale nečakal som, že až tak veľmi ma rozoberie. Bez výnimky fantasticky napísané a zahrané postavy (a Audrey prekvapivo nedominuje) podporené na svoju dobu neuveriteľným drivom a Wylerovou istou režijnou rukou . Posledných 20 minút je strašné emočné žrádlo. 10/10 (08.03.2015)

Drama Williama Wylera DĚTSKÁ HODINKA (1962) patří k filmům, u nichž se mi doslova kroutí střeva. Je to příklad filmu, ve kterém šlo všechno špatně: adaptace divadelní předlohy (emoce se důkladně „vykecávají“), tématická skandálnost (lesbická láska), společenská závažnost (puritánské novoanglické maloměsto), Audrey Hepburnová ve fázi kariéry, v níž se z roztomilých žabců přehrávala do asketických, až masochistických rolí (viz PŘÍBĚH JEPTIŠKY), Shirley MacLaineová ve fázi kariéry, v níž měla potřebu dokázat své dramatické herectví, a William Wyler, který se jindy k postavám kamerou a citem sotva přiblížil, teď natáčí příběh důsledků jedné zlovolné lži, jako kdyby točil KLADIVO NA ČARODĚJNICE (velké detaily skrz na skrz Zlé holčičky), sám pohlcený drtivým vírem hysterických emocí z inscenované nespravedlnosti. Nízké emoce a blbost se ve filmu šíří jako virus a sedají i na diváka: Film důsledky oné lži tak zveličuje, staví na nadsazeném základě [holčička jako čiré Zlo, omezenost maloměsta, která jí dává živnou půdu, lží stižené hrdinky, jejichž silné osobnosti degenerují do záchvatů stihomamu a sebemrskačství, až stigmatizují samy sebe, tj. stávají se „vinnými“], že v závěru jednak ospravedlňují způsob, kterým obě hrdinky komunitu opouštějí (bez odpuštění, bez rozloučení), a jednak do tohoto víru povýšených, jakoby spravedlivých emocí zatahují i diváka. Znáte ten „očistný“ pocit po té, co se viníkům fikční nespravedlnosti (svini holčičce, krávě její bábě, tupému maloměstu) v závěru po zásluze dostane retribuce v podobě porážky a opovržení, které si musejí vyžrat! Nemůžu si pomoct, tohle jsou – obzvláště na tehdy téměř šedesátiletého Wylera – nezralé emoce na mentální úrovni holčičího spratka, který to celé způsobil. Morbidní film. (20.01.2008)