Veľká zem

Pěkná a nádhernou širokoúhlou kamerou podbarvená dekonstrukce klišé klasického westernu, kde se stírá hranice mezi černou a bílou, mezi klasickým pojetím dobra a zla. A ani k tomu nepotřebuje přehršel přestřelek, které mě vždycky ve westernech nudily. William Wyler jakoby poskytl inspirační zdroj Clintu Eastwoodovi o několik desetiletí později, ten to ale ještě podal mnohem radikálněji. V hlavní roli nemohl být někdo jiný – a nikdo jiný by to nezahrál lépe – než modelový bezproblémový hoch Hollywoodu Gregory Peck. (18.05.2023)

Velká země rozhodně nepatří mezi TY velké westerny. A to po mnoha stránkách. Nepřeslechnutelným faktorem je poslabší hudební doprovod. Tím nepřehlédnutelným potom samotná kvalitka. Nudnou pasáž střídá pasáž mírně koukatelná. A to je tak asi vše. Moc se toho skutečně neděje. Docela úsměvná je věta z obsahu. Dovolím si citovat. ,,Klasický film Williama Wylera vznikl v roce 1958. Je ukázkou toho, že i western lze vytvořit bez zbytečné surovosti, s důrazem na hloubku charakterů a přitom divácky přitažlivě." S tím, že je to klasický film Williama Wylera bych ještě souhlasil, ale.... Zbytečná surovost zde chybí a když se na film kouknete pořádně, tak si nemůžete nevšimnout, že zde chybí veškerá surovost. Hloubka charakterů? Tak to asi taky nebude úplně pravda. Vlastně každá postava má velmi jasný a jednoznačný charakter. Vlastně se jedná o takové 160 minutové tlachání téměř o ničem s naprosto absurdní zápletkou, kde se občas něco málo odehraje. Nicméně ta okolní příroda je skutečně krásná, takže minimálně tu přírodu ocenit skutečně musím. Velmi rád bych dal alespoň 2*, protože westerny mám docela rád, ale zde ty 2* není skutečně za co udělit, takže to nechám u hvězdičky jediné. Navíc jsou zde docela ošklivé herečky. (12.09.2012)

Jedny blata, jeden dlouho trvající svár mezi dvěma stranami (muži), jedna (resp. dvě) osudové ženy a potom už je pouze na vašem vlastním posouzení, zda vlastnosti jako charakter a čest považujete za výrazy slabosti popř. zbabělosti (tedy činy hodny posměchu) nebo přednosti hodny skutečného obdivu. Jako třešínka(y) na dortu jsou tu potom (pro dámy) Ch. Heston resp. G. Peck, pro nás chlapy, J. Simmons resp. C. Baker. Na závěr s osob. dovětkem. Spousta lidí může namítnout, že v případě W. Wylera a jeho snímků se nikdy nejednalo o žádné „velké umění“ (a v případě The Big Country můžou padat výraziva jako „umně zfilmovaný rodokaps“), ale rozhodně si nemůžete stěžovat na jednu neoddiskutovatelnou skutečnost a to sice fakt, že by vždy (v prvé řadě) nemyslel na diváka samotného. Stejně tomu bylo v případě Bena Hura, podobně tomu bylo např. i v Prázdinách v Římě a podobné je to i v případě „Velké země“. ANO, tipujete zcela správně. Opět jde o velkolepou ZÁBAVU se všemi klady i neduhy, které však (k těmto tipům snímků) neodmyslitelně patří. Wylerovi se dá vyčítat kdeco, ale upřít mu zápal a lásku k filmu jako takovému rozhodně ne! Jeho snímky mají jednu nepostradatelnou (vymírající?) věc. Duši a s tím spojenou lidskost (člověčinu). Nebudu to zbytečně protahovat. „The Big country“ je jednoduše „The Big film“ resp. „The Great movie“, užíval jsem si každou jeho minutu (scénu) a já začínám zjišťovat (uvědomovat si), že se mi pomalu ale jistě začíná rozšiřovat osobní sbírka (na Blu-ray discích) s tímto režisérem. Pouze dodám, že se tak děje s velkým potěšením. Děkuji mistře! Ostatně o síle jeho snímků hovoří (za vše) jeden fakt. Užívám si je (při opakovaných projekcích) ještě víc, než při těch prvotních. (10.04.2012)

Tento western má jednu ohromnou přednost a tou je charismatický Gregory Peck, hlavní postava je nesmírně sympatická od první chvíle, jde si totiž vlastní cestou, nenechá se manipulovat, dělá vlastní rozhodnutí s rozvahou a s čistým svědomím.. Jean Simmonsová je krásně uhrančivá a potěšili mě i pánové Charlton Heston, Burl Ives a Charles Bickford, umí očima parádně metat blesky.. Vypadá to, že William Wyler už mě má dávno v hrsti, jeho styl vyprávění mi sedí a líbí se mi.. (31.01.2023)

Další neprůstřelná klasika, která mi nepochopitelně dlouho unikala a na jejíž popsání tyhle uživatelské formáty zdaleka nestačí. Opět je obdivuhodné, jak Wyler s relativní jednoduchostí hovoří obrazem a nechává vyprávět ani ne slova, jakožto spíše činy a jejich následky. Mezi skupinou ústředních postav jsou poměrně jasně rozdané karty, směřující k nevyhnutelnému konfliktu ve stylu klasických westernů, ale přítomnost nového věku gentlemanů v osobě námořníka Gregory Pecka s nimi nepředvídatelně zamíchává. Na úrovni tématu tak trpělivě dochází ke střetu cti(žádostivosti) a morálky, reprezentovaném hned na několika úrovních - jednak ve zmíněné osobě námořníka McKaye, jenž v průběhu vykonává čestné hrdinské činy vždy v utajení, neboť se neslučují s jeho morálkou (jsou totiž otázkou cti jen pro drsné muže divokého západu); jednak u loajálního majorova pohůnka Leeche, jemuž jde primárně o čest a McKayova morální spravedlnost na něj začne dopadat až po jejich tajné a smluvené rvačce; jednak u "nepřátelského" vůdce Hannasseyho, který má silně vštípené oba kodexy a jako drsný kovboj v závěru dokáže rozpoznat, že časy se mění a že je nutné vyřešit dlouho bobtnající konflikt čestně i morálně vůči okolí (a velký vliv na něj samozřejmě má aktivní šedá eminence McKay). To vše se sbíhá do nadčasové výpovědi o pronikání různých kulturních a kodexových epoch, a divák tak pohodlně sleduje zdánlivě tradiční western s tradičně rozhozenými rolemi a konflikty, který ale morálku a čest divokého západu od počátku podemlívá. A s tím ostatně souvisí i neočekávané volby na úrovni stylu, kdy Willer ty tradiční westernové motivy jako honička na koních, pěstní souboj či závěrečný duel ukazuje z velké vzdálenosti, aby podpořil jejich demýtizaci, popřípadě je před divákem skryje úplně (zmlácení ve stodole). Dodnes dokonalá ukázka toho, jak umí hollywoodský příběh vyprávět to, co se od něj očekává, a současně to celé jen tak mimochodem (ale naprosto uvědoměle a promyšleně) mezi řádky shazovat. Tenkrát na západě to možná dělá ještě lépe a revolučněji (také vzniklo v odlišné umělecké etapě), ale Velká země je jako klasičtější případ žánrového vzepření neméně fascinující. 90% (31.10.2020)