Najlepšie roky nášho života

Místy hodně silné, místy smutně naivní, místy dokonce vtipné. Velmi povedený film, který toho stihne říct opravdu hodně. Jen mi vrtá hlavou, nakolik je ta naivita, která tak kontrastuje vůči jiným momentům, chtěná.Pokud je neuvědomělá, nemohlo by to být pět hvězd - já ale věřím, že jde o záměr, který dá právě těm silným momentům vyniknout. (01.06.2011)

S citem, odpovídající dávkou sentimentality a obrovskou náloží přirozené a zdravé lidské empatie natočený snímek, který možná nejlépe ze všech jeho amerických bratříčků znázorňuje nelehký boj válečných veteránů o znovunalezení svého místa na slunci a ztraceného duševního klidu. Scénář je nesmírně inteligentní a zvládá pojmout takové množství uvěřitelných a různorodých emocí, že by stopáž mohla být klidně ještě o nějakou tu minutku delší. Všemu pak nasazují korunu ústřední sympatické postavy, mezi nimiž to jiskří v tom nejlepším slova smyslu, a samozřejmě všichni výteční herci, kteří se zcela zdrželi tehdejšího trendu v podobě efektního přehrávání a podávají naprosto uvolněné a přesné výkony. Opravdu, byť je to pouze můj vlastní dojem, málokterému filmu jsem ve znázornění společenských nálad určité etapy novodobé americké historie natolik upřímně důvěřoval.... 95% (19.08.2015)

Profesne na vysokej úrovni natočená dráma rozpráva o návrate troch vojakov z II. vojny, ktorí sa zoznámili v lietadle a zistili, že bývajú v rovnakom meste. Každý sa s pozíciou vojnového veterána vyrovnáva po svojom, z tohto pohľadu oceňujem snahu o verné vykreslenie nálad obyvateľstva po skončení vojny. Film je viac romantický ako vojnový, nosným piliérom sú vzťahy. Wyler zakomponoval do svojho filmu silné scény, odľahčujúci humor, ale hlavne veľký filmársky cit, ktorý ho ubránil pred lacnou melodramatickosťou a sentimentom. (14.10.2013)

Mal som pocit, že sledujem Director's Cut. Wyler totiž nezabudol na nič, nič neponechal nedokončené či otvorené. Všetky tri príbehy, spájajúce sa do sociálneho dobového portrétu, ani na chvíľu nezaváhajú a i pri rešpekt vzbudzujúcej stopáži si ma s ľahkosťou udržali až do konca. Rovnako zvládnuté sú vážne i úsmevné, odľahčujúce (až zábavne naivné) momenty. Sú tu prítomné dlhšie pasáže s výbornými dialógmi, ktoré striedajú niekoľko ústredných tém a vedú k jasným stanoviskám hrdinov. Každá línia má svoj vlastný dramatický oblúk, ktorého súčasťou je samostatný záver a epilóg. Navyše má aj pár pekných obrazových metafor - medzi najvydarenejšie radím scénu na poli vrakov starých lietadiel, ktoré sú spoločnosťou odsunuté ako nepotrebné, a podobne sa cítia aj mnohí veteráni. Neviem, čo by som ešte dodal, toto je jeden z tých filmov, ktoré hovoria sami za seba. Keď tak premýšľam, páčilo sa mi to ešte viac, než Roman Holiday. Jedna vec mi bola jasná - bez knižnej predlohy by nemohol nikdy vzniknúť. Glory For Me od MacKinlaya Kantora je teda pre mňa jasná voľba. 100% (08.11.2014)

Wyler splnil to, v co jsem po shlédnutí filmů od Kazana už ani ve skrytu duše nedoufal. Natočil ve své době sociologicky kritickou studii s komediálními prvky, která dokázala odolat zubu času, což se například při paradoxně mnohem vážnějším tématu jako u Džentlmenské dohody, nepovedlo ani náhodou. Se stopáží to sice poněkud přehání a zejména v první polovině snímku by se dalo stříhat ještě o sto šest, ale vzhledem k pochopení oné doby a vlastně i roku ve kterém snímek přišel, se to dá přežít i když je to z dnešního pohledu přece jenom trochu natahované. Klobouk dolů před hereckými výkony, kromě monotématických studiových polibků není co vyčítat. Snad si jen ještě trochu rýpnout do scénáře, který v některých případech rozehrává to, co není schopen dokončit a pomíjí to s lehce upachtěnou nonšalantností. Přes to všechno zde ale máme snímek plný emocí, který dokáže zapůsobit i na dnešního cynického diváka a nabídne mu Ameriku v překvapivě syrové podobě.... (11.01.2005)