Mission: Impossible II

Jakožto do včerejšího večera impósiblem nepolíbený panic musím konstatovat, že jestli by tohle byl můj začátek milostného života, pak raději skončím na operačním stole, kde bych si nechal polívkovou lžící upravit intimní partie tak, abych nebyl schopen jediného čísla s kýmkoliv. Film je skutečně důkazem toho, že nic není nemožné a toyota za to rozhodně zodpovědnost nenese. Nicméně, nemůžu tento snímek nedoporučit, například svým nepřátelům, infatilním imbecilům a dalším individuím jistě taková taškařice prospěje a při ztotožnění s Tomášem se o ně pokusí možná i slabá erekce, respektive to vyřeší nová vrstva horní, vlhkost se vsákne raz dva do ní. Tragikomická koláž a přehlídka všemožných debilit, které jsou už po dvaceti minutách nezapamatovatelné a dá se na ně snad koukat jen s partou zfetovanejch negrů s letlampou a kleštěma, sorry, za to vykrádání, ale pár kámošů s brkem v tlamě (kteří mě původně napadli) by byli slabým čajíkem pro scientologického pana domácího a jeho impósibl záležitost. (10.04.2012)

Díky tomu, že filmová série "Mission: Impossible" s každým dílem mění režiséra, uchovává si nejen svěžest a neokoukanost, ale také sepjetí s aktuálními tendencemi hollywoodské kinematografie. Každý z režisérů totiž není žádný solitér, nýbrž svým přístupem přesně zapadá do určitého období hollywoodské kinematografie. Jenže zatímco od třetího snímku začala série trendy výrazně předznamenávat, dvojka dnes vyznívá jako hořký relikt dekády, kterou završovala. Ve své době vyzdvihovaný revisionismus, že hrdina ranku Jamese Bonda se zamiluje, je s typicky devadesátkovým přepáleně cool machismem redukován na směšnou báchorku o lásce na první povrchní pohled. Excesivně patetický a graciézně formalistický styl Johna Wooa je zde oproštěn od vypjaté osudovosti archetypálních hodnot a dobové naléhavosti jeho hongkongských filmů a stává se nezáměrně usměvavou manýrou. Chtělo by se oslavovat stylovou odvázanost a formalismus nahrazující symboličnost a schémata, ale kvůli spojení s dnes neodbytně vyznívajícím čurákovstvím většiny figur zanechává spíše hořkou pachuť. Pokus o mramorizaci Ethana Hunta do ikony coolness dále selhává díky marnému scénáři, parodiím nahrávající vyhrocenosti, ale také vinou karikaturně přepáleného záporáka se snad historicky nejnižším charismatem. "Mission: Impossible 2" tak dnes odstrašujícím způsobem připomíná to, jak zoufale schematické a sebestředně nabubřelé byly ještě relativně nedávno hollywoodské blockbustery. Tedy ne že by se ještě dnes nenašli vyznavači devadesátkového povyšování čurákovství na přednost nebo že by dnešní sofistikovanost hojně nesklouzávala k sebestředné onanii, ale vlajkové lodi Hollywoodu táhnou odlišnými vodami. Ostatně aktuálně nový díl série "Rogue Nation" vykazuje s dvojkou řadu paralel - herecky "výrazný" záporák, vztah hrdiny s ambivalentní kolegyní. Jenže právě díky důslednému odvržení prvoplánovosti a naopak důslednému profilování postav i scénáři pečlivě balancujícím mezi osudovostí a šviháckým nadhledem, se vyhýbá všem úsměvným neduhům éry, kdy ženy automaticky padaly hrdinům kolem krku a gerojové sváděli nazlobené odvetné duely se zlotřilými padouchy. (03.09.2015)

Scénář: Robert Towne .. Pokračování M:I si vzal do parády John Woo, pro mnohé prý guru akčního filmu .. jenže výsledek vyústil v jeho nejhorší hollywoodský film a jeden z nejbídnějších akčních filmů. Navíc absolutně postrádá onen špionážní nádech seriálu nebo původního filmu. Akce je sice skutečně hodně, ale je tak tragicky nepřehnaná, bezduchá, samoúčelná a postavena na ubohém scénáři. Zkrátka nic neklape, celek jen skřípe a úpí. To, že tam hraje Tom Cruise či se krátce mihne Anthony Hopkins už úroveň nezachrání. (03.05.2006)

Dvojka už neni tak dobrá jako jednička, hlavně v příběhu, který je skoro pořád snadno předvídatelnej, ale to co se ubralo na příběhu, to se zase přidalo do akce a ta se opravdu povedla, bohatě stačí na to, aby se člověk ani chvilku nenudil a do toho ještě hraje super hudba, co jinýho se taky dalo čekat od mistra podobných filmů, jakým je John Woo a ty jeho skvělý stylový akční záběry nemaj chybu. Samozřejmě, že tam je spousta nesmyslnejch a občas nechtěně směšnejch scén a dialogů, ale pokud se to nebude brát jako film k zamyšelní, ale jako perfektní akce s dostačujícím příběhem, tak se u toho dá královsky pobavit (01.05.2005)

Samozřejmě vnímam ten rozkol mezi jedničkou a dvojkou, ale když jsem dříve na ten díl koukal, nechápal jsem moc ten nadměrný hejt a když jsem si to teď po letech zopakoval, přijde mi to jako naprosto kompetentní film, možná s podivnými akčními pasážemi ve stylu Johna Woo, což se po tom fiasku ukázalo jako slepá větev. A Thandiwe Newton je tu úplně neskutečná, škoda, že si polozabila kariéru, když vzpomínala na svoje zážitky s Cruisem. (04.07.2023)