28. Český lev - Ceny České filmové a televizní akademie za rok 2020

Předávání Českých lvů by nemělo být zaškatulkováno mezi zábavných pořady, protože zábavné příliš často není (čest výjimkám). Letošní zážitek byl ale už opravdu bizarní. Ať už Václav Kopta je, nebo není dobrý moderátor, letos mi ho bylo prostě líto, protože jsem mu jeho roli vůbec nezáviděl a myslím, že za daných podmínek dělal, co mohl. Po celou dobu jsem měl dojem, že sleduji loutkoherce, který se snaží za pomocí několika provázků rozpohybovat koňskou mršinu. Tenhle večer byl totiž prokazatelně mrtvý. Předávání cen bez publika a s proslovy jen do kamer bylo pro mě naprosto suchopárné, a pokud někoho současná situace deprimuje, tento zážitek to musel jedině umocnit. Akademie by udělala lépe, kdyby prostě zveřejnila výsledky, aniž by zabila víc jak dvě hodiny snahou předstírat, že se všichni baví. (08.03.2021)

Za současných okolností vcelku rozumně vymyšlený způsob předání cen, Kopta mi nevadí, ani paní redaktorka v zákulisí, hudba se mi líbila moc, co ale divné bylo, letmé záběry na všechny nominované, kdy ačkoli byli v medailonku představení, v přímém přenosu je divák některé ve výklenku stěží zahlédl. Připadalo mi to neuctivé. Vlastně si říkám, že celá sláva mohla být ve výjimečné době výjimečně předtočena celá. Pojatá stylem, kdy moderátoři průběžně pokecají jednotlivě s každým, prospělo by to propagaci kultury, mohlo to být klidně hogo fogo kafíčko, kdejaké zavřené divadlo by své prostory jistě poskytlo rádo, v závěru vyhlásit vítěze, kteří dostanou adekvátní čas na děkovačku a mohlo to vypálit lépe. Spěch mi v tomto živém přenosu mimořádně nesedl. Chápu, že to je drahé, ale poslední rok se děje velké kulové, sobotní večer mohl být klidně věnován filmařům v rozměru, který jsme viděli minulý týden pro muzikanty a divadla na artu. Oceněným gratuluji. Osobně mě Šarlatán při projekci v kině zklamal, při druhém zhlédnutí jsem byla sice smířlivější, nicméně stále tvrdím, že toto není nejlepší film, který byl u nás loni uveden. Holland je velké jméno, jako takové se nesluší jej shodit, obzvlášť když je v úzké nominaci na Oscara, kterého určitě taky urve, ale pokud to srovnám s Krajinu ve stínu, snímek se z prstu vycucanými fantasmagoriemi fakticky ztrácí. Mě osobně film roku začal zajímat až v soudní síni, kdy končil. Lev pro Magdalénu Borovou je ovšem veliká, zasloužená paráda! (09.03.2021)

Jako sorry, ale v rámci toho, že nemohlo být publikum, že to celé muselo být dost skromné a že současná situace nedovoluje skoro nic, to předávání vypadalo docela dobře. Koptu nemusím, ale tady mě celkem příjemně překvapil, dívat se na to dalo bez větších problémů a celkem rychle mi to uteklo. Zlepšovat by se toho dalo pořád dost, nicméně špatný předávání to nebylo. A když to budu hodnotit jako předávání, tak to na ty slabé 3* bude. Btw, s oceněními ne vždy souhlasím, ale to mám každý rok a tady dokonce méněkrát než obvykle. A cenu za Nejlepší film opravdu vyhrál nejlepší film, byť rok 2020 byl na české filmy fakt hodně slabý a Šarlatán byl vlastně jednooký mezi slepými... A nejlepší na celém tom přenosu byl opět ten úvod. A i té politice se to naštěstí nějak vyhnulo. Ale ta část s Hynkem Bočanem byla určitě nejlepší, to souhlasím. Slabé 3* (22.03.2021)

Nejlepší moment letošního karanténního Českého lva bylo udělení sošky Hynku Bočanovi za celoživotní přínos. Přišlo mi to originální, navíc z terénu, dynamické, plné emocí, čisté a upřímné. Opravdu jediný moment, u kterého jsem se zarazil a jednoduše zíral. Zbytek byl trošku v křeči (byť Václav Kopta byl fjan) a sem tam to zachraňovali mezi scénky, kterým ale pro změnu chyběl ten podkres diváka, který má tendenci se smát…a zde je po scénce vlastně pokaždé ticho. Za ty dvě hodiny jsem si říkal, jak je fajn některé postavy českého filmového průmyslu vidět na živo (třeba Ivana Trojana nebo Agnieszku Holland). Šarlatánovi jsem přál hodně a nakonec se povedlo. Trošku mě mrzí, že in memoriam scéna byla tak hrozně rychlá, že jsem neměl skoro ani čas si přečíst jména lidí, kteří mezi námi již nejsou. Také mě zarazilo, že se v hudbě alespoň v nominacích neobjevil Lukáš Pařík s jeho epickým soundtrackem k Princezně zakleté v čase. Vzpomněli si na ní akorát v oněch meziscénách popsaných již výše. Asi, aby ho to nemrzelo. Pokud ale bude takto skládat dál, nebojím se o jeho budoucí úspěch. Třeba i na Lvech. (09.03.2021)

Na tý dojemný děkovačce Hynka Bočana bylo krásně vidět, že kdyby se opustil starej a přežitej styl předávaní v živým ceremoniálu a vsadilo by se na tuhle semi-staged podobu, dopadly by Ceny filmový kritiky i Čeští lvi mnohem líp, zvlášť v týhle zkurvený covidový době. Byl by to strhující doják a ne tísnivé mrtvolno. (07.03.2021)