Biely lotos

1. série: White Lotus je neortodoxní seriál, který je doslova v každém ohledu naprosto zvláštní a odlišný, a přesto (nebo možná právě proto) je to seriálová pecka, která nemá soupeře. Unikátně vystavěný příběh pár lidí v jednom hotelu dává prostor všem postavám zazářit a famózně se v průběhu vyvíjet, každá je jednoduše svá a jedinečná, perfektně napsaná a jejich představitelé jsou velmi dobří (Alexandra Daddario jednoznačně vede!!). Kamera je precizní a má místy chytlavé a odvážné záběry (sraní do kufru, praktiky šéfa v jeho kanceláři…), které spolu s podmanivou hudbou přispívají ke konečnému výsledku ve velké míře a scénář, jenž je v jádru tak obyčejný, ale přesto v detailech naprosto bizarní weird fuck up, je tak skvělý a chytlavý, že 6 dílů je pro mě málo a chci hned teď nášup. Konečný díl se ubíral sice trochu jinou cestou, než kterou jsem doufal, ale přesto dotáhl seriál do veleúspěšného konce a výsledek teda stojí za to. Bez výhrad. 2. série: So simple, yet so f*cking amazing!!! Druhý  White Lotus je definice slova dokonalost a nese se úplně ve stejném duchu jako první série. Postavy jsou jedny z nejzábavnějších na filmovém poli, jejich charaktery, vývoj a herecké vcítění se do role je bezkonkurenčně na oscary, a to snad rovnou všem hlavním postavám, protože takhle zahrát a nechat diváka doslova hltat každý díl, to se stane jednou za život. Nástup celého koloběhu je plíživý a chytře navnazuje skrze excelentní interakci postav v hotelu, přičemž se pomalu, ale nervydrásajícně blíží do finále, ve kterém vše praskne a je to (zase!) mentální masakr jako kráva. Přidejme k tomu chytrou scénáristickou práci, znepokojující všudypřítomnou hudbu naznačující, že „je něco ve vzduchu“ a máme vyhráno. Bezesporu seriálová údálost roku a Mike White to opět dokázal. Tohle bych mohl sledovat denně. I WANT MORE! (02.01.2022)

1. série. Citlivá dramatická sonda do životů dekadentních postav, se kterými se dá chvílemi ale celkem s přehledem soucítit, protože v některých situacích  by se člověk mohl nacházet sám. Já miluju filmy a seriály z hotelového prostředí, tudíž jsem byla s tímto vymazleným stylem ať už z kameramanského, střihačského nebo režisérského hlediska nadmíru spokojená. Celé je to takové hezky uhlazené, navoněné a oduševnělé a hlavně to má odzbrojující soundtrack a asi nejlepší intro, co jsem za posledních pár let viděla. Herecké složení je naprostá bomba a obsahuje pár tváří, které měly možnost se ukázat z té vážnější stránky. The White Lotus je totiž psychologická záležitost, která hraničí až s motivačním existenciálnem. Příběh moc nečekejte, ač by se z prvního dílu mohlo zdát, že půjde o nějaké hotelové krimi. Je to ale čistě pozorovací terapie. 2. série Bílého Lotusu je špička mezi dnešními seriály. Tak skvělou řadu jsem ani nečekala a upřímně jsem neměla ani nejmenší tušení, že má vznikat druhá a prostě se najednou objevila na HBO. Samozřejmě jsem byla skeptická, že to nedosáhne kvalit první řady, ale šeredně jsem se spletla a druhá řada nabízí ještě mnohem propracovanější, barevnější, dramatičtější a hlavně mnohem temnější minipříběhy postav, které jsou komplexní a úžasně zahrané a skoro s každou se dá nějakým způsobem soucítit. Nádherné prostředí kouzelné Sicílie přispívá k intenzivnímu zážitku z příběhu plného sociální kritiky, černého humoru a vztahových dramatů. Navíc i ta mafiánská linie byla napsaná opravdu až překvapivě ostře a Mike White se tentokrát nebál přitlačit na pilu a v závěru slušně šokovat. White se stává tvůrcem, na něhož se budu v budoucnu hodně soustředit. (05.04.2022)

Tak tohle se ve mě mlelo. Bílý lotos totiž střídá místy až geniálně vypointovanou černou legraci (Armondův emocionální oblouk) s absolutní hluchotinou (většina dějové linky s Jennifer Coolidge). Naštěstí pro diváka má ale scénář v průběhu série výrazně pozitivní trend. Na pomezí tří a čtyř hvězdiček pak přilepšuju za výtečnou hudbu, havajský genius loci a Alexandru Daddario. (26.08.2021)

Mike White nemilosrdně tne do živého a jestli má tohle být opravdová reklama na ten věhlasný americký sen, tak s díky a nadosmrti odmítám. White Lotus je čistá charakterová freak show, která může být pro extrémně senzibilní a empatické jedince velmi tvrdým oříškem. Zasazení do prostředí luxusního havajského hotelu je v podstatě geniální tah, protože se (ač velmi nehezkým způsobem) naplno ukáže ten brutální kontrast bezostyšného luxusu a zároveň té nejodpornější nelidskosti. Co je asi nejvíc pozoruhodné, je ta všudypřítomná nenávist. Že bohatí nenávidí nebohaté a že se nad ně povyšují a ponižují je, to bych ještě zkousnul. Jenže každý charakter v této minisérii obzvlášť bizarním způsobem nenávidí i sebe samotného, z čehož poté vznikají „what the fuck“ situace, které ani náznakem nereflektují „skutečné problémy“ a jsou důsledkem pouhé frustrace a totální vnitřní vyprázdněnosti drtivé většiny všech postav. Způsob, jakým je celé tohle řádění zachycené a podané, je maximálně sugestivní a v podstatě bezchybný (nenapadlo mě, co by se tam ještě dalo udělat lépe). Ale jinak je to moc hezký hotel! [95%] (16.10.2021)

Mě ten seriál tedy vůbec nechytil a dokonce jsem od 2.dílu do posledního měla několik týdnů pauzu a vůbec mi to nevadilo... Druhou sérii vidět nepotřebuji. Koho odváží v tom vaku hned na začátku seriálu - to je zajímavé, to ano. Nicméně - když bych to shrnula - tak všechny postavy mi přišli dost zoufalé... (04.04.2023)