Biely lotos

1. série: Naprostý zjevení. Skvělá minisérie, která je přesně tak dlouhá, aby dokázala vybudovat přesvědčivou atmosféru, vykreslit jednotlivé charaktery, vypovědět sevřený příběh, ve kterém hrají všechny postavy svou roli, zároveň aby se vše udrželo ve srozumitelných hranicích, a přesto to nerozplizlo do rozvláčnosti nebo nudy. Hned začátek, úvodní scéna je super, která diváka navnadí na to, že kromě party bohatých bílých Američanů bude šest hodin sledovat i drama, které vyvrcholí smrtí neznámé postavy. Nakonec jsem byl mile překvapen, kolik až jsem toho ve formě Bílého lotosu dostal - sociálně sžíravou černou komedii glosující white priviledge, strukturální rasismus, krizi maskulinity, velkou otevřenost ohledně sexu i rasismus naruby... k tomu nepochopení mezi rasami, pohlavím, třídami i generacemi. To vše v jednom nevinném romantickém havajském resortu. I když celá minisérie šlape od začátku až do velkého finále, vrcholem je jednoznačně třetí díl, to je neuvěřitelná prdel, smál jsem se jako blázen, medvědí pokus o páření tomu nasadil korunu. Z hereckých výkonů mě nejvíc bavil samozřejmě Murray Bartlett jako famózní recepák, hlavně jeho válka s otravným hostem, fajn byl i Steve Zahn, kterému toho unaveného fotra ve středním věku uvěří každý. V neposlední řadě pak i Alexandra Daddario, která zatím nikde nedostala moc příležitostí ukázat jaká je to velmi dobrá herečka, pořádně až tady. A skutečně ukázala, že je talent... precizní civilní a uvěřitelné herectví. Naprostá spokojenost, skvělá záležitost. --- 2. série: Perfektní. První série White Lotusu byla naprostým zjevením, ta druhá tento koncept povýšila téměř k dokonalosti. Zachovala si všechny trademarky a navíc vše povýšila. Je tu víc postav, které jsou ale často skoro i hlubší než v první sérii, na druhou stranu to ale do značné míry znamená trochu méně satiry. Obrovskou devízou jsou lokace, do kterých se filmaři vydali. Protože kromě toho, že je Taormina a vůbec okolí Sicílie neuvěřitelně fotogenické, shodou okolností jsem tam v létě byl taky a moc si to užil. Z tohoto pohledu je tak jediným nedostatkem absence výletu na Etnu. Jennifer Coolidge v 60 letech získala životní roli, jinak jde od recepční, přes skvělou Aubrey Plaza či F. Murray Abraham až po neuvěřitelně si svou hereckou polohu užívajícího Toma Hollandera o ještě lepší televizní zábavu než byla první série. A to už je něco. (03.10.2021)

Naprostý zjevení. Skvělá minisérie, která je přesně tak dlouhá, aby dokázala vybudovat přesvědčivou atmosféru, vykreslit jednotlivé charaktery, vypovědět sevřený příběh, ve kterém hrají všechny postavy svou roli, zároveň aby se vše udrželo ve srozumitelných hranicích, a přesto to nerozplizlo do rozvláčnosti nebo nudy. Hned začátek, úvodní scéna je super, která diváka navnadí na to, že kromě party bohatých bílých Američanů bude šest hodin sledovat i drama, které vyvrcholí smrtí neznámé postavy. Nakonec jsem byl mile překvapen, kolik až jsem toho ve formě Bílého lotosu dostal - sociálně sžíravou černou komedii glosující white priviledge, strukturální rasismus, krizi maskulinity, velkou otevřenost ohledně sexu i rasismus naruby... k tomu nepochopení mezi rasami, pohlavím, třídami i generacemi. To vše v jednom nevinném romantickém havajském resortu. I když celá minisérie šlape od začátku až do velkého finále, vrcholem je jednoznačně třetí díl, to je neuvěřitelná prdel, smál jsem se jako blázen, medvědí pokus o páření tomu nasadil korunu. Z hereckých výkonů mě nejvíc bavil samozřejmě Murray Bartlett jako famózní recepák, hlavně jeho válka s otravným hostem, fajn byl i Steve Zahn, kterému toho unaveného fotra ve středním věku uvěří každý. V neposlední řadě pak i Alexandra Daddario, která zatím nikde nedostala moc příležitostí ukázat jaká je to velmi dobrá herečka, pořádně až tady. A skutečně ukázala, že je talent... precizní civilní a uvěřitelné herectví. Naprostá spokojenost, skvělá záležitost. (19.02.2023)

Perfektní. První série White Lotusu byla naprostým zjevením, ta druhá tento koncept povýšila téměř k dokonalosti. Zachovala si všechny trademarky a navíc vše povýšila. Je tu víc postav, které jsou ale často skoro i hlubší než v první sérii, na druhou stranu to ale do značné míry znamená trochu méně satiry. Obrovskou devízou jsou lokace, do kterých se filmaři vydali. Protože kromě toho, že je Taormina a vůbec okolí Sicílie neuvěřitelně fotogenické, shodou okolností jsem tam v létě byl taky a moc si to užil. Z tohoto pohledu je tak jediným nedostatkem absence výletu na Etnu. Jennifer Coolidge v 60 letech získala životní roli, jinak jde od recepční, přes skvělou Aubrey Plaza či F. Murray Abraham až po neuvěřitelně si svou hereckou polohu užívajícího Toma Hollandera o ještě lepší televizní zábavu než byla první série. A to už je něco. (19.02.2023)