Strašenie

Originální verze hororu, ktrerý později zremakoval Jan de Bont pod názvem "Zámek hrůzy". Vzheldem k době vzniku nemůže divák očekávat okázalé efekty a tvůrci straší různými zvuky a hlavně tím, že není nic vidět. Pár scén je opravdu strašidelných a zvuky i kamera jsou na výborné úrovni ale celkově mi to přišlo příliš zdlouhavé a tím pádem docela nudné. (01.07.2009)

Dlouho mi tenhle skvost unikal, ale konecne jsem to videl a musim souhlasit s mnoha fanousky - je nejlepsi. V subzanru horroru o strasidelnych domech nema konkurenci a to jsem vpodstate vsechny "dulezite" snimky videl. Nejen, ze jako jeden z mala dokaze vystrasit, a to i po 40 letech. Ale technicke provedeni je proste uzasne. Zbesile najezdy kamery a intenzivni zvukova slozka se vam jiste navzdy zapisou do pameti. Navic je jasne videt, kde bral inspiraci mladicky Sam Raimi, dodat filmu barvu tak mam obcas pocit, ze jsem v male chate kdesi uprostred lesu spolu s Ashem. Samozrejmne, jako v kazde spravne ducharine se pracuje pouze s naznaky a tusenim neceho zleho. Clovek se preci vzdy nejvic boji toho, co nevidi. Naprosta povinnost. (20.10.2005)

Všetkých Exorcistov, Omenov a pod. mám už dávno za sebou, a keďže voči starým filmom nemám absolútne nič (práve naopak, s viacerými sme si skvelo potykali na čele s Hitchcockom), tak som sa odhodlal zabrúsiť do ešte starších hororových vôd a okúsiť túto takmer-klasiku. Teda minimálne v našich končinách nemá The Haunting taký kultový status ako v USA, napriek tomu, že v roku 1999 vznikol aj jeho veľmi chabý remake (2*). Samozrejme, že v roku 1963 si ešte nemohli dovoliť také opulentné strašenie ako v novodobých Insidiousoch a Conjuringoch, takže nie je žiaduce čakať infarktové ľakačky, nebodaj akékoľvek brutálne výjavy, ale The Haunting aj napriek tomu dokáže slušne staromódne postrašiť. Spolieha sa na strach z neznámeho, čo niekedy dokáže zapôsobiť viac ako horda digitálnych bubákov zo Silent Hillu (teda narážam hlavne na jeho chabé pokračovanie). Máme tu tak jedno záhadne viktoriánske sídlo, pár znepokojivých zvukov, strašidelné dvere, a z tých ingrediencií režisér vytvoril slušne dusnú atmosféru. Stopáž 110 minút je však až zbytočne nadobjemná, keďže strašidelné scény sú asi len dve-tri, a ďalšie dianie predstavujú len nepodstatné dialógy. Wise, ale nie je Hitchcock a tak tieto siahodlhé rozpravy o hrdinkinom vzťahu k matke vôbec k ničomu nevedú, napriek tomu, že sú dejom pretkané každých 10 minút. Samotná hlavná hrdinka je napokon neskutočne vyšinutá až do takej miery, že pôsobí maximálne otravne. Jej neustále ufňukané monológy odohrávajúce sa v jej hlave, infantilné správanie a prchké úsudky ničia akékoľvek divácke empatie. Príjemné „retro“ pokiaľ na neho máte práve chuť, ale na viac ako tie tri hviezdy to u mňa za žiadnych okolností nebude. Šesťdesiate roky skrývajú aj podstatne lepšie hororové klenoty (napr. Rosemary's Baby od Polanského, The Birds od spomínaného Hitchcocka, prípadne z čiernobielej konkurencia také kultové Psycho alebo neprávnom zabudnutý Taste of Fear) (07.01.2014)

Myslím, že je načase uvedomiť si, že pozeranie hororov pred rokom 1980 pre mňa nemá žiadny zmysel. Nie je mi teda príslušné hodnotiť tieto filmy, lebo nechcem nikoho uraziť. Nebudem teda k filmu nič písať. Názor nech si spraví každý sám. Každopádne je toto posledný "horor" čo som sa pred uvedeným rokom snažil vzhliadnuť .. (24.07.2012)

Vystrašit diváka snad chtěli už hned první filmem i bratři Lumiérové. Od té doby se to s filmem táhne a každou filmovou dekádu určuje, kam až byl film se strašením schopný zajít. U filmu Strašení jsem na ono strašení byl opravdu hodně zvědavý. Námět byl více než dobrý. Je ale vidět, že už jsme v naprosto jiné době, protože to, co se tady odehrává mělo se strašením pramálo společného, leč atmosféra nebyla vůbec špatná. Jen škoda, že hlavní postava byla strašně afektovaná a profesor barákem korzoval, jak kdyby mu byly všichni duchové domu u prdele. (08.04.2016)