Strašenie

Dvě výtky: 1) Je to dlouhé. 110 minut je moc, zvláště proto, že to pravé ‚strašení‘ se rozjede až půl hodiny před koncem. Zbytek zabírají dlouhosáhlé dialogy o ničem, popř. o hrdinčině vztahu k matce, Freud by měl jistě radost. A za 2) Samotná hrdinka je sice solidně vyšinutá, bohužel ale do takového extrému (ukňourané monology), až to likviduje jakékoliv divácké empatie. Tudíž lepší tři hvězdičky s dodatkem, že po filmech Roberta Wise bažím i nadále, ten chlap v sobě něco měl. (08.08.2008)

Vystrašit diváka snad chtěli už hned první filmem i bratři Lumiérové. Od té doby se to s filmem táhne a každou filmovou dekádu určuje, kam až byl film se strašením schopný zajít. U filmu Strašení jsem na ono strašení byl opravdu hodně zvědavý. Námět byl více než dobrý. Je ale vidět, že už jsme v naprosto jiné době, protože to, co se tady odehrává mělo se strašením pramálo společného, leč atmosféra nebyla vůbec špatná. Jen škoda, že hlavní postava byla strašně afektovaná a profesor barákem korzoval, jak kdyby mu byly všichni duchové domu u prdele. (08.04.2016)

Film sa snaží budovať ťažkú desivú atmosféru, no s pár buchnutiami, dobrou prácou kamery a mierne psychicky nevyrovnanou hlavnou postavou sa to dá len ťažko dosiahnuť. Celý film čakáte, kedy sa to už konečne rozjede, až príde koniec a zistíte, že po horore ani napätí tu nebolo ani chýru. Jediná aspoň trošku napínavá scéna bola na rozheganom schodisku, inak nuda. (04.11.2018)

Jsa nalákán poměrně vysokými hodnoceními, velmi jsem si sliboval od tohoto černobílého duchařského filmu, situovaného do prostředí bizarního historizujícího domu. Ještě začátek, cca prvních 15 minut, je poměrně na vysoké úrovni, ale pak jde křivka pozvolna stále dolů a dolů. Scénář totiž nemá hlavu ani patu, stále jen musíme doufat, že k něčemu už konečně dojde a při dlouhé stopáži je třeba přetrpět mnoho zbytečného žvanění. Tempo filmu je asi takové: krok dopředu, úkrok stranou, krok zpět a tak pořád dokola. Tomu odpovídá i závěr příběhu, který zůstává uzavřen v kruhu, v němž se děj točí. Celkově mne film hodně zklamal a proto dávám jen dvě hvězdičky v opozici k euforii, která tu dodnes v hodnocení - pro mne nepochopitelně - vládne (k 5.1. 2011 76%), i když i ty tři by byly adekvátní. Kamera byla výborná, to je třeba uznat; i herecky to bylo dobré, z postavy Theodory čišel zvláštní chlad (židovská herečka Claire Bloomová) a dlouho jsem si nebyl jist, zda nehraje nějakou roli ve spiknutí temných sil. Literární předlohu neznám, a tak je možné, že šlo o dobré natočení špatné literární předlohy. Jinými slovy: největší slabinu vidím ve scénáři. Maftíku, to se Ti opravdu zdá tento horor tak vynikající? (05.01.2011)

Ikonické strašidelné filmy sú zväčša zárukou kvalitného diváckeho zážitku. Ten sa však pri Strašení tak úplne na sto percent nedostavil. Len tak zhruba na 60. Primárne pre hlavnú chybu, ktorou trpí každý slabší horor - totiž tú, že nedokáže diváka vystrašiť, ba ani vyvolať v ňom zvláštnu predtuchu, podivuhodné mrazenie, záhadu. Režisér sa snažil ako mohol, no celkove to bolo menej desivé, ako návšteva strašidelného zámku v dnešnom viedenskom Prátri. Napriek zaujímavej zápletke, v ktorej sa snaží lovec záhad získať s pomocou privolaných médií (dvoch žien) a mladého skeptika (nádejného dediča domu) dôkaz o existencii nadprirodzených síl v dome s temnou minulosťou,  záhadnými úmrtiami a zvláštnymi úkazmi v ňom. Časť filmu, kedy sa hlavná hrdinka rozhodne zobrať život do vlastných rúk a šlohne rodinné auto, silno pripomínala  úvodnú časť filmu Psycho Alfreda Hitchcocka, kde mladá sekretárka ukradne firemnú tržbu a vydáva sa autom naprieč Amerikou. (22.07.2021)