Okupace

Tak jistě. Když to postavíte vedle libovolného rektálního výtěru tuzemských bulvárních žump pro pásové dělnice a závodní lopatisty posledních let, může to na první pohled vyvolat dojem, jako byste si po Blbým a blbějším pustili něco od Skorsisiny. Ovšem na ten druhý zjistíte, že se jedná o veskrze průměrnou, námětově vytěženou a kýčovitou divadelní jednoaktovku s poměrně nudným dějem a ohraně kokotskou pointou, kde u každého dialogu máte dojem, že už jste jej někdy někde několikrát slyšeli, kde jakoukoliv gradaci sežral snaživě přitroublý a dost natahovaný art a kde hmota nevybíravě vyprcala ducha do prdele. Bez gelu! Způsobená příkoří však alespoň částečně vynahradil dobře zvolený a solidně povoděný spolek hodně zdatných kašparů včele s úžasným a vynikajícím Pechlátem. Bylo vskutku osvěžující až radostné nemuset zase jednou čumět na všechny ty přiblble se pitvořící Langoše, Hřebíčkové, Vávrové, Krajče, Prachaře či jiné papínky nebo otylými padesátkami protěžované juniory zcela bez talentu a další zaprodané prostituty(tky) s jedinou univerzální polohou, co by pro prachy, světla reflektorů či popularitu mezi hovnocucáři před kamerou s radostí vykouřili i notně uleželého bezďáka. (21.01.2022)

Hledání morálky mezi vodkou, cigaretami a tlumeně osvětleným kulturákem je vydařený debut, který možná až příliš sveřepě odškrtává povinné položky ze seznamu „hledání české nátury“, představuje však zdařilou podívanou na úrovni současné festivalové Evropy. Což je velmi dobrý výsledek. Více zde. (19.08.2021)

Nevzpomínám si, kdy mě naposledy nějaký český film bavil skoro všemi svými aspekty – kamera, střih, hudba, scénografie, herci… hlavně jsem si ale užíval, s jakou režijní jistotou a scenáristickou důvtipností je anekdotická výchozí situace (do zapadlého divadla v normalizačním Československu přichází po představení Reportáže psané na oprátce opilý Rus s kanystrem benzinu) rozvedena do podoby kousavé morality, ve které padají masky, busty Klementa Gottwalda i bariéry oddělující komedii od thrilleru, minulost od přítomnosti, divadlo od skutečnosti. Jde o dílo interpretačně poměrně otevřené, z něhož jsem si sám odnesl, že Češi se sice rádi označují za mistry v ledasčem, ale ze všeho nejlíp nakonec ovládají umění přizpůsobit se. 80% (05.08.2021)

Naprosto nesmlouvavý pohled na lidskou (českou?) povahu v netradičním snímku. Čekal jsem víc tragikomický zážitek a dostal tuhle hutnou studenou sprchu, po které mi dobře po těle nebylo. Výborný songy. Moc děkuju za obsazení Otakara Brouska ml., který si i přes svůj nesporný talent takových rolí moc neužil. A na Vlastimila Venclíka bychom taky zapomínat neměli. Michale Nohejle, rychle natočte další film! 70% (24.02.2022)

Normalizační Vyšší princip propasírovaný postmoderním artovým mlejnkem na umění. V tomhle národě je bohužel i odboj proti okupantům tragikomická absurdní fraška... Má to divadelní charakter, je to experimentální, je to odvážné, je to sžíravé, ale stejně bych místo toho raději viděl zfilmovaný příběh bratrů Mašínů, Vladimíra Hučína nebo třeba Pravomila Raichla! Každopádně zajímavý debut, který lze ocenit především za to, že chce být výrazně jiný než drtivá většina současné unifikované české kinematografie... (20.01.2022)