Okupace

Pokud jsem někdy za poslední dobu viděl filmy, u kterých bych dlouho nevěděl, zda jsou dobré nebo špatné, tak věřme, že toto mi dělalo problém do poslední scény. Do teď nevím, jestli jsem viděl sračku nebo jeden z nejlepších českých filmů posledních let. O to je to smutnější, že ani nevím, kde víc byli  díry. Scénář občas má  absolutní nelogičnosti, zdlouhavosti, které jsou zabité režií. Platí to i pro scény před oponou, u kterých nejsem schopen prostě rozklíčovat o co mělo sakra jít. Pak je i smutnější, že ať už pod náporem scénáře nebo čehokoliv jiného jsou toto jedny z nejhorších hereckých výkonů, jaké jsem za poslední dobu viděl a přesto jde o životní roli Martina Pechláta. K tomu právě ta tvůrčí schizofrenická situace, která řeší některé scény naprosto iracionálně až otravně a poté máte scény jako samotnou úvodní nebo jednu z těch finálních, které jsou naprosto strhující. Ten film má hlavně super pointu a skvělé myšlenky. Je to vlastně opus z Česka za posledních několik let, ale zpracování toho filmu dokáže někdy strašně nasrat. Tam kde měl excelovat scénář, tak  zklamal. A tam kde měla dominovat režie, tak se spalo. Neuvěřitelný film, který je dokonale silný. Až na to, že není. (05.09.2021)

Úplne zbytočný film, nič mi nedal, opäť je to len prázdne mlátenie slamy a tou slamou sú "Rusáci". Film neprináša nič hlbšie, dejovo ani myšlienkovo, navyše sa tu skoro polovica deja hovorí rusky alebo nemecky a pritom statočne chlastá. Až mám pocit, že herci samotní boli na mol, nečudoval by som sa. (10.12.2021)

Jedno z nemnoha pozitivních domácích překvapení. Na malém prostoru s nepříliš profláklým obsazením je tu rozehraná absurdní komedie, při které místy mrazí. Filmově debutující režisér ale má všechno pod kontrolou a tenhle film z divadla s komorním obsazením vypadá velmi dobře promyšlený. Snad jen postava Antonie Formanové sem poněkud nezapadá, protože s ostatními divadelníky není propojena sítí vzájemného pnutí v malém kolektivu. (19.06.2023)

"Hmm, takže Fučíkova neteř?" "Praneteř." "Těší mě, já jsem Stalinův pravnuk." "Těší mě." ________ Černá komedie 'Okupace' již v prvních minutách stopáže diváka přesvědčí o tom, že není typickou českou komedií zasazenou do období normalizace, jakých už vznikl bezpočet. Tenhle řemeslně vyzrálý režijní debut Michala Nohejla na to jde odjinud. Z hlediska interpretace se totiž jedná o satirické podobenství, které je alegorií právě na okupaci vojsk varšavské smlouvy, přičemž okupaci samotnou symbolizuje relativně jednoduchá anekdotická premisa: do místního divadelního baru se nachomýtne nečekaný host, postava alkoholického rusáka, který výstižně ztělesňuje sovětskou mentalitu a onu normalizační komunistickou autoritu – všude se sere, neustále někoho kádruje, všechny nutí do něčeho co nechtějí, a nikdo ho nemá rád. Snímek tak humorně vyobrazuje konflikt mezi ním, jednotlivcem, a zbytkem osazenstva, tedy celkem. Tvůrci zároveň cynicky vystihují morálku i švejkovský charakter českého národa, a polemizují nad povahou našeho hrdinství...... Nejde však pouze o festivalovou artovku, ale i divadelní film který pojednává o sboru divadelních herců a odehrává se v přítmí divadelního baru. 'Okupace' tak dostála i svého jedinečného divadelního potenciálu – delší dobu jsem totiž neviděl něco tak svérázně zvrhlýho, spontánně groteskního, klaustrofobicky komorního, či panoptikálně teatrálního. Cinefilové si v rezoluci mohou na účet podniku ještě přičíst podmanivý neonový vizuál, jenže k takřka bezchybný dokonalosti doopravdy stačilo málo – kdyby snímek v druhý polovině nešel do až tak nuceně dramatický/metaforický roviny, kvůli čemuž ta unikátní teatrálnost vyšumí do ztracena, šlo by o jeden z nejlepších českých filmů za několik let – takhle je to jen za 8,6 bronzových bust se soudruhem Gottwaldem z 10. I tak je nutno Nohejlovi smeknout klobouček, jsem zvědav co natočí příště. Casting je mimochodem boží – už teď se nemůžu dočkat na herecký přídavek od Antonie Formanové. (26.12.2021)