Sunset Boulevard
Sunset Boulevard
Sunset Blvd.
Réžia:
Billy WilderKamera:
John F. SeitzHudba:
Franz WaxmanHrajú:
William Holden, Gloria Swanson, Erich von Stroheim, Nancy Olson, Fred Clark, Franklyn Farnum, Jack Webb, Lloyd Gough, Cecil B. DeMille, Hedda Hopper (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Jeden z nejlepších filmů legendárního režiséra Billyho Wildera líčí nezvladatelnou touhu bývalé hvězdy němého filmu Normy Desmondové po comebacku, která si za tímto účelem najme neúspěšného scénáristu Gillise. Jízlivě přesný portrét specifického filmařského zákulisí získal z 11 nominací tři Oscary. (oficiálny text distribútora)
Videá (6)
Recenzie (477)
Zpočátku jsem byl hodně skeptický a nevěřil jsem tomu, že právě sleduji jeden z nejlepších snímků filmových dějin. Postupem času, když člověk zabředne stejně jako hlavní hrdina do celého toho Hollywoodského marastu a nenachází cestu ven se zrodí jeden z největších osudových momentů nenaplněné lásky jíž zatarasila hysterie jedné dávno zapomenuté herecké hvězdy. Čisté filmové umění. 100% ()
Zkušenost s Pojistkou smrti mi napověděla, že v případě Wilderovy tvorby není důležité co, nýbrž jak. Dějová linie je jednoduchá, v tomhle případě není třeba mít obavu ze spoileru. Už v prvním záběru spatříte mrtvolu muže, který vzápětí začne z pozice vypravěče líčit, jak ke svým kulkám v těle přišel. Po čtvrthodině je bystrému pozorovateli jasný i motiv. Nemá smysl snímek řadit do žánru krimi, jde spíš o psychologické drama v noir provedení, o studii postupné psychické sebedestrukce člověka, který se dobrovolně izoloval od společnosti a žije v sebeklamu. Vytvořil si iluzi, jejíž udržování ho stojí stále víc psychických sil a křiví jeho charakter. Wilder se zaměřuje na atmosféru, nezadržitelné okorávání postav je podobné chátrání luxusního sídla, kdysi kypícího životem a nyní stejně zbytečného jako život jeho majitelky. Pompéznost rekvizit, na které bez užitku padá prach, jen podkresluje bezvýchodnost postavení filmové hvězdy, která se marně snaží zastavit čas. Prakticky všechny postavy jsou tak či onak spjaté se světem kinematografie a Wilder s dokonalou znalostí prostředí popisuje nemilosrdnou mašinérii filmového průmyslu, kde v dravé konkurenci uspějí jen málokteří, a doba na výsluní bývá bolestně krátká. Srdcem filmu není hrdina - vypravěč, ale Norma, polozapomenutá diva éry němého filmu nadaná odpudivou sebestředností, afektovaná a čím dál víc svou posedlostí získat ztracenou slávu i nebezpečná. V tom mikrosvětě luxusní vily ještě může hrát roli hvězdy, byť jí zbyl jediný oddaný fanoušek. Reálný svět mimo tuto enklávu je jí lhostejný a každý, kdo by se pokusil jí sejmout klapky z očí, je nepřítel. Ledová královna se nevědomky, ale neúprosně chystá na svou poslední roli. Wilder svůj film natočil vynalézavě, s precizností, citem a rozmyslem, takže se po právu stal jednou z legend žánru a vlastně i světového filmu oné éry. Celkový dojem: 90 %. ()
Billy byl génius a sotvaco je toho důkazem než tenhle film který léty zraje jako víno.Holden si přál bazén,dočkal se ho,pro Glorii Swansonovou jsou teď filmy malé a její poslední sestup po schodišti a detail budou navždy zapsány do dějin filmu!Zkrátka a dobře:Genialita Sunsetu předčila má očekávání! ()
Noirová ilustrácia genézy pojmu bulvár v zmysle, ktorý udáva šoubiznis, odvíjajúceho sa od veľkých bulvárov, ktorých sa dotýkali nohy hviezd. Billy Wilder sa snaží svoj film divákovi prezentovať a predať práve bulvárnym spôsobom ako senzáciu, plnú veľkých titulkov a cynického humoru, ktorý do príbehu vnáša hlavná postava a rozprávač v jednej osobe, bezvýznamný scenárista Joe Gillis, zároveň však vôbec nie je plytký a odkrýva odvrátenú tvár pulzujúcej tepny amerického filmu. Úvodný (titulkový) pohyblivý záber na cestu podporený Waxmanovou dramatickou znelkou má v prvom rade divákovi naznačiť očakávaný príchod čohosi/kohosi na scénu ako pikantnú novinku (podobne postupuje aj Orson Welles v úvode Touch of Evil), zároveň je cesta symbolom pohybu a zmeny, ktorá otriasla Hollywoodom koncom 20. a začiatkom 30. rokov. Stavebným kameňom príbehu je konfrontácia "starého" (klasického nemého) a "nového" (pokrokového zvukového) Hollywoodu v domácom prostredí džungle, kde si musí každý vydobiť svoje miesto na výslní v žiare reflektorov. Žáner noir zastupuje prvotný záber (tak trochu po vzore Občana Kanea) na mŕtvolu hlavnej postavy v bazéne, ktorá sa následne v retrospektíve stáva počiatočným hybateľom dekonštrukcie, ktorej stredobodom je, citujem Mattyho, "ambivalentní portrét Hollywoodu". Ambiciózna mladá krv na strane jednej, "voskové figuríny" na strane druhej. Dôsledné rúcanie naivne romantických predstáv satiricky deziluzívnym bolestivým nárazom na hladinu bazéna tvrdej reality s dierami po guľkách lásky, žiarlivosti, nenávisti a populárnej medializácie je symptómom doby, ktorá sa aj v intertextuálnej rovine nebezpečne podobá tomu, čo Wilder zobrazuje. Groteskne opojená vlastnou zašlou slávou a glorifikovanou osobnosťou milovanou davmi, je Norma Desmond herečkou nie na plátne, ale vo svojom živote, kde uprostred rozkladu žije a teatrálne prehráva súboj s pretvárkou a sebaklamom. Spomedzi všetkých prvkov, odkazujúcich na éru nemého filmu a reálií výrazne zaujme práca s hercom, kde Gloria Swanson vo svojich hrôzu naháňajúcich výstupoch odráža herectvo tváre (a jemnej mimiky), resp. hornej polovice tela, ako to bolo časté v mnohých dnes už nespochybniteľných klasikách (Maria Falconetti v La Passion de Jeanne d'Arc) 20. rokov a odkazuje (nielen) na svoje vlastné nemé filmy. Naopak, z postupov, ktoré do kinematografie priniesli neskorší tvorcovia už zžitý s nástupom zvuku, je príznačná wellesovská a renoirovská hĺbka záberu a kompozícia, kde scéna, zároveň zaberajúca ruky v rukavičkách Erich von Stroheima hrajúceho na varhany, a zároveň v pozadí prichádzajúceho Williama Holdena priamo cituje scénu z Renoirovho La Grande illusion, v ktorej rovnako a po prvý raz vstupuje do deja postava nemeckého oficiera, ktorú taktiež stvárnil von Stroheim. Citácií a odkazov je tu samosebou ešte omnoho viac, od Bustera Keatona v pamätnej partii bridžu, až po záverečný zostup po schodoch. Pre väčšinu divákov napokon aj tak zostane najzásadnejším a najzaujímavejším fakt, že ani po vyše 60 rokoch nestratil Widerov nadčasový klenot nič zo svojho lesku, ani významu, ako myšlienkového, tak kinematografického. Popri všetkých problémoch, ktoré v dobe uvedenia film a jeho tvorcov postretli, sú azda tým aj dnes najočividnejším provokatívna plagátová kampaň s až okato erotickým podtónom a veľkolepými sloganmi s viacerymi možnosťami interpretácie ako "A most unusual picture" a "A Hollywood Story". Čo je len dôkazom toho, ako veľa si Billy Wilder dovolil - pretože vedel, že práve on si to ako jeden z mála dovoliť môže. Nemám čo vytknúť. 100% () (menej) (viac)
Po obrazové stránce krásné i z pohledu člověka žijícího v druhém desetiletí jednadvacátého století. Po příběhové stránce velmi inteligentně poskládané, protože s každou novou scénou působí Sunset Boulevard komplexněji. Po stránce herecké jeden z nejosobitějších, nejjedinečnějších portrétů šílenství, jaký byl kdy představen. A k tomu všemu má naprosto jedinečnou temnou noirovou atmosféru. Nicméně ani před všechny klady, kterými ho racionálně můžu ověnčit, i přesto, že jsem si užívala odkazy na skutečný Hollywood, a i přesto, že mě bavilo ho sledovat, jsem si k němu zatím nevytvořila ono hluboce osobní citové pouto, které by mě nutilo vidět ho co nejdřívě znovu a které by vysvětlovalo mé nejvyšší hodnocení. [Glasgow Film Festival] ()
Galéria (102)
Zaujímavosti (56)
- Kandidátkami do hlavnej úlohy Normy Desmond (Gloria Swanson) boli Mae West, Pola Negri, Mae Murray a Mary Pickford, o ktorej Billy Wilder povedal: „Videli sme jej tvár ako ešte viac vädne, ako by hovorila: ´Vy ste sa zbláznili? To som predsa ja, Mary Pickford, americké zlatíčko. Ja mám hrať ženu, ktorá zvádza muža o dvadsať rokov mladšieho a dáva mu darčeky?´ Takže sme sa uprostred jednania zastavili a hovorím: ´Pani Pickfordová, stala sa veľká chyba. Toto určite nie je ten spôsob, ako si vás pamätáme z dôb, keď ste bola na vrchole slávy. Odpusťte nám.´“ (Kristusazapad)
- Scénář, který plánovali Joe (William Holden) a Betty (Nancy Olson), skutečně existuje. Napsali ho společně Billy Wilder a Max Kolpé pro Das Blaue vom Himmel (1932). (Kulmon)
- Cecil B. DeMille měl přezdívku pro Glorii Swanson – "Young Fella" –, protože o ní říkal, že byla odvážnější než jakýkoli muž. Říká jí tak, když ji vítá (jako Normu Desmond) u dveří zvukové scény. (Kulmon)
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Rok 2023 se uchýlil ke svému konci a přišel tedy čas, abychom vám stejně jako v předešlých letech opět představili výroční topky tří filmů a případně taky tří seriálů podle některých z… (viac)
Noir Film Festival 2014 startuje již 21. 8.!
4 dny, 4 místa, 40 projekcí... Unikátní přehlídka noirových filmů, kterou letos hostí královský hrad Křivoklát, se nezadržitelně blíží! Druhý ročník festivalu, který se zaměřuje na inspirativní… (viac)
Reklama