Popoludňajšia láska

Wilder v sobě nezapřel nasáklost vídeňskou kulturou a lásku k pařížské. Samozřejmě, že film je labutí písní na minulou éru komediálního filmu a Kristiánem Billyho (včetně syžetu) s jemnou ironií, snesl bych více směřování k frašce, aspoň v clairovském duchu, ale pijácká scéna, kde Cooper posílá cikánské cimbálovce pitivo a je zdeptán (při poslechu na magnetofon zaznamenané odpovědí) Audrey, je dokonalá. On vůbec Wilder rozuměl vídeňské muzice - nejen vinárenské, ale i Haydnovi, koneckonců i proto špílce Wagnerovi (kterého samozřejmě nemohl mít rád i z toho nejjednoduššího důvodu, který člověka napadne). (17.12.2012)

Trošku slabší Wilder, ktorého špecifický rukopis cítim iba v prvej sympatickej hodinke so skvelými hercami a dávkou rozkošného humoru. Keď sa však prvá obsahová dilema vyriešila, pýtala som sa v duchu: ,,Čo teraz, Billy? Vyčerpal si všetky možnosti, ale aj tak pevne verím, že máš nejaké eso v rukáve."......... Očakávania zostali nesplnené. Nekonečne natiahnutá lovestory s hapkajúcim scenárom, občas zábavnými scénami a sladkým koncom. Wildera milujem, ale pri myšlienke na jeho iné unikátne snímky sa tvárim, že som Odpolední lásku vlastne nikdy nevidela. (03.04.2010)

"To je to město. Paříž, Francie. Je prostě jako ostatní města, Londýn, New York, Tokyo... až na dvě věci. V Paříži lidé lépe jí... a v Paříži se lidé milují, dobře, třeba ne více ale určitě více častěji. A to kdykoli a kdekoli. Na levé lavičce, na pravé lavičce a mezi nima. Dělají to za dne a v noci...". Tak tento fim ma dostal už na začiatku. Očakávala so od neho veľa a to očakávané sa mi aj patrične ukázalo :) Skvelá Audrey Hepburn, starý ale za to šarmantný Gary Cooper tvorili skvelý "pár". K tomu tá hudba, kontrastná čierna a biela, Paríž, cigáni, cello, Ritz,... Hlavou mi ešte stále pobehuje melódia Fascination a na tvári stále ostáva milo uspokojujúci úsmev, ktorý vo mne toto všetko vyvolalo. (22.08.2010)

Film, ve kterém hraje Audrey je většinou záruka sentimentální old-fashion romantiky, na kterou patrně člověk musí mít zrovna náladu. Já v tom správném rozpoložení úplně nebyla a tak přesto, že si mě získal začátek, v půlce filmu jsem se dost nudila. Pomalá část se však nakonec přehoupla do druhé poloviny, která je rozhodně dějově zajímavější a svižnější a díky tomu si mne příběh zase získal. Je to přesně takový druh filmu, jenž potěší, pokud jste přesyceni novodobou romantikou, která se obvykle nevyhne trapným, ne-li fekálním vtípkům. Humor je sice i součástí "Love in the afternoon", ale jedná se o nenásilné a rozkošné fórky, žádné tlačení na pilu. Já byla dojatá i pobavená a samozřejmě okouzlená tím krásným milým stvořením s velkýma očima - Audrey zkrátka pozvedne jakýkoli film o několik úrovní výš. Jediné, co mi kromě vleklého prostředku úplně nesedělo byl věkový rozdíl mezi hlavními hrdiny (nedivím se, že Cary Grant odmítnul..) a tatínkovo svolení ke konci filmu. Ale nad příběhem se asi spíše vyplatí nepřemýšlet. :-) (30.01.2013)

Rozhodla jsem se rozjet Nový rok poněkud v romantickém duchu a proto jsem sáhla po Odpolední lásce s velmi štědrou stopáží, černobílým tónem a.. Audrey Hepburn. Měla bych dodat- a se skvělým Garym Cooperem, ale jako se to u filmů s Audrey stává, pole ovládne ona a všichni ostatní jsou jen doplňky. Audrey bylo v době natáčení tolik co mě teď a jako vždy exceluje, i díky ní už si pamatuji jméno scénáristy a režiséra Billyho Wildera. Zápletka je jednoduchá, láskou nepotrefená Ariana přistoupí na hru světáka Franka Flannagana, aby získala jeho pozornost, což se jí podaří, protože krom své fantazie má k dispozici spisy svého otce, soukromého detektiva. Přesto si zoufá, protože on nemá v úmyslu se někde usadit, a on si zoufá rovněž, protože o ní neví absolutně nic. Jak to může dopadnout? Filmem nás provází Marchettiho božská Fascination, kterou si broukáte spolu s hlavní hrdinkou a platí zde obecné ohrožení č. 1 (budete si ji broukat i nadále). (01.01.2014)