Na titulnej stránke

Hlavnou ulohou filmov Billyho Wildera je predovsetkym divaka pobavit. The Front Page je toho uzasnym prikladom. Pribeh o senzaciechtivych novinaroch cakajucich na popravu "bolsevickeho" vraha, pripadne na akukolvek inu senzaciu, je popretkavany obrovskym mnozstvom skvelych vtipov, genialnych scen a vybornych hereckych vystupov (predovsetkym Jacka Lemmona a Waltera Matthaua). Wilder si s absolutnym nadhladom raz striela z novinarov tuziacich po akejkolvek (popripade umelo vytvorenej) senzacii, inokedy sa vnasa do "moralnosti" predvolebnych kampani. Je to proste kusok odrazajuci Wilderovo komedialne majstrovstvo. (29.01.2007)

Tieto dnes takpovediac klasické filmy z americkej produkcie majú pre mňa nezameniteľné čaro. U Billyho Wildera sa k nemu navyše obvykle pridáva inteligentný scenár, ktorý je zdôraznený rezignáciou na vizuálny autorský rukopis (častá statická kamera, pôdorys divadelnej scény a sústredenie na konverzačné výstupy, v tomto prípade až s guľometnou kadenciou; paradoxne zostávajú absolútne prehľadnými a zrozumiteľnými). Svižnosť, hravosť a elegancia, s akou dokáže Wilder zabaliť vážnu tému do glosy z titulnej strany prvého výtlačku zajtrajších novín však bola neočakávaným, no o to príjemnejším prekvapením. Briskná a životaschopná karikatúra mestskej spoločnosti, uprostred ktorej prebýva bystrý človek - novinár rozpína svoje chápadlá po civilizačnej špine a využíva jeho rozhľadu pre paletu inteligentných postrehov. Hektické tempo, ktoré si vypožičiava zo screwball komédií, umožňuje aktívne a prirodzene prepínať medzi humorom, drámou a romantikou, pričom nestráca nič zo svojho pôvabu a simuluje rytmus mestského života. Špičkujúca sa dvojica Lemmon-Matthau tentoraz oproti bezvýraznému The Fortune Cookie boduje na celej čiare a Susan Sarandon je príjemným korením. 85% (14.02.2015)

Nastalá situace mi nakonec přivála do cesty remake pouhý den po zhlédnutí originálu, tím pádem budu hodně srovnávat. Mnoho věcí je podobných, ale třeba už hlavní dvojice je nejen pohlavím o dost jinačí než ta původní. A popravdě řečeno mi chvíli dělalo problém si zvyknout na Matthaua v takové roli, ale na rozdíl od Jeho dívky Pátek si jeho Burns dělal špinavou práci sám a prohnanosti měl také na rozdávání, takže to nakonec netrvalo tak dlouho. Lemmonova postava mě naopak nadchla hned a také se mi zdála její změna názoru přirozenější. Přesto mi přišlo, že mohli oba ústřední protagonisté dostat mnohem více prostoru, už jen kvůli naprosto trapným karikaturám v podobě šerifa, doktora či Ruddyho Kepplera (Williams mi přišel pro změnu nevyrovnaný svou na jednu stranu zjevnou inteligencí a přitom také prostostí). A změnila se též atmosféra. Hodně se naráží komunismus, satira celkově přidala na síle, humor je někdy černější; pokud je ještě vůbec přítomen, protože některé scény jsou už vyloženě zabarveny do dramatu (třeba takové dění kolem postavy Mollie mi vyznělo maximálně vážně, i když tak možná zamýšleno vůbec nebylo, každopádně se mi toto vyznění nelíbilo). A tak se moje očekávání, že mě Na titulní straně pobaví už jen díky silné herecké dvojici třeba ještě více než jeho originál, nakonec nenaplnilo, a já filmu přiklepnu pouze lepší průměr (při váhání mezi udělením 3/4 * nakonec rozhodly již zmíněné slabé vedlejší postavy). „Potloukal se okolo Division Street každou noc s těmi svými letáky a říkal nám, jak jsme využívány kapitalismem, a že bychom se měly organizovat. Tak se místní šlapky zorganizovaly a zmlátily ho.“ (02.10.2013)

Dvě desetiletí a nějaké drobné po „novinářském“ filmu Eso v rukávu se Billy pustil do podobného tématu, ovšem notně humorněji než tomu bylo v prvním případě. Tohle mystifikující retro není ani náhodou stoprocentní komedií. Spíše než laciný humor se zde dá najít silný sarkasmus a velké množství dvojmyslů, při kterých musí zapálit i divákům našich komerčních televizí. Škoda jen, že film zůstal někde v půli cesty. Hlavní dvojice na plátně doslova exceluje, ovšem co je to platné když tyto orgie přijdou až v závěrečné třetině snímku. Divadelní atmosféru narušují jen uměle vtlačené a groteskní policejní honičky, u nichž efekt do lacinosti přebíjí efektivitu. Být celý film tak dobrý jako výše jmenovaná část, neváhal bych mu udělit plné hodnocení. (20.02.2005)

Neuvěřitelná komediální konverzačka plná nečekaných zvratů, vtipná, sžíravá a nevybíravě si střílející prakticky ze všeho a ze všech. Přesto dřímá pod tímhle "nactiutrhačným obalem" plným neuvěřitelné nadsázky pravdivé jádro. Už jen proto, že všechny ve filmu zachycené a geniálně zkarikované postavy a postavičky jsou odpozorované z reálného života. Pak tu je samozřejmě i ono okřídlené a mnohdy vysmívané tvrzení, že noviny a novináři vskutku jsou tím hlídacím psem demokracie a když svou práci nedělají dobře, je ohrožena demokracie sama... Někdy jsou zjevně hlídacími psy dokonce proti své vůli. To by ale bylo spíš na filosofický esej než na komentář na CSFD... Celkový dojem: 90% (09.04.2016)