Na titulnej strane
The Front Page
The Front Page
The Front Page
The Front Page
Réžia:
Billy WilderKamera:
Jordan CronenwethHrajú:
Jack Lemmon, Walter Matthau, Susan Sarandon, Vincent Gardenia, David Wayne, Allen Garfield, Austin Pendleton, Charles Durning, Herb Edelman, Martin Gabel (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Dej komédie z novinárskeho prostredia sa odohráva v Chicagu 30-tych rokov 20. storočia. Hildy Johnson patrí medzi špičkových novinárov v meste. Po rokoch náročnej novinárskej praxe chce odísť a oženiť sa. Ale jeho prefíkaný šéfredaktor s ním má iné plány a snaží sa Hildyho presvedčiť, aby pre neho napísal posledný článok na titulnú stránku... Veselá komédia populárnej komickej dvojice Jacka Lemmona a Waltera Matthaua v réžii majstra hollywoodskej komédie Billyho Wildera. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (171)
Tak jako si oba filmy dělají srandu (se satirickým a kritickým podtextem směrem k novinářům, policistům i politikům) z toho, jak lze s toutéž událostí nakládat rozdílně a s jiným vyzněním podle toho, pro jaké noviny či vlivné lidi pracujete, podává i Billy Wilder původní příběh ze snímku Jeho dívka Pátek ve všech možných i málem nemožných ohledech co možná odlišně. On však - na rozdíl od filmem kritizovaných zaprodanců - jen z čiré virtuozity předvádí celý rejstřík svého variačního umu, ale nakonec zůstává poctivě věrný původní pointě, a je to znovu, jen jinak, povedené, vtipné, obsažné a vypointované, a přitom rozkošnicky tvůrčí a zalíbené do filmařiny a vyprávění a s noblesou vzdávající hold originálu. Ačkoli všechny hlavní postavy jsou tak jiné, jak jen mohou být, na vyznění původního příběhu se přes všechno nemění ani chlup. Mistrovství. A jak z mého komentáře nezbytně vyplývá, silně doporučuji nepřipravit se o zážitek z prvotřídního a netradičního remaku a shlédnout nejprve původní, neméně bravurní a sžíravý film, jinak se připravíte o víc než o polovinu celé té důmyslně vychytané a inteligentní legrace. *~ ()
Velice zdařilá komedie. Vtipná, hbitá, svěží, třaskající a obzvláště satirická na místní politické reálie, kdy se občané mohou stát obětním beránkem na oltáři jejich ambiciózních politických cílů. Odcházející vynikající novinář chicagského Examineru Hildy Johnson (skvělý Jack Lemmon) je shodou náhod, vytrvalosti a ponoukání svého šéfa a vlastní novinářské ctižádosti vtažen do své nejúspěšnější práce při věšení a nevěšení vězně, odsouzeného k trestu smrti. Krok po kroku se mu holá skutečnost vyjevuje sama a záleží jen na něm samotném, jak naloží se svou budoucností, kterou hodlal zasvětit své lásce a obyčejnému životu. Vydavatel Examineru Walter Burns (dobrý Walter Matthau) se snaží udržet svého nejlepšího spisovatele za každou cenu a neváhá k tomu využít a zneužít jakoukoliv příležitost. Svébytným smyslem pro humor se snaží navodit spravedlnost a nastolení rovnováhy podle svého mínění. Z dalších rolí: Hildyho čekající snoubenka Peggy Grant (půvabná Susan Sarandon), chtějící svého nastávající pro sebe a společnou budoucnost, neschopný šerif (dobrý Vincent Gardenia), který si svoji zákonnou moc vykládá po svém, novinářští kolegové a rivalové Bensinger (David Wayne), Kruger (Allen Garfield), Murphy (Charles Durning), či Schwartz (Herb Edelman), kteří nesmlouvavým způsobem následují sebemenší stopu vedoucí k velké slávě na titulních stranách, bláznivý snílek, smolař a odsouzenec Earl Williams (dobrý Austin Pendleton), ze kterého je udělán komunistický revolucionář a vrah, svérázný vídeňský doktor Eggelhofer (Martin Gabel), přivádějící sebe samotného do nemocnice, prohnaný starosta (Harold Gould), zneužívající svoji moc, novinářský novic Rudy Keppler (Jon Korkes), mající strach z nebezpečna, prostitutka Mollie Malloy (dobrá Carol Burnett), mající soucit s nespravedlivě odsouzeným, a guvernérův vyslanec Plunkett (Paul Benedict), přinášející odsouzenci milost. Novinářský hyenismus a vymýšlení v honbě za senzací a politická zlovůle a zneužití moci jsou mistrným způsobem ironizovány a zesměšňovány v této rozkošné satiře. Neboť všechna přehánění, i zneužití se dějí jen proto, že sami honiči a zneužívatelé nejsou příliš schopní lidé ve svých postech a pracovních pozicích, která zastávají. Jen se naučili chodit dokonale ve svém prostředí a zneužívají všechny nabídnuté okolnosti ve svůj prospěch. ()
Urcite jeden z horsich kousku Billyho Wildera, ktery je zde pomerne brutalne prehodnocen. Ne, ze by to byla vylozena katastrofa, ale lehce trapny scenar (ma to byt vtipne, ale neni), nesympaticti herci a celkova nezazivnost tomu vazne na kvalite nepridava. Pokud mate chut na seriozni novinarskou party s podobnym nahanenim zurnalisticke bomby, nemusite chodit prilis daleko a sahnout po starsim (a mnohem lepsim) kousku Billyho Wildera - Ace in the Hole. 4/10 ()
Největší slabinou filmu je,že se režisér nerozhodl, jestli točí crazy komedii a nebo konverzační.Příliš naturalistické scény s děvkou Molly ,pak posunují polohu filmu do tragiky .Tak nevím ....za Lemmona a tradičně skvostný dabing Majora Brabce tedy **** *** ..Vy byste nechal pověsit vlastní matku,jen kdybyste dostal dva hlasy navíc....To je velmi ošklivé,ať už to řeknete o komkoliv*** ()
Galéria (74)
Zaujímavosti (10)
- Nápad Waltera Burnse (Walter Matthau), aby Hildy Johnson (Jack Lemmon) vyfotografoval oběšeného Earla Williamse (Austin Pendleton) pomocí fotoaparátu připevněného na kotníku své nohy, se v minulosti skutečně odehrál. 12. ledna 1928 - 18 měsíců před premiérou divadelní hry Bena Hechta a Charlese MacArthura „The Front Page“ – byli vražedkyně Ruth Brown Snyderová a její milenec Henry Judd Gray popraveni na elektrickém křesle za rok starou vraždu Ruthiina manžela Alberta Snydera. V momentě, kdy byla popravována Ruth Snyderová, pořídil reportér novin Chicago Tribune Tom Howard pomocí fotoaparátu připevněného na noze dnes již notoricky známý snímek "Ruth v křesle". Tento fotoaparát je dnes součástí sbírky Smithsonian's National Museum of American History. Ironií je, že případem Ruth Snyderové a Henryho Graye byla inspirovaná novela spisovatele Jamese M. Caina, která se stala základem pro film Pojistka smrti (1944), který režíroval také Billy Wilder. (mi-ib)
- Divadelní verze titulu měla premiéru v Times Square Theater 14. srpna 1929 a dočkala se zde 276 repríz. (mi-ib)
- Podle Austina Pendletona, Jacka Lemmona, Waltera Matthaua a Billyho Wildera nevyšlo natáčení podle jejich představ a pronesli, že společně již na žádném filmu spolupracovat nebudou. Sešli však během natáčení snímku Kamaráde, kamaráde (1981). (mi-ib)
Osud novináře Hildyho Johnsona (Jack Lemmon), jemuž se zachtělo vypadnout z šíleného kolotoče zpravodajství, oženit se a žít přirozený lidský život, ale místo toho je neustále vtahován jakousi podivnou silou tam, odkud chce odejít, je ve své podstatě podobný osudu většiny lidí v technologicky rozvinuté bohaté kapitalistické společnosti, kteří musí pracovat čím dál víc, a to i přesto, že kapitalismus jako nejefektivnější systém již dávno vyprodukoval a dále produkuje přehršel všeho pro to, aby lidé převážnou většinu svého času trávili v zájmových společenstvích a věnovali se osobnímu rozvoji. Tomuto paradoxu nucené hyperčinnosti při dostatku všeho, co je zapotřebí k normálnímu lidskému životu, a při současné touze lidí tento život konečně začít žít, je věnována čerstvá kritická úvaha britského antropologa Davida Graebera "On the Phenomenon of Bullshit Jobs" (Strike! Magazine, léto 2013), česky "Práce na hovno" (http://a2larm.cz/2013/09/prace-na-hovno). Graeber tento paradox nesouladu mezi lidskými představami, potřebami a přáními a reálným stavem věcí vystihuje větou: "Jako kdyby někdo tam venku vymýšlel nesmyslnou práci jen proto, abychom všichni pořád pracovali." Co je to za sílu, která nutí lidi dělat to, co často nejenže dělat nechtějí, ale dělat ani nezbytně nemusí? Graeber odpovídá, že tou sílou je tlak vládnoucí mocenské špičky, která stojí u pák a stavidel systému: "Odpověď samozřejmě není ekonomická; je morální a politická. Vládnoucí třída pochopila, že šťastné a produktivní obyvatelstvo, které disponuje spoustou volného času, je pro ni smrtelným nebezpečím. ... jestliže jedno procento obyvatel ovládá většinu dostupného bohatství, pak takzvaný volný trh odráží jen to, co považují za užitečné nebo důležité oni, nikoli zbývající procento populace." Ve filmu Na titulní straně tuto hybnou sílu zastupuje šéfredaktor Walter Burns (Walter Matthau), který všemi pravdami i nepravdami nutí Hildyho Johnsona k tomu, aby ve své novinářské práci pokračoval. Důsledná logika však vyžaduje udělat ještě větší odstup a položit otázku – A jaká síla pohání všechny ekonomické, politické, administrativní a jiné manažery a nutí je nastavovat systém lidské civilizace ne ve prospěch lidí a jejich harmonického života, ale pro existenci a prospěch technologií a informací? Co ty manažery a mocné tohoto světa oslepuje a zbavuje je pocitu lidské sounáležitosti a dělá z nich poslušné sluhy všeho toho, co lidstvo produkuje? Odpověď zní: stejně jak šéfredaktora Waltera Burnse pohání vidina vzniku nejlepší titulní strany novin, byť na jeden den, tak i manažery civilizace pohání vidina vzniku hmotných i nehmotných objektů, které těm manažerům na oplátku za svoji existenci zabezpečí moc, úspěch a slávu v lidské společnosti. "Věci nás řídí. Ale to, co vládne, nejsou ´věci´, nýbrž provoz věcí" (Adam Bernau). Pokud by si lidé přiznali to, co již dávno tvrdí fenomenologie – že veškeré hmotné i nehmotné nepřírodní fenomény (věci, informace) jsou "živé", i když vznikají a rozmnožují se hlavně prostřednictvím lidí, pak by lidská společnost byla schopna vnímat realitu jinak, čili byla by schopna pochopit, že má velmi silnou konkurenci v životním prostředí a musí se s ní dělit o zdroje, což by pomohlo nastavovat systém mnohem příznivěji k lidským potřebám samotných lidí, nikoliv strojů, financí, informací atp., jak je tomu dnes. "Na titulní straně" však napovídá, kdo vítězí a kdo nakonec zvítězí, a není to ani člověk, ani jeho lidský život. ___ Více a lépe o samotném filmu napsal uživatel sportovec. Jen, abych nezapomněla, dodám, že tento film a Obchodník se zbraněmi mají shodné počáteční sekvence – výroby novin a výroby kulky, přitom závěr jejích cesty je také stejný – i informace, i kulka končí nakonec v hlavě člověka. () (menej) (viac)