Na titulnej stránke

Ze samého začátku, jsem si začal čárkovat, kolikrát a zdali vůbec, se u tohoto snímku zasměji. Asi po pěti čárkách během pár minut, jsem toho samozřejmě nechal. Již před zhlédnutím jsem věděl, že Billy Wilder je naprostý borec. Svědek obžaloby je svojí kvalitou ještě malinko jinde, ale tento film řadím hrdě hned za něj. Celé to bylo skvěle zahráno. Minimálně pánové Lemmon a Matthau byli prostě super. Film je velice intenzivně cítit divadlem, což určitě nevidím jako chybu. Dialogy rovněž neměly nejmenší chybičku. Dlouho jsem neviděl film, který by sypal hlášky s takovou ďábelskou kadencí. Celou stopáží jsem se prakticky prosmál. Jsem nucen jich sem střelit všech 5. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (03.04.2016)

Tieto dnes takpovediac klasické filmy z americkej produkcie majú pre mňa nezameniteľné čaro. U Billyho Wildera sa k nemu navyše obvykle pridáva inteligentný scenár, ktorý je zdôraznený rezignáciou na vizuálny autorský rukopis (častá statická kamera, pôdorys divadelnej scény a sústredenie na konverzačné výstupy, v tomto prípade až s guľometnou kadenciou; paradoxne zostávajú absolútne prehľadnými a zrozumiteľnými). Svižnosť, hravosť a elegancia, s akou dokáže Wilder zabaliť vážnu tému do glosy z titulnej strany prvého výtlačku zajtrajších novín však bola neočakávaným, no o to príjemnejším prekvapením. Briskná a životaschopná karikatúra mestskej spoločnosti, uprostred ktorej prebýva bystrý človek - novinár rozpína svoje chápadlá po civilizačnej špine a využíva jeho rozhľadu pre paletu inteligentných postrehov. Hektické tempo, ktoré si vypožičiava zo screwball komédií, umožňuje aktívne a prirodzene prepínať medzi humorom, drámou a romantikou, pričom nestráca nič zo svojho pôvabu a simuluje rytmus mestského života. Špičkujúca sa dvojica Lemmon-Matthau tentoraz oproti bezvýraznému The Fortune Cookie boduje na celej čiare a Susan Sarandon je príjemným korením. 85% (14.02.2015)

... aneb akce redakce. Plátku "s klepety" pro příběh. Koncentrace a převaha humorných dialogů s rozvernými pointami, fígly a žertovnými kulišárnami šéfa chicagského žurnálu W. Matthauea, který svého nejlepšího novinářského "hlídacího psa demokracie" Jacka Lemmona nehodlá jen tak propustit ze svých spárů. Právě on je ten pravý, aby napsal jedinečný šťavnatý otvírák. Vůči němu si neodpustí pár rozpustilých kousků. Jednu speciální potměšilou "třešničku na dortu" vysype z rukávu i těsně před závěrečnými titulky. Kouzlo novinářského zápalu - situování děje, až na výjimky, do zpravodajského velína, který je jakýmsi pódiem oné "časované pumy," jádrem se správným mediálním šumem a ruchem a dodržením novinářského kréda: "Být vždy při tom." Vážně nevážně, s citem komična a sarkasmu v dialozích, elegancí pro vzájemné špičkování, které mají znamenitý spád a na kterých celá filmová titulní strana stojí. (19.05.2013)

Velmistři remaku Diamond a Wilder se zachovali jako praví rabiáti a udělali zásadní změnu proti hře i ostatním filmovým verzím - z Hildy Jonesové udělali Hildyho Jonese. Tím zadupali do země romantickou linii příběhu (vztah Lemmona s Matthauem by asi nevyslal ty správné vibrace ;-) a soustředili se na satirickou rovinu. Ale prostoru pro humor je naštěstí dost. Ve vedlejších rolích excelují Burnettová, Pendleton a další dělníci komedie. Příběh má rychlý spád (je třeba stihnout popravu do novinové uzávěrky) a skoro si ani neuvědomíte, že tahle napínavá groteska se až na pár minut odehrává v jediném prostředí. 90 % (23.02.2003)

Billy Wilder opätovne stavil na "bláznivý pár" Jacka Lemmona a Waltera Matthaua, známych z jeho predchádzajúceho filmu Šťastíčko. Lemmon hrá slávneho reportéra a Matthau šéfredaktora, ktorý ho nechce pustiť. Hollywoodsky špecialista na komédie znova neprestrelil a The Front Page je svieža satira s množstvom brilantných dialógov a bláznivých gagov. (21.01.2007)