Eso v rukávu

Eso v rukávu je ukázkový příklad, kam až může zajít novinářská snaha dosáhnout senzace. Příběh o znovu vzestupu bývalého špičkového novináře, který proslul svojí vlastností upravovat příběhy k obrazu svému. V tomto případě využívá svých zkušeností k vytvoření celostátní senzace, ta však má za následek ohrožení života zasypaného hledače pokladů. Ukázkový příklad, kam až může zajít sobeckost a chamtivost v dobově působivém balení s Kirkem Douglasem coby vychytralým reportérem prahnoucím opět po vrcholu v čele. (25.04.2011)

Po Hollywoodu si Billy Wilder vzal na spacir media a zurnalisty a opet vznikl film ve velkem stylu! Kirk Douglas vyborne a naprosto verohodne zahral sebevedomeho nicemu, kteremu jde o vlastni uspech. Je zajimave sledovat jeho promenu. Eso v rukavu je velmi nadcasovy snimek, ktery ukazuje umele vytvorene silenstvi, ktere media mohou zapocit. Dalsi z pokladu Billyho Wildera. (25.09.2011)

Trefné, účinné, nestárnoucí. Většina amerických filmů oslavuje novináře coby zvěstovatele krutých pravd a nezákonných machinací, Wilder zde poukázal na jejich druhou, temnější a pravdivější tvář - tvář nelítostných štvanců, kteří neváhají pro svůj velký článek hazardovat s lidským životem, navíc v neopakovatelném podání brilantního Kirka Douglese. Na svou dobu ještě ostřejší a více nesmlouvavá kritika mediálních praktik než o celých 64 let novější Fincherova Gone Girl, zářný důkaz toho, že v dobách poválečného Hollywoodu zkrátka dokázali filmaři s jednoduchým námětem i kompozicí vykouzlit důležité a stále aktuální myšlenky.... (06.04.2016)

Je příznačné, že v paranoidní McCarthyovské době vznikly hned dva dobré snímky o konstrukci mediální reality. Wilderovo Eso v rukávu je o fous lepší než Robsonovo Tím hůř, když padnou. Oba jsou ale důstojnými předchůdci snímků jako Děkujeme, že kouříte nebo Vrtěti psem. A pochopitelně jsou také už z principu vážnější. Poukazují na to, jak moderní doba způsobuje, že více než ve fyzické realitě, žijeme v informacemi vytvářeném světě a jak se tato realita dá ohýbat. Vše, co považujeme za pilíř jistoty našeho vědění, může být lež nebo přinejlepším metaforickou verzí pravdy o světě. Jean Baudrillard to bude o několik desetiletí později nazývat "simulakra". (15.01.2011)

Mrazivá novinářské satira sice nedosahuje kvalit Wilderových nejlepších kousků (na to má až moc přímočarý děj), to však nemění nic na tom, že se jedná o řemeslně zručně natočený snímek (čekal by snad někdo něco jiného?), jehož tahounem je Kirk Douglas, představující roli amorálního žurnalisty. 8/10 (27.12.2009)