Pěreval Ďatlova

Veľmi presvedčivé spracovanie - chvíľami takmer až dokumentárna rekonštrukcia - známej desivej udalosti z roku 1959, ktorá dlho udržiava v hre viaceré možné príčiny a vysvetlenia tragédie študentskej výpravy na Ural. Výsledná spokojnosť závisí asi hlavne od toho, nakoľko vás uspokojí záverečná interpretácia – ale aj tá je zaujímavá svojou dvojakosťou. Chytrá dvojitá línia seriálu dobre stupňuje napätie a zároveň máme vďaka nej dvojité vysvetlenie - v jednej línií extrémne racionálne a v druhej na totálku mysteriózne – a môžete si vybrať. Nech už ste za ktorúkoľvek variantu, ĎATLOVOV PRIESMYK dokáže úžasne držať pozornosť a neraz prekvapiť - napríklad reminiscenciami a prepojením s druhou svetovou vojnou, čo síce u Rusov neprekvapuje, ale milovníkom záhad, ktorí sú s touto udalosťou oboznámení, zas tak hneď na myseľ nepríde. Aj romantická linka akoby vadí, ale pritom dáva zmysel celkovému konceptu, ako protipól smrti. Pretože vyznenie seriálu ako celku je napokon hlavne myšlienkové a citové, s až metafyzickým presahom vo výpovedi o zle a násilí. Nejde o nejaký konkrétny žáner, čo asi mnohých rozladí, žánrové zaradenie je neurčité, chvíľu je to horor, potom dobová kriminálka, neskôr zase dobrodružný, vlastne až etnografický film. V každom prípade je to parádne natočené, spočiatku až exhibicionisticky (kamerové finesy prvej časti), potom stále menej okázalo, v službe príbehu, ktorý už diváka zaháčikoval, ale tie prachy tam stále vidno, hoc aj po stranách a za okrajom a z hľadiska filmárčiny je to fakt nádhera. A aj scenáristicky – obdivuhodný balans medzi rozumom a citom, medzi racionalitou a duchovnom, vrcholiaci v posledných častiach, naraz cválajúci po viacerých koľajach, neprestáva udivovať. Všetci vieme AKO to dopadne – a ja si už dlho nespomínam, že by sa mi do niečoho tak veľmi nechcelo, ako do poslednej časti, z ktorej som bol už dopredu tak strašne smutný – ale nedokážeme si to odpustiť, túžiac po odpovedi PREČO. A aj keď sa to dozvieme - a uspokojíme sa s týmto vysvetlením - zostáva potom strašne veľa myšlienok a otázok - i keď možno už nie tak priamočiarych, ako "Kto alebo čo zabilo členov Ďatlovovej výpravy ?" (05.03.2023)

Djatlovovou výpravou jsem fascinován už pěknou řádku let od té doby, kdy jsem se o ní poprvé dočetl v novinách v rubrice o největších záhadách. Po x filmech, dokumentech, a jedné super knize od českého autora, se nyní dostávám i k seriálu... K seriálu, který pro tamní ruskou televizi znamená v mnoha ohledech více než předloňský Černobyl pro HBO. Pereval Datlova má očekávání naplnilo, nastiňuje totiž sto a jednu variantu možného osudu celé skupiny, důkladně se jimi probírá a nad vším teoretizuje, přičemž na konci upřednostní jednu verzi, která sice nebude po chuti úplně všem, ale v podstatě se striktně drží logiky a nepřímé úměry dohady X pravděpodobnost. Velká a důležitá věc. (26.10.2021)

Nevěřím na náhody a už vůbec ne na takové kdy je 9 lidí "rozprášeno" v okruhu dvou kilometrů a vyšetřovatelé nad tím tápou jako kdysi nad vraždami Jacka Rozparovače.Nevěřím na náhody zato věřím na znamení a na vnitřní hlas proto jsem také obdivoval vnitřní sílu Jury,tedy desátého člena výpravy který se od ostatních časem odpojil a vrátil se zpátky a také jako jediný přežil.Stalo se to v roce 1959 tedy v době kdy byl komunismus velmi silný v kramflecích a proto bych se vůbec nedivil kdyby si vyšetřovatelé průběh vyšetřování upravili k obrazu svému.Závěr vyšetřování ukázal na lavinu.To jako vážně?Na svahu kde byl náklon jen 16 stupňů?Osobně si myslím,že někdo z těch devíti dobrodruhů způsobil ve stanu paniku která vedla ke zmatku a zkratovitému jednání.Vydat se v mrazivém větru do otevřené krajiny v noci a téměř bez oblečení?Členové výpravy nebyli žádní amatéři a měli mezi sebou i bývalého vojáka co přežil 2.světovou válku takže jejich počínání vyvolalo mnoho otázek proč se vydali tak narychlo na cestu mimo stan když bylo předem jasné,že během několika minut budou vlivem podchlazení rezignovat na život?Rusům se povedlo natočit dokonalou sérii která vás uvrhne do mrazivých dálek po boku herců které jsem nikdy neviděl,ale svou autentičností by mohli z fleku konkurovat hollywoodským hvězdám.Fajnové pokoukáníčko a bez zaváhání dávám 5 hvězd. (28.10.2021)

Z mé strany stoprocentní záležitost. Uralská retro krimi zmrzlina, vhodná zejména do aktuálních veder,  ochucená mystériem, napětím, parádními válečnými flashbacky, které obvykle kladně nekvituji, tady mi padly přesně, to samé platí o všelijakých filtrech na obrazech, zde nemám výhrad k ničemu. Jako celek to absolutně předčilo má očekávání,  černobílé pasáže z výpravy byly nádherné, věrné době nejen technicky, ale i výběrem herců, jejich chováním, mluvou- perfektní. Užila jsem si každý jeden díl, tento počin hravě strčí do kapsy většinu současné světové seriálové i filmové tvorby. Perfektní scénář, pojetí, tip-ťop moroženoje a ačkoli mnozí víme, že pořádně nevíme, seriálové rozuzlení přijímám. (30.06.2021)

Byl to pro mne docela boj, protože jak ví každý, kdo mě trochu zná, podívat se na seriál který zrovna neběží v televizi je pro mě při mé současné filmové lenosti velmi obtížné bez ohledu na to, jestli se mi to líbí nebo ne. Tentokrát jsem dal pět dílů na první dobrou, ale pak mi trvalo čtyři týdny dokopat se ke zbylým třem, i když jsem byl spokojen. Každopádně k dílu samému. Nejsem žádný stoupenec záhad, nadpřirozena, UFO, všelijakých konspirací a podobných pytlákovin, takže v zásadě racionální pohled na osud Ďatlovovy výpravy mi plně vyhovoval. Tvůrci sice hlavně ze začátku trochu klamou tělem, leč různé odkazy na mystično, UFO a podobně jsou logicky jen falešné stopy a celé to směřuje ke zcela přirozenému vysvětlení. Je to poměrně napínavé a zvláště černobílé části rekonstruující osud výpravy jsou mrazivé, dojemné, dokonce i veselé na správných místech. Poslední epizoda velmi emotivní a když člověk ví, že je všechno počínání marné, je to opravdu smutné. Části s vyšetřováním a válečné flashbacky občas nějakou tu vadu na kráse mají. Např. v roce 1959, dva roky po Sputniku, by agenta KGB těžko překvapila informace o dosahu rakety R-7. Taky jsem nepochopil, proč ten důstojník z ostrahy lágru vlastně před vyšetřovatelem utíkal, když ho chtěl vyslechnout (tam mi rovněž chybělo uzavření linky s uprchlým muklem). Nebo tohle. Hrdina přijde o rodinu při náletu krátce před koncem války. V dubnu 1945 mělo to, co ještě zbylo z Luftwaffe, úplně jiné starosti (a možnosti) než bombardovat ruský týl (či se nahánět s jedním nákladním automobilem ZiL někde na louce). Takových ne moc logických momentů naštěstí není moc, takže nestihnou mnoho pokazit. Atmosféra je jinak skvělá, stále se něco děje aniž by to ztrácelo přehlednost a výprava stojí za to. Kol a kolem bych si něco podobného dal rád v brzké době zase. P. S. Uživatel Thoth povinně zahájí  odvykací kůru. (01.08.2021)