Kabinet doktora Caligariho

Ze začátku se mi to moc nelíbilo a kromě dost debilních kulis mě nezaujal ani výkon Wernera Krausse, jehož Caligari dnes působí spíše komicky než hrůzostrašně. Postupně si mě ten snímek začal získávat, hlavně když se na scéně objevil skvělý Conrad Veidt coby César Náměsíčník. Ten působí cool i v dnešní době (chvílema je opravdu démonický) a vždy když byl na scéně tak to mělo grády. Vraždy jsou nafilmovány brilantně (miluju ty scény kde jsou vidět jen stíny na zdi). Závěrečná pointa mě docela příjemě překvapila. (09.03.2006)

Praotec všech filmových zvratů, vizuálně jeden z nejoriginálnějších snímků vůbec, základní kámen filmového horroru a nejlepší německý počin všech dob. Nemyslíte, že by to na pět hvězd mohlo s přehledem stačit i navzdory poněkud pozvolnějšímu rozjezdu, aniž by se muselo jakkoli přihlížet k tomu, že jde o jednu z nejzásadnějších světových klasik? PS: Viděl jsem zde avizovanou delší verzi, ale určitě si minimálně pro porovnání seženu i tu ani ne hodinovou. (16.03.2008)

Expresionismus promlouvající nejen příslovečně exaltovanou mimikou obličeje a zvýrazněním očí, ale především deliricky pokroucenými a znejisťujícími kulisami. Je příběh šíleného doktora jen bláznův sen? Je to realita? Nesmírně působivé dílo, které dík své unikátní vizualitě (a z ní plynoucí atmosféře) neztrácí na kvalitách. Film jako umění. Umění jako film. (28.01.2004)

Svým technickým pojetím a pohledem na tehdejší svět se už v době uvedení jednalo o originální film. Neuvěřitelné ovšem teprve je, že i po bezmála 90 letech nevzniklo žádné dílo, které by se kvalitám expresionického Caligariho byť jen vyrovnalo, natož aby je předčilo. Depresivní, bizarní a po tolika letech i opravdu děsivý (pátý akt by mohl prakticky definovat filmový strach) zážitek, od kterého by si napětí scén mohl vypůjčovat každý druhý hororový tvůrce. (20.11.2009)

Tak tohle je skutečná hororová klasika a bezpochyby jeden z nejpozoruhodnějších projektů z "málomluvných" 20. let minulého století. Přesněji řečeno; zatímco u slavného Nosferatu ještě stačili tehdejší diváci chvatně odběhnout na záchod, ve společnosti profesora Caligariho už jim jistě pomohly jen plenky. I po letech nesmírně působivý snímek, jehož kulisy a skromná výprava dnes možná vyznívají úsměvně, ale co se týče atmosféry, herců a příběhu včetně vynikající pointy, nemá se vůbec za co stydět. 85% (14.08.2013)