Najhorší človek na svete

Chvíľu som bol skeptický. Lenže potom začal Trier pomaličky skladať perfektnú mozaiku toho, čo dnes znamená byť mladým človekom. Nenásilne a trefne pomenúva motivácie, túžby a pocity. Definuje tak trošku dobu, hoci nie monotématicky. Snaží sa o komplexný prienik. Je to o tvorbe, láske, vášni, hodnotách, prispôsobení sa tomu druhému, o hľadaní vlastnej cesty, o pochybnostiach, sexe, drogách, uvedomení, deťoch a smrti. Je tam toho naozaj dosť a všetko je cez krátke epizódky prezentované aj divákovi. V zásade som s tým spokojný, hoci Thelmu mám v rámci režisérovej tvorby o trošku radšej. Herecky výrazná Renate Reinsve a výborne jej sekundujúci Anders Danielsen Lie. A hlavne to má ten správny punc realizmu. (28.02.2022)

ač bych se měl datem narození také řadit mezi mileniály a mám celkem rád taková ta vztahová dramat ze života, která si na nic nehrají, Nejhorší člověk na světě mě z větší části úplně minul (platí hlavně pro emoční stránku). Ne snad, že by se tady nenašlo pár věcí, ve kterých se může vidět snad každý, ale osobně mi nebyla hlavní hrdinka sympatická natolik abych měl potřebu jí jít v ústrety. Možná sem jen některé aspekty dívčího/ženského života nepochopil (přeci jen nejsem žena), ale nemyslím si, že by její nerozhodnost, nestálost a tendence chovat se jako afektovaná p.ča tam kde k tomu není důvod mělo něco společného s tím v jaké společnosti žije a hodně situací tady spíš zavání značnou klišovitostí. Narozdíl od loňského severského kandidáta na Oscara tak tentokrát všeobecné nadšení nesdílím...60% (21.03.2022)

Nenápadně rafinovaný film, který na pozadí onoho stereotypního "hledání svého místa ve světě" vlastně nehystericky a s milou, nepřetaženou uštěpačností, byť zároveň s existenciálním smutkem obnažuje, že ve světě, jehož biosféra i sociosféra se rozpadá, ve společnosti, kde je každý na všechno sám a všechno mu jen bere čas a odvádí pozornost, ve skutečnosti ani moc nedává smysl si doopravdy hledat místo, odkud bychom mohli využitím svého potenciálu přispívat k vyššímu celku a vyššímu dobru, aniž bychom si něco nalhávali, aniž bychom cítili absurditu, marnost z vědomí, že se to nedaří. *** Film chytře klame: zdánlivě sledujeme osobní mikrodrama, mladou (ale právě že ne už zase tak mladou) dívku, která řeší sebe samu, vztah se zralým partnerem schopným ocenit její výjimečnost (dřív než ji dokáže chápat i ona sama, zatímco on o hloubce té jejich tragédie špatného načasování ví) i být kritikem a rebelem, a vztah s romantickým klukem, který ji k žádnému vymezování se nenutí. A Julie sama nemá analytické schopnosti, ale má intuici, a tak ji sledujeme, jak se v ničem necítí správně, jak se v tom plácá a zdánlivě jako by nevěděla, co vlastně chce... A na pozadí toho, co se nám zobrazuje o společnosti a o světě, o Juliiných reálných možnostech, si můžeme sami dělat obrázek, jestli je to její osobní problém, jestli opravdu dává smysl do takového světa a společnosti chtít správně zapadnout, mít v něm děti, pracovat v něm, ať už v kavárně nebo v knihkupectví, či dělat kariéru nebo umění - a nebo rebelovat... Vždyť vidíme, kam to přivede Aksela, který jediný asi dřív než ona chápe, že je to celé otázka ještě mnohem zásadnějšího načasování než minutí se jich dvou, ale i minutí se se smyslem práce, výchovy, hodnot, významem hovoru, sdělování, snahy o dialog atd. v dnešní roztěkané post-faktické době, která nemá na smysl sdělení ani konání čas... A že ta zásadní hádanka, kam patřím a co ze mě má být a proč, v téhle době, stavu světa a systému, který jsme si na sebe ušili, ve skutečnosti nemá dobré řešení.... Možná jediné, co se dá s notnou dávkou štěstí zjistit, je, ke komu patřím - a v tom se spolu Aksel a Julie o fous minuli - a pak už jen, ke komu všemu nepatřím. Vzato kolem a kolem, je to vlastně dost odvážný a hořký film, kritický. *** (Viděno v brzkém odpoledni ve Velkém sále Světozoru).  *~ (02.04.2022)

Člověk stále přemýšlí, porovnává a hodnotí. Celý život něčeho lituje nebo něco hledá a přitom si neužívá ty silné okamžiky přítomnosti, které jednou nebudou. Hlavní postava chce od života něco víc a přesto zažívá běžný život a proti němu chce nějak bojovat. Zažívá krásné chvíle o kterých ještě neví, že jsou krásné. Potká smrt, lásku, tragédii a nakonec je vděčná, za obyčejnou přítomnost. Konfrontace se smrtí najednou dodávají životní pomíjivosti zcela jinou váhu. Silné, dojemné, přítomné. (09.04.2022)

Aksel: „Bola si najdôležitejším vzťahom v mojom živote. Nemusíš nič hovoriť. Viem, že pre teba to nie je rovnaké. To je normálne. Zostáva ti ešte veľa rokov života. Ale ja to viem, cítim to. A chcem, aby si to vedela. Bola si láskou môjho života. Si sakra dobrý človek.“  Kto je tu vlastne dobrý, kto zlý? Je to film o tom, že v každom z nás je egoista, ktorý kladie do popredia ja, ja, ja? Film sa zameriava najmä na dva Júliine vzťahy. Júlia nie je celkom bezcieľna, rozhoduje sa na základe svojich priorít. Keď sa cíti v nejakom ohľade neistá - ide ďalej. Nedarí sa Ti na lekárskej fakulte? Vyskúšaj psychológiu. Priateľ sa stáva takým slávnym, že si ťa nikto nevšíma? Uteč z večierka a prepadni svadbu, na ktorej budeš predstierať, že si dôležitá. Júlia sa nevie v živote nájsť – od kariéry až po osobné rozpoloženie. Čo vlastne chce? A to som ja nezistila... (30.12.2022)