Frankensteinova nevesta

Pod pojmem filmová klasika si každý představí ve své době vyjímečné dílo, ale v případě Frankensteinovy nevěsty to platí dvojnásob. Jedná se totiž o zcela nadčasové dílo a zároveň jeden z nelepších hororů všech dob vůbec. První Frankenstein byl skvělý, ale něco mu chybělo a to se tady podařilo najít. Monstrum už není jen monstrem, chodící rekvizitou, ale v podání Borise Karloffa samostatnou postavou, jež je v některých pasážích vtipná, v jiných zas řádně děsivá. Právě prvky humoru hlavní postavy a skvělé výkony ostatních herců, trikařů a režiséra samotného vytvořili opravdový poklad a milník filmových dějin. Vřele doporučuji!!!!!!! (24.06.2004)

První díl Frankenstein jsem viděl asi před rokem, takže nejsem schopen posoudit, zda opravdu tento film předčil svůj prequel, ale pravdou je, že se více než jeho předchůdce blíží knižní předloze - monstrum mluví, setkání se slepcem, vytvoření nevěsty pro monstrum atd. Taky bych ocenil hodně elegantní a důvěryhodné navázání na Frankensteina z roku 1931. Člověk prostě rád věří, že tak se to doopravdy mohlo stát. Toho už se u dalších pokračování nedočkáte. (23.07.2008)

Upřímně, jednička mě bavila více. Nemohu ale neocenit to, jakou profesionalitou Frankensteinova nevěsta dýchá. Je to neskutečně technicky propracovaný film, některé pasáže mi svojí kvalitou vyrážely dech i kamera je vynikající. Některé herecké výkony byly divné, některé skvělé, ale především Boris Karloff je geniální. Pokud od něj uvidím ještě nějaké filmy, kde bud zářit a oslňovat podobně, jsem ochoten zařadit ho do své TOP. I přesto jsem ale se čtyřhvězdičkovým ohodnocením váhal, jelikož příběh z jedničky se mi zdál záživnější a zapamatovatelnější, v Nevěstě se ze začátku z velké části jen honí. Druhá půle je nesporně zajímavější, okořeněná učením monstra umění řeči. Ovšem konec se mi bohužel opět zdál jakýsi divný, ne úplně ideální, a proto na mě Frankensteinova nevěsta ze všech tří režisérových klasik zapůsobila asi nejméně. (10.04.2006)

Snažit se poměřovat kvality mistrovské a vybroušené Frankensteinovy nevěsty s předchozím dílem je stejně nesmyslné jako stavět dílo Karolíny Světlé na stylistickou a myšlenkovou úroveň knih Virginie Woolfové nebo, abych zůstal ve filmařské sféře, poetickou neschopnost F. A. Brabce na roveň genialitě lyrického guru Terrence Malicka. Milovat může člověk oba dva díly bez rozdílu, ale v rámci zdejšího hodnotícího systému od sebe nemohou být vzdálenější. (22.01.2009)

Stejně jako u prvního zvukového Frankensteina rozkoš ze zpětného objevování kořenů popkultury, ale už toho není tolik poprvé (byť epizoda s poustevníkem nebo nevěstina maska patří k absolutní klasice) a díky vysokému rozpočtu a o čtyři roky pokročilejší technice je všechno až příliš normální – včetně lidového uvřískaného humoru nebo doprovodné hudby plné snaživé práce s leitmotivy. Jako opravdový film to pořád ještě nefunguje, ale zároveň už to pro mě nemá tu slastnou, bezelstnou bizarnost úplných začátků. A v neposlední řadě byla Mae Clarke nepoměrně rozkošnější Elisabeth než Valerie Hobson. (24.01.2017)