Ultra seven

Ultraseven zdatně kříží "Ultramana" s "Ultra Q". Ultraman se jen svezl na kaiju boomu, který Japonsko zasáhl a sám využíval ta nejprovařenější žánrová schémata. Od staršího Ultra Q se odklonil monotónností zápletek, ale i jistou stylistickou umírněností a jednotvárností či absencí snahy o budování brakové mytologie. Ultraseven je v tomto ohledu daleko zábavnější. Seriál se naučil dávkovat informace (čas od času něco zatají nebo diváka klame), každý díl nutně nesměřuje k souboji strážce s monstrem, vrací se moralizující voice-over a hlavně se začala rozšiřovat mytologie. Nepřátelé se od sebe liší nejen vzhledem, ale i původem a motivacemi. Znovu se objevují díly, ve kterých nejsou monstra to nejdůležitější (několikrát není ani souboj vyvrcholením epizody) a konflikty nevznikají banálně (kaiju chtějí ničit/kolonizovat), ale i na základě nedorozumění či řešení krajních situací. Hlavní hrdina Dan Moroboshi je dokonce vystaven několika morálním dilematům (což bylo v Ultramanovi nemyslitelné). Nelze si nevšimnout jasných podobností se Supermanem. Moroboshi je lidské alter-ego (mimozemského) Ultraseven, které má nadlidskou sílu, rentgenové vidění, nabíjí ho slunce a musí své schopnosti skrývat před ostatními. Ti se ovšem prakticky nikdy nepozastaví nad tím, proč hrdina mizí na závěr každé epizody. Jen na rozdíl od Clarka, seriál neklade důraz na konflikt mezi běžnou a „božskou“ stránkou postavy. A ačkoliv je v jedné epizodě „ukřižován“ (The Seven Assassination Plan), jde pouze o symbolické gesto, Sedmička totiž není spasitelem ani bohem, je parťákem a sedmým členem lidského týmu Ultra Garrison. // Ultraseven je japonskou inkarnací „klasického“ superhrdinského mýtu, která zároveň obrací tradiční pravidla kaiju eiga. (06.09.2015)