Veľryba

Aronofského růžovoučký svět nesdílím. Ve velrybím světě jsou všichni citliví, chápaví, touží si navzájem pomáhat a jen Ellie je celkem reálná puberťačka. V tomhle filmu plném málem svatých působí Ellie vlastně nepatřičně, i když je jediná, kdo mě neštval. Po hektolitrech melodramatických keců zalitých sladkou limčou „všichni se máme mocinky moc ládi, ťudliky, šmudliky, ňufiky, duha je všude kolem“ jsem byla připravena na nejhorší. Tedy domnívala jsem se, že na to jsem připravena. Ale na závěrečný gejzír patosu se fakt připravit nedá. To se musí vidět, to ani nejde popsat. Spielberg má přemožitele, Ryana zachraňovali prakticky ve strohém dokumentárním stylu proti téhle taškařici. Doufám, že příště natočí Aronofsky pokračovaní, ve kterém se v souladu s nejmodernějšími trendy dozvíme, že Charlie byla původně černošská nebinární věc. Pak už to bude konečně dokonalé. (06.03.2023)

[65%] Neměl jsem od tohoto filmu přehnaná očekávání, nějak jsem se do něj ani nehrnul, ale jednoho odpoledne jsem si řekl, že se na to nakonec vrhnu! No a jak se mi celkově snímek líbil? A jaké jsem měl při něm emoce? No, nevím jak to přesně popsat, film je určitě dobrý, ale nějak hluboko do duše mě rozhodně nezasáhl. Brendan Fraser je ale zde určitě výborný, takže si pochvalu zaslouží právem – vlastně celý film byl postaven na něm a jeho ústřední postavě. Takže jisté konkrétní scény a detaily, jak žije nesnadným životem ve svém bytě, jak se obtížně pohybuje a stravuje – to vše bylo dobré. Další postavy už mě tolik nebavily, včetně té jeho filmové dcery, kterou zde hrála Sadie Sink. Jako jasně, ten vztah mezi ní a jejím tátou, kterého prakticky neznala, byl mizerný – dá se to pochopit, ale ve mně to nic moc nevyvolalo. Třeba ještě ta postava Liz mi přišla ještě v pohodě. Thomas mě třeba už vůbec nebavil. A když se dere film do toho úchvatného finále, tak jisté napětí jsem už cítil, jenže emoce zůstali někde na půli plynu a pak snímek skončil. No, asi to popisuju moc kriticky, mě to celé docela bavilo, ale vyloženě jsem se z toho na zadek neposadil. Na to mi to přišlo moc obyčejné a nevýrazné. Ale to 1 vidění nelituji, Fraser zvládl tuto roli na výbornou, takže asi tak. (08.03.2023)

10/10. Nesmírně intimní záležitost, kterou v sobě chcete uchovat, zpracovat ji a odnést si z ní jen to nejlepší. Z jedné strany zničující a bolavé… z té druhé pak plné naděje a lidské radosti. Velryba je minimalistická pojetím, avšak skrz tlukot srdce enormní svým obsahem. Těch závěrečných pět minut, kdy vše vygraduje v jednu nesmírně památnou konverzaci plnou bolesti a pochopení je pro mě osobně asi nejsilnější scénou, jakou jsem měl možnost ve fikčním příběhu kdy prožít. Tahle Velryba je právem Moby Dickem mezi zážitky a za tuhle upřímnost a kopanec do života... Charliemu hluboce děkuji! A prosím, dejte tomu Fraserovi Oskara. Předvedl něco nepopsatelného. (22.02.2023)

Jsem někde kolem čtyř hvězdiček. Určitě je to lepší, než přehnaně intelektuálská Fontána, rozhodně ale slabší než hodně psychoidní Černá labuť (kde mimochodem všichni herci vážili tolik, co tady jeden Fraser) a určitě slabší než Requiem za sen. Je na tom hodně vidět, že film má divadelní základ, odehrává se to prakticky celé v jednom bytě. Konverzace mezi dcerou a otcem jsou místy trochu přepálené, měl jsem občas problém jim to věřit. Jinak ale fajn.  Viděno v kině. Počet usnutí během představení: 2. (09.03.2023)

Prokletím těchhle divadelních adaptací, co se odehrávají na ploše jednoho bytu je ten, že svůj původ nedokáží setřást. A pokaždé to filmové médium naráží na stejné limity. I tady se objevují a mizí postavy v jednom bytě, každá nese svůj vlastní příběh, aniž by ale pořádně rozvíjela linii hlavního hrdiny, který tlačí svůj úděl až do tragikomického konce. Brendan Fraser je každopádně neskutečný tahoun. Škoda toho posledního záběru. Tohle není Fontána. To povznesení nebylo třeba. (26.02.2023)