Veľryba

Divadelná hra prevedená na filmové plátno len aby dokázala to, že môže fungovať aj vo filmovej forme. Nič proti tomu, len aj tie metafory mi pripadali divadelné a samozrejme aj literárne. Ono aj ten tanier s jedlom za oknom pôsobil tak, že ho Hunter použil už v predlohe. Veľryba pôsobí akademicky, ale nemyslím tým "Miramax" spôsobom, ale že nad jeho významami sa budú zamýšľať najmä ľudia z akademickej obce a buď si povedia, že Arronofsky nakrútil už tisíckrát predvedené na doskách, alebo že šikovne pracuje s predlohou a presne toto dnešný CGI Hollywood potrebuje, využívať masky a triky pre potreby silného ľudského príbehu. (17.03.2024)

10/10. Nesmírně intimní záležitost, kterou v sobě chcete uchovat, zpracovat ji a odnést si z ní jen to nejlepší. Z jedné strany zničující a bolavé… z té druhé pak plné naděje a lidské radosti. Velryba je minimalistická pojetím, avšak skrz tlukot srdce enormní svým obsahem. Těch závěrečných pět minut, kdy vše vygraduje v jednu nesmírně památnou konverzaci plnou bolesti a pochopení je pro mě osobně asi nejsilnější scénou, jakou jsem měl možnost ve fikčním příběhu kdy prožít. Tahle Velryba je právem Moby Dickem mezi zážitky a za tuhle upřímnost a kopanec do života... Charliemu hluboce děkuji! A prosím, dejte tomu Fraserovi Oskara. Předvedl něco nepopsatelného. (22.02.2023)

Darren Aronofsky aj pri svojom ôsmom celovečernom filme neupúšťa zo svojich tradičných tém ako náboženstvo, závislosť a sebadeštrukcia či potreba vykúpenia. Opäť využíva aj symbolizmus, hoci tentokrát v menšom merítku, ako to u neho býva bežne. Charlie (Brendan Fraser) vedie online kurzy štylistiky na univerzite, no jeho študenti ho poznajú iba ako čierny štvorec na obrazovke. Ťažobu minulosti, pocity viny a osamelosť rieši prejedaním. Neukazuje sa ľuďom na oči a v kontakte je prakticky iba s kamarátkou Liz (výborná Hong Chau), ktorá pracuje ako ošetrovateľka v nemocnici a chodí ho pravidelne navštevovať. Veľryba je voľnou adaptáciou rovnomennej divadelnej hry a taká aj je. Komorná, intímna, osobná. Celé dve hodiny sa nepohneme z priestorov Charlieho domu, iba čo chvíľami konečne zacítime čerstvý vzduch vykuknutím na verandu. Ďalej už niet cesty. Cez 300 kíl ťarchy, ktorú od samotného začiatku divák pociťuje ako vlastné bremeno, proste nepustí. Maskérska práca je famózne prevedená a tak sa niet čo čudovať, že si Veľryba na Oscaroch obhájila aj túto kategóriu a porazila silných konkurentov, akými boli Elvis či Batman. Brendan je prakticky bezchybný a jediné scénky, pri ktorých som občas cítila hranosť a možno miernu emočnú silenosť, plynuli z vedľajších postáv. Pre Sadie Sink to miestami bolo priveľké sústo, ale i tak si nepočínala zle. Neustále vnútorné boje a dilemy, ktoré zas zvádzala Liz zakaždým, keď svojmu upotenému kamarátovi s najvyšším stupňom hypertenzie podávala ďalšiu bagetu, boli zachytené citlivo a mlčky, no s pohľadmi, v ktorých sa dalo čítať do hĺbky. A hoci iba Charlieho utrpenie bolo vyeskalované do maximálneho utrpenia, svojím spôsobom prehrávali boj s osamelosťou aj všetky vedľajšie postavy (ani na mini-linku s rozvážačom pizze tak skoro nezabudnem). Napriek tomu Darren tentokrát nešiel do úplnej depky a do deja vnoril niekoľko krásnych momentov, ktoré boli vystavané ľudsky, dojemne a áno, možno miestami aj úsmevne. No iba vyplývali z dobráckej postavy, ktorá napriek všetkej prežitej bolesti celkom nezanevrela na svet, ktorý ju odvrhol. No vnútornú krásu za hordami tuku nedokáže rozpoznať každý. Veľryba nie je najdokonalejším Aronofskeho filmom. Má svoje chybičky a oproti jeho predošlým dielam je asi aj viac umiernenejšia. Ale nesklamal ma s ňou a viem, že sa k nej v mysli budem vracať. A to je pre mňa vždy indikátor kvality. (25.03.2023)

[65%] Neměl jsem od tohoto filmu přehnaná očekávání, nějak jsem se do něj ani nehrnul, ale jednoho odpoledne jsem si řekl, že se na to nakonec vrhnu! No a jak se mi celkově snímek líbil? A jaké jsem měl při něm emoce? No, nevím jak to přesně popsat, film je určitě dobrý, ale nějak hluboko do duše mě rozhodně nezasáhl. Brendan Fraser je ale zde určitě výborný, takže si pochvalu zaslouží právem – vlastně celý film byl postaven na něm a jeho ústřední postavě. Takže jisté konkrétní scény a detaily, jak žije nesnadným životem ve svém bytě, jak se obtížně pohybuje a stravuje – to vše bylo dobré. Další postavy už mě tolik nebavily, včetně té jeho filmové dcery, kterou zde hrála Sadie Sink. Jako jasně, ten vztah mezi ní a jejím tátou, kterého prakticky neznala, byl mizerný – dá se to pochopit, ale ve mně to nic moc nevyvolalo. Třeba ještě ta postava Liz mi přišla ještě v pohodě. Thomas mě třeba už vůbec nebavil. A když se dere film do toho úchvatného finále, tak jisté napětí jsem už cítil, jenže emoce zůstali někde na půli plynu a pak snímek skončil. No, asi to popisuju moc kriticky, mě to celé docela bavilo, ale vyloženě jsem se z toho na zadek neposadil. Na to mi to přišlo moc obyčejné a nevýrazné. Ale to 1 vidění nelituji, Fraser zvládl tuto roli na výbornou, takže asi tak. (08.03.2023)

Prokletím těchhle divadelních adaptací, co se odehrávají na ploše jednoho bytu je ten, že svůj původ nedokáží setřást. A pokaždé to filmové médium naráží na stejné limity. I tady se objevují a mizí postavy v jednom bytě, každá nese svůj vlastní příběh, aniž by ale pořádně rozvíjela linii hlavního hrdiny, který tlačí svůj úděl až do tragikomického konce. Brendan Fraser je každopádně neskutečný tahoun. Škoda toho posledního záběru. Tohle není Fontána. To povznesení nebylo třeba. (26.02.2023)