Obludy

Tod Browning ako rozprávač exceluje. Presným psychologickým štetcom nám predstavuje handicapované bytosti ako ľudí, ktorí dokážu ľúbiť, túžiť, snívať i žiarliť. A v ich stavaní do konfliktu so zdravými ľuďmi, ktorí sú tu tými pravými “freaks”, rozprávačsky víťazí. Ale to sú iba kúsky zo skladačky, ktorá ako celok predsa len nemá plnohodnotný filmový dopad na diváka, túžiaceho aj po niečom viac, než iba vidieť dovtedy nevidené (napríklad bezrukého, beznohého mrzáka zapaľujúc si cigaretu). Zápletka je pomerne banálna, s ľahkým resumé. A okrem nutného uznania Browningovej odvahy natočiť niečo také v 30. rokoch dvadsiateho storočia, zanecháva iba neobvyklú skúsenosť a námet na krátku diskusiu. Preto nedávam najvyššie hodnotenie. (20.04.2003)

Film z prostředí cirkusu plného různým způsobem indisponovaných jedinců. Liliputů, lidí bez končetin, vousatých žen, atd... Je divné nazývat je přímo zrůdama, ale je to pochopitelně narážka na ty, kdo to dělají. O tom Freaks je, o vztahu 'zrůdiček' (na které veřejnost kouká buď jedním okem, nebo jako na atrakci) a normálních lidí, kteří sice nejsou zrůdy navenek ale mohou jimi být uvnitř. Celé je to povedená moralitka, která nepostrádá své kouzlo. (04.01.2008)

Slonieho muža som videl prvýkrát asi v roku 2005, keď sa u nás v rámci Projektu 100 vrátil do kín, a v tej dobe som ho považoval za najlepší film vôbec. To len okrajovo, pretože sa chystám porovnávať, a aby to nevyznelo tak, že sa mi nepáčil. Niečo podobné som čakal od Freaks, ibaže oni vlastne rovnakú myšlienku zobrali z úplne iného konca. Sloní muž sa (byť umierneným) lynchovským spôsobom snažil rozprávať o tom, že všetci sme ľudia, a že aj v tej najškaredšej telesnej schránke môže žiť pekný človek. Zrůdy zostali pritom, že všetci sme ľudia, a to znamená, že všetci máme kopu negatívnych vlastností; žiarlime, podliezame, ide nám o peniaze, pomstu... To je proste dokonalý prístup! Čakal som aspoň nejaké moralizovanie a nič, ani na sekundu. Browning a jeho Freaks o päťdesiat rokov skorej prišli s vyspelejším obsahom ako David vo svojom opuse, čo je obdivuhodné, nielen na dobu vzniku. Pár výhrad samozrejme mám, SPOILER! (teda ak sa to pri 80 rokov starom diele píše) hlavne k výslednej podobe Cleo na konci filmu Koniec SPOILERU, ale to nič nemení na tom, že keď film končí liliputánskym vyznaním lásky a nepôsobí to smiešne, ale neuveriteľne dojemne, a zároveň je to stále funkčný horor, tých päť silných hviezd si proste zaslúži. (02.05.2013)

Poselství filmu je jediné a jasné - ukázat, že pojem zrůdnosti není odvislý jen od vzhledu a věci, na pohled se zdající nějaké, nemusí být stejné i uvnitř. Tomuhle účelu se pak podřizuje vše a je to poznat na určité (byť nijak velké!) umělosti scénáře. Na svou dobu ovšem Freaks překvapují značnou vyspělostí, jak čistě technickou, tak režijní. Atmosféra je povětšinou posmutnělá, přesto se vás film ani v náznacích nesnaží přivést k tomu, abyste hlavní protagonisty litovali - spíše naopak, a i to mu přičítám k dobru. Mrzí mě, že jeho součástí nezůstaly ty "vyřazené hororové části", protože konec, jenž se nese v tomto duchu, je famozní a mění se v regulérní horor. Možná vám připadne ústřední myšlenka laciná a ohraná, není na škodu si tuto skutečnost ovšem občas připomenout, zvlášťě je-li podána tak vkusným způsobem. (28.12.2006)

Velice prostý a tezovitý film s jednoznačně danými charaktery, ale Browning si i přesto zaslouží maximální uznání za (na tehdejší dobu) perfektní filmařinu a hlavně za tu odvahu natočit něco takového a takovým způsobem (mám na mysli především ono obsazení skutečně znetvořených lidí) v první polovině 30. let - vždyť i dnes, na začátku 21. století, ten film působí místy opravdu šokujícím dojmem, a to aniž by se nějak očividně šokovat snažil! Takové nevšední a obdivuhodné tvůrčí jednání prostě nedokážu neocenit... 80 % (04.04.2008)