Obludy

Zrůdy jsou perfektní ukázkou pořekadla: "Nesuď knihu podle obalu!", aneb tělesně ("zrůdně) postižený člověk může být mnohdy více lidštější než kdejaká femme fatale či krasavec. Samozřejmě obsazením autenticky postižených lidí dosáhl Browning nepřekonatelného efektu, který vygradoval zejména v deštivé scéně při honu na Hercula a Cleopatru. Vůbec se nedivím, že film vyvolal takovou vlnu kontroverze a že si vysloužil přídomek "jeden z nejnebezpečnějších filmů". Zkrátka moc dobře odvedená filmařská práce, která mě niterně dostala. (16.01.2012)

Film z prostředí cirkusu plného různým způsobem indisponovaných jedinců. Liliputů, lidí bez končetin, vousatých žen, atd... Je divné nazývat je přímo zrůdama, ale je to pochopitelně narážka na ty, kdo to dělají. O tom Freaks je, o vztahu 'zrůdiček' (na které veřejnost kouká buď jedním okem, nebo jako na atrakci) a normálních lidí, kteří sice nejsou zrůdy navenek ale mohou jimi být uvnitř. Celé je to povedená moralitka, která nepostrádá své kouzlo. (04.01.2008)

Klasika, ke které není moc co dodávat, ve své době šokující a nedá se říct, že by zub času výrazně nahlodal její působivost. Uvědomíme-li si navíc fakt, že Browning angažoval skutečné "zrůdy", tedy ve své podstatě neherce a srovnáme-li jejich výkon třeba s nefalšovanými mariňáky v Act of Valor či s hokejisty v Babovřeskách číslo 2, nemůžeme než smeknout klobouk nad přirozeností jejich vystoupení, byť samosebou měli výhodu cirkusové průpravy. Mezi Freaks a Act of Valor či Babovřeskami by se dalo najít i více styčných bodů, tím největším je ale zrůdnost všech jmenovaných, byť v různých odstínech významu. Freaks nám představuje zejména zrůdnost lidského počínání, Babovřesky jsou esenciální filmovou zrůdností a Act of Valor zrůdnou propagandou. A já vůbec nevím, jak jsem k tomuto komentáři došel. (17.09.2014)

Přijde mi docela dost vtipný, že Browning po té své vehementní snaze vysvětlovat divákovi, kdo jsou pravé zrůdy, stejně neodolal a zjevu účinkujících využil v závěru pro nejimpresivnější scénu filmu. Ale mě by to taky svádělo. Rád bych nějaký directors cut, ale toho se asi nedočkám. Sestříhání totiž filmu velmi ubírá, spousta scén na sebe nenavazuje, navíc se skoro celý film odehrává na jednom místě, takže až do svatební hostiny jsem měl pocit, že se všechno děje v jeden den. Siamský dvojčata jsou megasympatický a s ženomužem jsou to moje oblíbený zrůdičky. Vlastně bych si přál, aby aktéři Freaks měli celou vlastní sérii, ve který by zachraňovali svět před stále novými záporáky z řad nadlidí. Nejdřív by vykosily armádu formelínů a pak by rozjeli svoje super zrůdí schopnosti, aby se vypořádali s hlavním hezounem, který na ně bude útočit břitkým humorem a distingovaným chováním. A až by ho na konci každého dílů naši hrdinové zabili a snědli, tak by torzo chlapa, balící si nosem cigáro řeklo vtip. Nějakej dobrej. Třeba jak jde ta rodina rajčat... (19.04.2012)

We accept you, one of us! Gooble Gobble! Banální melodrama se šťastným koncem a morálním ponaučením ční nad ostatními melodramaty své doby obsazením skutečných „zrůd“, čili lidí, kterým příroda něco ubrala, ba naopak nadělila navíc. Ti režisérovi neslouží jenom jako zdroj děsu (to především v poslední a výtečné hororové třetině), ale rovněž jako živé důkazy o nesmyslnosti slučování lidské duše a zevnějšku. Na obyčejných každodenních úkonech nám Tod Browning názorně předvádí, že ta zvláštní stvoření mají stejné touhy, přání a sny jako normální lidé. Zde paradoxně lidé až na čestné výjimky mravně zkažení, což bylo v třicátých letech 20. století, zvlášť pro puritánskou americkou společnost, nadmíru pobuřující. Možná právě neustále zkracování z původních 90 minut do přijatelnější podoby způsobilo občasnou zbrklost a zkratkovitost (mít finální msta o pár minut více, ještě se klepu hrůzou). Vůbec by mi nevadilo strávit v (alespoň zpočátku) přátelském společenství těch… těch lidí, to je to správné slovo, ještě pár desítek minut. 75% Zajímavé komentáře: POMO, dzej dzej, 5150 (02.04.2008)